Jak to že se to nové téma ION z obsahu fora ztratilo bez mého zásahu???.
Správce servru manipuluje spříspěvky?
No to je cenzura? nebo chyba mého počítače?
Ion
Ionty (v jednotném čísle ion, nebo iont) jsou elektricky nabité částice atomární velikosti (atomy, molekuly, někdy také skupiny atomů či molekul).
Slovo pochází z řeckého „ión“ - poutník.
Značení
Ionty se označují chemickým označením částice, přičemž vpravo nahoře se uvede velikost elektrického náboje iontu (v násobcích elementárního náboje).
Např. K+, Na+, Mg2+, Ca2+, K+, F-, HCO3-, NO2- apod.
Rozdělení iontů
Rozlišujeme je na:
•
Kationty - jsou kladně nabité ionty, obvykle atomy, které odevzdaly elektron(y), tzn. kationt má v elektronovém obalu méně elektronů než odpovídající atom. Při elektrolýze putují směrem ke katodě. Většinou vznikají z elektropozitivních prvků, například sodíku, vápníku nebo železa.
•
Anionty - jsou záporně nabité ionty, obvykle atomy, které přijaly elektron(y), tzn. aniont má v elektronovém obalu více elektronů než odpovídající atom. Při elektrolýze putují směrem k anodě. Většinou vznikají z elektronegativních prvků, například z kyslíku, síry nebo chloru.
Vznik iontu
Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.
Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.
Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.
Ionty vznikají
• při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.
•
při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty. Ionizovaný plyn se pak stává vodivým.
Využití
Vlastnosti iontů se využívají při různých procesech, např.:
• galvanické pokovování
• akumulátory
• věrné otisky při výrobě gramofonových desek
• Wilsonova mlžná komora pro sledování dráhy částic radioaktivního záření
Citováno z „
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ion
Iontový krystal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iontové krystaly tvoří sloučeniny elektropozitivních prvků (kovy) s elektronegativními prvky. Chemickou vazbu v iontových krystalech se označuje jako iontovou.
Atom elektropozitivního prvku (např. Na) se snadno zbavuje valenčního elektronu,
zatímco atom elektronegativního prvku (např. Cl) snadno přijme další elektron. Vzniká tak dvojice iontů opačné polarity, které na sebe působí elektrostatickými přitažlivými silami. V krystalové mřížce takové látky (např. kuchyňská sůl NaCl) jsou kladné a záporné ionty rozloženy střídavě.
iontová vazba
Vytváření iontové vazby mezi atomy lithia a fluoru.Iontová vazba je druh vnitromolekulární chemické vazby, která vzniká v případě, že rozdíl elektronegativit atomů účastnících se vazby, přesahuje 1,67. Potom dochází k tomu, že jeden atom k sobě přitáhne od druhého atomu elektron příp. více elektronů, který potřebuje k dosažení stabilní elektronové konfigurace a stane se záporným iontem; druhý atom se po jeho/jejich ztrátě stane kladným iontem.
Následně jsou atomy k sobě vázány především díky elektrostatické přitažlivé síle, jenž působí mezi částicemi s opačným nábojem. Kromě toho má iontová vazba úzký vztah k polarizované kovalentní vazbě a to jako její extrémní případ, který je kvalitativně odlišný od normální varianty této vazby. Typickou vlastností sloučenin s iontovou vazbou je jejich dobrá rozpustnost ve vodě. Rozpouštění těchto sloučenin ve vodě probíhá jejich disociací (rozpadem) na ionty z nichž jsou složeny. Příklady vzniku iontové vazby:
Li + F → Li+F−
3Na + N → Na+3N3−
Ionizační potenciál
Ionizační potenciál nebo ionizační energie atomu nebo molekuly je energie potřebná k odtržení jednoho elektronu z izolovaného, plynného atomu nebo iontu. Obecněji, n-tá ionizační energie je energie potřebná k odtržení n-tého elektronu po odtržení n-1 elektronů. Tato veličina vyjadřuje snahu atomu nebo iontu udržet si elektron, tzn. „sílu“ jakou je elektron vázán v elektronovém obalu. Větší ionizační energie znamená obtížnější odtržení elektronu z atomu.
Hodnoty a trendy
Obecně, hodnota ionizačního potenciálu klesá ve skupině periodické tabulky a vzrůstá zleva do prava v rámci jedné periody.
Nárust ionizačních energií je značný u sousedicích prvků. Ještě výraznější je v případě, kdy dojde k zaplnění atomového orbitalu. To je způsobeno tím, že po odstranění všech elektronů z orbitalu musíme další elektrony brát z orbitalu, který je blíž k jádru.
Na elektrony blízko jádra působí větší elektrostatická síla, proto je jejich odtržení energeticky náročnější.
Ionizační energie v kJ/mol
Prvek První Druhý Třetí Čtvrtý Pátý Šestý Sedmý
Na
496 4,560
Mg
738 1,450 7,730
Al
577 1,816 2,881 11,600
Si
786 1,577 3,228 4,354 16,100
P
1,060 1,890 2,905 4,950 6,270 21,200
S
999.6 2,260 3,375 4,565 6,950 8,490 27,107
Cl
1,256 2,295 3,850 5,160 6,560 9,360 11,000
Ar
1,520 2,665 3,945 5,770 7,230 8,780 12,000
Hodnotu ionizačního potenciálu lze použít i k určení počtu elektronů ve valenční slupce. Např., pokud odtržení jednoho elektronu vyžaduje 1500 kJ/mol, druhý elektron vyžaduje 6000 kJ/mol a třetí 5000 kJ/mol, můžeme usoudit, že atom obsahuje ve valenční slupce jeden elektron, tzn. jedná se o alkalický kov. První elektron jde odtrhnout velmi snadno, protože vzniklý ion získá konfiguraci příslušného vzácného plynu. Odtržení druhého elektronu je již energeticky velmi náročné, protože vzniklá elektronová konfigurace je energeticky méně výhodná.
Literatura
• Klikorka J., Hájek B., Votinský J., Obecná a anorganická chemie, 2. vydání, Praha 1989
Elektronová afinita
Elektronová afinita (někdy též elektroafinita) je energetická bilance děje, při kterém vzniká z prvku v základním stavu anion. Je to tedy energie, která se uvolní (nebo kterou musíme dodat) při přidání jednoho elektronu k atomu.
Dělení podle velikosti afinity
Podle elektronové afinity lze prvky rozdělit na:
• Elektropozitivní prvky – jsou to prvky, které mají malou afinitu k elektronům, tzn. mají schopnost odštěpovat valenční elektrony a vytvářet kationty.
•
Elektronegativní prvky – jsou to prvky, které mají velkou afinitu k elektronům, tzn. mají schopnost poutat elektrony a vytvářet anionty .
• Podle elektronové afinity lze prvky v periodické soustavě dělit na kovy a nekovy.
Vlastnosti
Elektronové afinity klesají v každé skupině periodické tabulky s rostoucím atomovým číslem a rostou v každé periodě s růstem atomového čísla.
Elektrony jsou snadněji vázány takovými atomy, jejichž elektronová valenční vrstva je zaplněna podobně jako valenční vrstva vzácného plynu.
Prvky s velkou elektronovou afinitou (např. F, Cl, Br, I) snadno tvoří anionty.
Elektronegativita
Elektronegativita je v chemii vlastnost atomu, vyjadřující jeho schopnost přitahovat vazebné elektrony. Zavedl ji Linus Pauling
Vyšší hodnoty elektronegativity mají ty prvky, které vznikem aniontu dosáhnou elektronové konfigurace následujícího vzácného plynu. Takové prvky se označují jako elektronegativní prvky.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie