Úvahy o živote

Co bychom neměli přehlédnout...

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 28 črc 2016 19:29

O lidské schopnosti získat odpověď na všechno

Je naší přirozeností, že si vždy budeme klást nejrůznější otázky. Nicméně člověk, nacházející se tváří v tvář nejzásadnějším otázkám vlastního bytí by měl vědět, že na každou z nich existuje odpověď a že on sám se je schopen těchto odpovědí dopátrat.

A dojde tomu tehdy, když se dokáže správným způsobem napojit na informační zdroje univerza. Odpovědi pak najednou vyvstanou v jeho nitru, jako jeho osobní vnitřní přežití. Jako něco, o čem ví a jasně cítí, že je to přesně takto a že to ani nemůže být jinak. O čem ví, že je to prostě pravda.

Řekněme si teď něco blíže o způsobu, jakým je člověk schopen toho dosáhnout. Jde o metodu, která je sice odedávna známá, pouze v dnešním moderním světě se na ni jaksi zapomnělo.

V dávných dobách existovaly takzvaní „poustevníci“. Byli to lidé, kteří odešli na delší dobu někam do ústraní a do samoty, kde žili velmi skromně a svůj čas trávili v modlitbách, rozjímání a přemýšlení.

I když poustevníci přebývali na odlehlých místech, lidé o nich věděli a sporadicky je navštěvovali. A to především tehdy, když si ve svém vlastním životě nevěděli dát v něčem rady. Když hledali odpověď na nějakou zásadní životní otázku. A právě poustevníci jim mnohdy byli schopni poskytnout uspokojivé odpovědi.

Otázka však zní, odkud čerpali svou moudrost a kde nacházeli tyto odpovědi? Vždyť přece žili dlouhou dobu v naprosté samotě a v odloučení od tehdejší civilizace. V čem tedy spočívalo jejich tajemství?

Jejich tajemství se skrývalo v duchovní zákonitosti hutnění myšlenek, jejímž prostřednictvím se dokázali napojit na informační zdroje univerza. Odtud čerpali své odpovědi, korespondující s pravdou, to znamená s tím, jak se věci opravdu mají. Jejich moudrost nebyla tedy moudrostí rozumového poznání a vzdělání, ale pramenila z hloubky lidského vnitřního prožívání.

Neboť rozumové znalosti a vzdělání je jedna věc, zatímco skutečná moudrost věc druhá. Jasným a výmluvným svědectvím tohoto tvrzení je právě dnešní doba plná vzdělaných lidí, ve které paradoxně skutečnou, hlubokou a pravou moudrost vlastní jen málokdo.

Takže pojďme už konečně k jádru věci a řekněme si, jak se lze dopracovat k moudrosti prostřednictvím metody hutnění myšlenek. Tato metoda je založena na principu myšlenkového magnetismu, na jehož základě je schopno naše osobní, hluboké vnitřní zaujetí nějakým problémem k sobě magneticky přitahovat odpovídající řešení, přicházející z informační databáze univerza.

Představme si, že se vnitřně intenzivně zabýváme nějakým zásadním problémem. Třeba hledáním smyslu života. Není to otázka lehká, ani snadná. My však o ní intenzivně uvažujeme, neustále se k ní vracíme, spřádáme své teorie a snažíme najít uspokojivou odpověď.

Pokud je naše snaha opravdu vážná a pokud v takovém intenzivním vnitřním zahloubení setrváváme delší dobu, naše citově myšlenkové zaujetí se stává silně magnetickým. No a prostřednictvím tohoto intenzivního vnitřního magnetismu se na základě zákona stejnorodosti začne pomalu vytvářet neviditelné vnitřní spojení s jemnějšími hmotnými, nebo dokonce duchovními úrovněmi univerza, z nichž se nám může dostat řešení našeho problému.

A pokud o těchto věcech nemluvíme, jen se jimi intenzivně vnitřně zabýváme, nakonec naše citově myšlenkové soustředění magneticky zesílí až natolik, že k sobě na základě již zmíněného zákona stejnorodosti skutečně přitáhne řešení daného problému.

A člověk najednou začne poznávat odpověď. Po dlouhém období intenzivního hledání, ba dokonce až vnitřních bojů a zápasení začnou před ním odpovědi vyvstávat s neobvyklou jasností. Dochází k tomu v jeho vlastním, osobním vnitřním přežití, kterému se v dávných dobách se říkalo osvícení. Člověku se jednoduše vnitřně rozjasní a on ve svém nitru poznává, jak se věci ve skutečnosti mají.

A člověk najednou ví! Najednou už zná odpověď! Už ví, že je to právě takto, přičemž má plnou vnitřní jistotu. Jasně cítí, že jeho poznání koresponduje s pravdou, protože k němu přišlo z výšin univerza.

Je to něco úplně jiného, ​​jak to naučené. Je to moudrost, pramenící se zákonitostí univerza a zohledňující v sobě tyto zákonitosti. Je to moudrost, která koresponduje s pravdou. Je to něco výjimečného, ​​co každý člověk jasně pocítí, když se ho to dotkne. Je to moudrost, přicházející k lidem z výšin univerza, ovšem pouze za podmínek, že se oni sami stali prostřednictvím svého vážného, ​​intenzivního a upřímného zaujetí toho hodnými. Dokonalé zákony stvoření totiž velmi snadno vyloučí každou povrchnost, plytkost, či neupřímnost.

Průměrný, nevědomý a racionálně založený člověk dneška se může s nepochopením dívat na dávné, takzvané poustevníky a vnímat je jako nějaké darmošlapy. Nechápe však, že to byli lidé, kteří omezili své osobní potřeby na minimum a kteří se dobrovolně zřekli běžného života ve snaze najít odpovědi na základní otázky bytí. A když to dokázali, když načerpali ze vřídla skutečné moudrosti, začínala zpravidla druhá část jejich působení, kdy svou moudrostí, čerpanou z výšin pomáhali jiným.

V současnosti hledají lidé odpovědi v těžkých, nebo nezvladatelných životních situacích u psychologů, nebo v mnohem menší míře u kněží. Co se týče psychologů, jejich moudrost pochází pouze z rozumového vzdělání. Svou profesi vystudovali na vysoké škole a provádějí ji v zohledňování nejnovějších moderních vědeckých poznatků a zkušeností. Je to ale všechno především čistý rozum, bez vnitřního spojení s informačními databázemi univerza. Je to tedy něco, co je jen naučené.

Žel, velmi podobné je to také u kněží, kteří získali oprávnění ke svému působení absolvováním náročného teologického studia s velkým množstvím rozumových poznatků, které musely zvládnout. Je to tedy také v jejich případě opět mnohdy jen to rozumové, kterému chybí hluboké, osobní, citově myšlenkové napojení na informační zdroje univerza. Na druhou stranu je ale třeba poctivě přiznat, že právě kněží mají mnohem větší předpoklady k získání zvnitřněného přijímání informací a inspirací z vyšších úrovní.

A nyní se dostáváme k hlavnímu účelu tohoto textu, kterým je ukázání cesty k nabytí moudrosti. Cesty k schopnosti samostatně se dopracovat k odpovědím na důležité otázky vlastního bytí.

Účelem tohoto textu je ukázat, jakým způsobem se můžeme stát plně samostatnými osobnostmi. Osobnostmi, nezávislými na názorech, poučkách a poznání jiných.

K tomu, aby se člověk stal v pravém slova smyslu moudrým se netřeba vůbec stát poustevníkem. Úplně postačí, pokud správně pochopí princip fungování myšlenkového magnetismu, prostřednictvím kterého, pokud to bude brát dostatečně vážně a bude v tom dostatečně vytrvalým, se může stát on sám osobně znalým všech tajemství života ve smyslu pravé a skutečné vnitřní moudrosti.

Neboť všechny velké věci a vše nejzásadnější poznání se pro každého člověka nachází v tomto stvoření jako na bohatě prostřeném stolu, avšak on sám se nejdříve musí stát vnitřně schopným tohoto bohatství vědomě dosáhnout.

Musí tedy splnit určité podmínky a určitá kritéria, konkrétně v našem případě musí svou vážnou vnitřní snahou dosáhnout takové intenzity osobního myšlenkového magnetismu, která k němu v zákonitém ději přitáhne odpovědi na všechny jeho zásadní otázky.

Ba jde to ještě dál, protože tyto intenzivní vnitřní děje nakonec přerostou až do hmotné reality a člověk může být nejednou dokonce i fyzicky a reálně nasměrován ke zcela konkrétním okolnostem, nebo lidem, kteří mu mohou poskytnout rozhodující impuls v jeho hledání a nacházení odpovědí. V nalézání odpovědí na nejzásadnější otázky, týkající se lidského bytí, jeho smyslu, jeho hodnoty a všeho, co s tím souvisí. Je k tomu třeba jenom vůle, snaha a trochu času na chvíle tichého soustředění.

Každý z nás je tedy schopen stát se moudrým a vnitřně osvíceným. Stát se člověkem vidoucím, vnímajícím a poznávající věci v pravém světle. To jest tak, jak ve skutečnosti jsou.

Smutný fakt, že takových lidí je na světě jen málo však žel svědčí o tom, že námahu s tím spojenou je schopen a ochoten vynaložit jenom málokdo. A proto má náš svět pouze vzdělanost a vzdělaných, ale ne moudrost a moudrých.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 25 srp 2016 19:18

Prečo ma iritujú predpovede kolapsu civilizácie?



Prednedávnom som sa na internete stretol s textom, ktorý hovoril o možnostiach prežitia po kolapse civilizácie. Článok bol napísaný formou testu a podľa počtu získaných bodov dostal čitateľ určitý komplexný obraz o možnostiach svojho osobného prežitia, alebo neprežitia podobnej krízovej situácie.

Otázky v teste sa týkali oblastí, ako je fyzická kondícia, jedlo a zásoby, prístup k pitnej vode, zdravotnícka zručnosť a vybavenosť, možnosť tepla a úkrytu, momentálne dostupná finančná hotovosť, či zbraní a ochrany bezpečnosti.

Ak sa trochu hlbšie pozrieme pod povrch svetového diania, musíme chtiac nechtiac priznať, že žiaľ podobné články majú svoje opodstatnenie. Že ľudia by jednoducho mali byť pripravení a počítať aj takouto alternatívou.

Čo je ale potom na tom tak iritujúceho?

Všetky informácie podobného druhu, ktoré žiaľ vzhľadom k stavu súčasnej spoločnosti môžu mať svoju cenu sa predsa len vyznačujú určitým druhom slepoty. Slepoty, spôsobenej obmedzeným vnímaním života, zameraného iba na hmotné. V našom konkrétnom prípade v obmedzení záchrany iba na záchranu čisto hmotného druhu. Čiže iba na čisto fyzické prežitie.

Mnohí si teda na jednej strane uvedomujú, že naša civilizácia sa rúti ku kolapsu, avšak na druhej strane sú schopní uvažovať o svojom vlastnom prežití jedine takým istým spôsobom, kvôli ktorému sa ku nám kolaps približuje. Čiže iba spôsobom hmotným, materiálnym a fyzickým.

A práve v tomto tkvie oná, nesmierne iritujúca, ba až poburujúca skutočnosť. Ľudia sa totiž vôbec nepýtajú na príčiny, ktorých poznaním a elimináciou by sa ešte dalo mnohé zachrániť. Ľudia uvažujú jedine o zachovaní vlastného života neuvedomujúc si, že práve ich dlhodobo egoistický a materialistický spôsob uvažovania má prichádzajúce zrútenie na svedomí.

Nadchádza však čas, kedy si budeme musieť konečne uvedomiť, že takto to ďalej ísť nemôže. Kedy si budeme musieť uvedomiť, že človek vždy bol a je predsa len viac, ako hmota a telesné funkcie. A preto jeho myslenie, snaženie a životné úsilie nemôže a nesmie byť zamerané iba na hmotu. Takýto druh obmedzenosti a osobnostnej degradácie v nás totiž aktivuje iba samé negatívne vlastnosti, akými sú sebectvo, chamtivosť, bezohľadnosť, egoizmus, konzumnosť, plytkosť, nečestnosť, nespravodlivosť a mnohé iné.

A to potom vyvoláva konflikty, nedorozumenia, spory, násilie a vojny. Ľudstvo drancuje Zem a prírodu, znečisťuje vodu i vzduch. Preferovaním pomýlených hodnôt spejeme vo svojej slepote, obmedzenosti a bezohľadnosti k veľkému celosvetovému kolapsu.

Človek však, ako už bolo povedané, vždy bol a vždy bude viac ako hmota. Človek je totiž bytosť duchovná. No a práve v našom vzďaľovaní sa od hodnôt ducha a zameriavaní sa iba čisto na hmotné sa skrýva pravá príčina toho, že sme to ako civilizácia napokon dotiahli až k hranici katastrofického zrútenia.

Táto príčina teda tkvie v našom vzďaľovaní sa od hodnôt ducha, tvoriacich najelementárnejší pilier samotnej ľudskosti. Tkvie v odkláňaní sa od najprirodzenejšej ľudskej túžby po hľadaní čohosi vyššieho a vznešenejšieho, čo hmotu presahuje.

Týmto spôsobom sa začala vytrácať skutočná ľudskosť, stojaca na hodnotách spravodlivosti, cti, ohľaduplnosti, skromnosti, jednoduchosti, ušľachtilosti a prirodzenej duchovnosti.

Príklonom ľudí iba k hmotnému začali naopak bujnieť a rozrastať sa všetky, už raz spomínané negatívne ľudské vlastnosti, s takouto obmedzenosťou spojené, ako sú nespravodlivosť, nečestnosť, bezohľadnosť, egoizmus, konzumnosť, chamtivosť, povrchnosť, neušľachtilosť, nízkosť, skazenosť a mnohé iné.

Tak bola nastúpená cesta, ktorá ani nemôže viesť nikam inam, ako k totálnemu zrúteniu. No a v tušení nevyhnutného konca sa ľudia opäť mylne domnievajú, že prežije iba človek svalov. Človek hmoty. Človek, ktorý bude mať najlepšiu kondíciu, najviac zásob a bude aj po ostatných stránkach dobre materiálne pripravený.

Všetko bude ale úplne inak! Tam totiž, kde je len telo, sa zhromaždia supy! To znamená, že iba čisto telesné a materiálne nebude môcť tentokrát obstáť. Tentokrát bude totiž môcť skutočne obstáť iba to, čo v sebe ponesie i hodnoty ducha!

Kto totiž hodlá zachrániť iba svoj hmotný život, stratí ho, čo znamená, že každý človek bez hodnôt ducha je už teraz v podstate mŕtvy. Avšak na druhej strane, keby snáď niekto hoci aj fyzicky zomrel, na základe jeho vnútorného naladenia k hodnotám ducha bude žiť.

K vysokým a ušľachtilým duchovným hodnotám vzhliadajúci človek nemôže preto v nadchádzajúcej dobe absolútne nič stratiť, zatiaľ čo človek materialistický stratí svojou fyzickou smrťou absolútne všetko.

Nikto samozrejme nechce tvrdiť, že sa nemáme i hmotne zodpovedne pripraviť na možnú eventualitu fyzického prežitia v prípade veľkého celosvetového kolapsu. Avšak naša príprava nesmie v nijakom prípade zostať iba čisto hmotnou, pretože ak sa zodpovedne nepripravíme aj duchovne, nebude nám to nič platné. Dominantné rozhodujúce budú totiž tentokrát predovšetkým hodnoty ducha.

A je tu ešte jedna veľmi vážna vec, ktorá je zvlášť iritujúca na všetkých predpovediach kolapsu civilizácie. Je ňou skutočnosť, že ich šíritelia si vôbec nekladú otázku, ako by sa ešte dalo tomuto kolapsu zabrániť, či prípadne, ako by sa v dnešnej dobe ešte dali minimalizovať jeho dôsledky na najnižšiu možnú mieru. Lebo ak už aj ľudstvo vo svojej slepote a tupej materialistickej obmedzenosti premeškalo možnosť odvrátenia kolapsu svojej pokrivenej civilizácie, možnosť minimalizácie jeho účinkov tu stále ešte je! A táto možnosť spočíva v obrate čo najväčšieho počtu ľudí k duchovným hodnotám.

Je preto doslova trestuhodné, ak nám niekto hovorí o prichádzajúcom zrútení civilizácie a o tom, aby sme sa naň dobre materiálne a fyzicky pripravili, ale nehovorí nám o tom, že stále ešte existuje veľmi výrazná možnosť, ako toto zrútenie minimalizovať.

A práve toto by malo byť v dnešných dňoch prioritou! Každý z nás sa totiž môže stať veľmi výrazným nápomocným činiteľom minimalizácie nadchádzajúceho kolapsu na čo najmenšiu možnú mieru. Nápomocným svojim vlastným, vážnym vnútorným obratom k hodnotám ducha. K hodnotám pravdy, cti, dobra a spravodlivosti. K hodnotám vecí duchovných, ktoré vysoko presahujú úzke hranice racionálno hmotného obmedzenia. Toho racionálno hmotného obmedzenia, ktoré ľudstvo tlačí k okraju priepasti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 26 zář 2016 15:15

Burknini! Lekce mravnosti nemravné Evropě!

Burkini jsou celotělové plavky muslimek, které se zejména na francouzských plážích staly jednou z nejžhavějších témat tohoto léta. Reportérka Mathilde Cousinová byla například svědkem ponižujícího pokutování ženy za to, že neměla oblečení "respektující dobré mravy a sekularismus". Vypadalo to dost násilně, když tři policisté obklíčili dotyčnou ženu, přičemž jeden z nich držel prst na spoušti slzného plynu.

A jelikož jde opravdu o dost radikální postoj, jakým se současná moderní Evropa rozhodla chránit "dobré mravy", podívejme se blíže na celý problém právě z hlediska mravnosti a morálky. Z hlediska toho, co je opravdu mravné a co nemravné, bez ohledu na to, zda jde o islám, nebo evropské hodnoty.

Záměrně nepoužívám pojem křesťanství, protože současná Evropa už žel nemá se skutečnými křesťanskými hodnotami téměř nic společného. A je nanejvýš paradoxní, že z hlediska problému burkin se islámský pohled na věc a skutečné křesťanské hodnoty absolutně shodují.

Pojďme však přímo k věci. Žena v islámu chodí zahalená proto, aby muže neprovokovala k smyslné nečistotě. Aby muži ženu prvoplánově nevnímali jenom jako objekt svých smyslných choutek, ale aby v ní na základě absence vnější smyslnosti byli nuceni hledat hodnoty vyšší. Hodnoty duše a ducha. Žena v islámském světě chodí tedy zahalena proto, aby chránila muže od zla a nízkosti, ale zároveň aby ​​chránila od nízkosti smyslných pohledů také samu sebe.

S velkým překvapením však zjistíme, že nejvyšší autorita křesťanství, samotný Ježíš Kristus má na věc stejný názor. V tomto ohledu totiž řekl: "Kdo chtivě vzhlédne na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Pokud tě tedy svádí tvé oko na hřích, vyloupni jej a zahoď od sebe, protože lepší je ti vejít s jedním okem do života, jako skončit s oběma očima v zatracení".

Pokud by se tedy Evropa dosud držela křesťanských hodnot tak, jak tomu bylo v minulosti, evropské ženy a dívky by se nemohly promenádovat po plážích a koupalištích tak, jak se po nich promenádují dnes, provokujíc muže k smyslné nečistotě.

Ale dnešní realita je jiná a tento druh obecně akceptované nemravnosti, vzdálené od původních křesťanských hodnot je v současnosti naopak považován za tradiční evropské hodnoty a za "dobré mravy", které je třeba chránit. Třeba i násilím, pokutami a hrozbou použití slzného plynu.

A tak dochází na francouzských plážích k zvláštnímu precedentu, když se právě muslimky ve svém plážovém oděvu snaží hájit skutečnou mravnost, jakož i skutečné křesťanské hodnoty. Tím ale zároveň nepříjemným způsobem nastavují zrcadlo nemravnosti dnešní Evropy a její odklonu od vlastních, tradičních křesťanských hodnot. A naše takzvaná moderní Evropa reaguje tak, že represivním způsobem útočí na projevy skutečné mravnosti a násilím se snaží prosazovat takzvané "dobré mravy a sekularismus", které jsou však ve skutečnosti nemravností a otevřeným výsměchem pravé mravnosti.

Uvědomujeme si vůbec, v jaké době to dnes vlastně žijeme? Žijeme totiž v době tak neuvěřitelně pokřivené a pomýlené, ve které je černé považováno za bílé a bílé za černé. V době, ve které je trestána snaha o mravnost a naopak, nemravnost evropských žen na plážích, ale i mimo ně v podobě mini módy je považována za "projev dobrých mravů".

Je očividně evidentní, že Evropa se vzdálila a stále více vzdaluje od té nejelementárnější mravnosti a morálky. Nicméně morálka a mravnost patří mezi základní duchovní hodnoty což znamená, že vzdalováním od nich se zároveň vzdalujeme od hodnot ducha, čímž nevyhnutelně duchovně upadáme. Duchovně se propadáme do hlubin, ve kterých už ani nejsme schopni rozpoznávat černé od bílého, dobré od zlého a mravní od nemravného.

V otázce mravnosti stojí tedy současná Evropa proti hodnotám ducha. Nicméně naše univerzum, ve kterém žijeme povstalo z Ducha! A proto má v něm budoucnost pouze to, co se o hodnoty Ducha opírá a co je respektuje. Naopak vše, co tyto hodnoty ignoruje se dobrovolně vydává na cestu úpadku.

Úpadek ducha, morálky, mravnosti a spolu s nimi také například smyslu pro čest, spravedlnost, ušlechtilost a jiné vyšší hodnoty, takovýto druh všeobecného úpadku však sebou zákonitě a nevyhnutelně přináší úpadek materiální. Úpadek ducha, totožný s vnitřním rozvratem osobnosti sebou automaticky přináší rozvrat vnější.

Dnešní vnitřní hodnotový rozvrat současné Evropy tedy zcela zákonitě spouští nejrozličnější rozvratné procesy a přímo k sobě přitahuje nejrozmanitější rozvratné živly, které se mají stát vnějším, fyzickým a tedy reálným vykonavatelem tohoto rozvratu. Jedním z takových činitelů může být třeba i současný příliv imigrantů a spolu s nimi příliv islámu v jeho agresivní, netolerantní a středověkým způsobem kruté podobě.

Zastavit rozvrat je možné jedině návratem ke skutečným hodnotám! K hodnotám ducha! K hodnotám skutečné a pravé mravnosti, morálky, cti a spravedlnosti. Pokud toto Evropa nepochopí a nedokáže, je ztracena. Bude muset být ve své současné podobě absolutně rozvrácena, protože její vnější rozvrat se stane nevyhnutelným a zákonitým důsledkem její rozvratu vnitřního a hodnotového. Neboť natrvalo prostě není možné žít bláznivém bludu, že černé je bílé a bílé černé. Že dobré je špatné a špatné je dobré. A že právě evropská nemravnost je těmi "dobrými mravy a tradičními hodnotami", které je třeba chránit. Neboť jak řekl Kristus, jedině mravnost je cestou do života, zatímco nemravnost cestou do záhuby.

PS. V čtenářích může vzniknout oprávněná otázka, na jakých pozicích to vlastně stojím, pokud na jedné straně vyzdvihuji přístup islámu k plážové módě, avšak na druhé straně mluvím o islámu jako o agresivním a středověkým způsobem krutém náboženství.

Osobně se vždy snažím stát na pozicích skutečné mravnosti a skutečných duchovních hodnot bez ohledu na jakékoliv náboženství. Pravdou totiž je, že pravá mravnost a skutečné duchovní hodnoty tvoří zdravý základ všech náboženských systémů, zatímco to scestné, pomýlené, agresivní a netolerantní do nich z nejrůznějších důvodů vnesli pouze lidé samotní. Tak byly lidskou rukou zkřiveny a dehonestovány všechna náboženství. Avšak pravá mravnost a skutečné hodnoty ducha jsou nezničitelné a nelze je nikdy zprofanovat.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 27 říj 2016 16:57

Sýrie, USA, Rusko! Světová válka na spadnutí?

Ve všednosti dnů si mnozí lidé ani nevšimli, že jsme se ocitli na pokraji vojenské konfrontace mocností. Američtí generálové chrlí výhrůžky o ruských vojácích, kteří začnou hromadně přicházet domů ze Sýrie v igelitových pytlích. A také o tom, že již není otázkou, zda-li vypukne válka s Ruskem, ale kdy vypukne.

Co se vlastně stalo? Americké letouny zaútočily na pozice syrské armády, zabili asi šedesát vojáků a mnoho jich zranili. Okamžitě poté následoval pozemní útok takzvané umírněné opozice, bojující spolu s radikály s Islámského státu, co vypadalo jako koordinovaná akce.

Americká strana tvrdila, že šlo o chybné určení souřadnic. Ruská strana to vyloučila jako málo pravděpodobné, protože už déle vládne podezření, že USA podporují každého, kdo bojuje proti Asadovi, a to i včetně teroristů z Islámského státu.

Rusové proto prohlásili, že sestřelí každé letadlo, které zaútočí na vojáky syrské armády. Tím pádem se Rusko dostalo v Sýrii do přímého vojenského konfliktu s USA. A hrozí velké nebezpečí, že jejich spor může přerůst do vzájemného konvenčního konfliktu na území Sýrie a nakonec gradovat až do jaderné konfrontace, jak o tom již zcela otevřeně říká americká generalita.

Proč ale Rusko podporuje Asada? Je Asad opravdu krvežíznivým diktátorem? Na čí straně stojí v syrském konfliktu větší morální právo?

Sýrie byla nábožensky tolerantní, sociálně a ekonomicky stabilní země, orientující se na Rusko. V době, kdy se začaly komplikovat vztahy Ruska s Ukrajinou, začalo Rusko uvažovat o jižní větvi plynovodu, vedoucí do Evropy mimo území Ukrajiny přes Sýrii a Asad s tím souhlasil.

Záměrem USA však bylo něco jiného. Chtěli odstavit Rusko od možnosti prodávat plyn Evropě jižní větví. Z tohoto důvodu se do té doby mírumilovný Asad stal náhle diktátorem, proti kterému začala na způsob importovaných oranžových revolucí vystupovat takzvaná umírněná opozice. Jejím záměrem bylo svržení Asada a nastolení loutkové vlády poplatné zájmům USA, která by následně umožnila vybudování plynovodu z Kataru, čímž by Rusku znemožnila prodej jeho plynu.

Jedno je však třeba zvlášť zdůraznit. Rusko vojensky podporuje Sýrii na žádost legitimně zvoleného prezidenta Asada, zatímco USA vojensky podporují islamisty, kteří místo toho, aby usilovali o politickou změnu přirozenou cestou prostřednictvím parlamentních voleb, usilují o ni se zbraní v ruce, bez ohledu na materiální škody a lidské životy. Ve skutečnosti jde totiž pouze o žoldáky a vrahy, kteří bojují za mocenské a geopolitické zájmy USA tak, jak se to již nesčíslněkrát událo v mnoha jiných částech světa. Kvůli těmto zájmům byla zničena prosperující Libye, což mělo za následek záplavu imigrantů proudících z Afriky do Evropy a kvůli těmto zájmům byl destabilizován Irák.

Avšak tím nejžádanějším soustem americké globalistické elity je Rusko samotné se svými obrovskými přírodními zdroji a to zejména na Sibiři. Za časů Jelcina ho už měli téměř na kolenou a jeho vojenský potenciál byl masivně demontován. Pak ale přišel Putin a Rusko se začalo opět ekonomicky a vojensky stabilizovat. Jak však můžeme v současnosti z úst amerických generálů slyšet, své provokace dotáhli úspěšně až tak daleko, že hlavní otázkou pro ně zůstává, kdy si svou vojenskou silou přivlastní všechny bohatství Ruska? Kdy nastane ten nejvhodnější čas?

Neboť i když v současnosti má Rusko mnohé vojenské systémy lepší a modernější, jako jsou americké, demontáž za časů Jelcina se přece jen podepsala na nedostatečném počtu výzbroje. Pokud tedy již má být válka, podle amerických generálů čím dříve, dokud není Rusko zcela dozbrojené. Stejného názoru je i americká zbrojařská lobby, s níž je ve spojení Hillary Clintonová. Strategickým záměrem USA je vyprovokovat vojenský konflikt Ruska se západní Evropu, aby se síla všech úderů vybila především v evropském prostoru a území USA zůstalo více méně bez újmy, nebo vyvázlo s co nejmenšími škodami.

Přibližně taková je tedy současná situace bez jakéhokoli obalu a mlžení, přičemž však všechny evropské média, poplatné zájmům USA vymývají mozky veřejnosti démonizací Ruska jako agresora a tímto způsobem připravují obyvatelstvo na eventuální válečný konflikt, ve kterém budou samozřejmě NATO a USA bojovat za ty nejušlechtilejší ideály. O tom, kdo je skutečným, zákeřným agresorem však svědčí fakt, že ne Rusko se pomalu přibližuje až k hranicím USA, ale právě naopak. Že právě západ porušil všechny své sliby o nešíření paktu NATO směrem na východ, takže dnes tato agresivní aliance, s rukama od krve tisíců nevinných stojí téměř na ruských hranicích. Velmi jednoduše a stručně řečeno, válku chtějí USA a ne Rusko!

Jak je však něco takové ještě možné v 21. století? Jak je možné, že globalistická elita tak, jak tomu bylo v minulosti, žene svět opět do strašlivé války? Proč jsou národy tohoto světa vydány do rukou bezohledné elity, která si s nimi dělá co chce? Proč toto globalistické Zlo ve své zrůdnosti plánuje zničit civilizovaný svět, ne-li celou planetu? A proč vůbec mohou vládnout na naší planetě takovéto síly Zla? Jak je vůbec možné, že se na vrchol pozemské moci dostávají lidé právě takovéhoto druhu?

To vše je možné pouze proto, že Zlo má obrovskou podporu. Neboť toto Zlo živí, udržují a ustavičně podporují ti nejobyčejnější lidé prostřednictvím všech svých špatných a negativních vlastností, které v sobě mají. A z těchto malých pramínků zla, proudících od všech lidí vzniká řeka, která se vlévá do moře. Do moře Zla, které v současnosti opět v celé své zrůdnosti zvedá hlavu.

A právě globalistická elita, stojící na nejvyšších příčkách hierarchie Zla chce znovu rozpoutat vražednou válku, ve které se Zlo chystá zničit miliony svých vlastních živitelů. Neboť Ďábel, jehož obyčejní lidé naší planety zplodili a vyvolaly k životu svými zdánlivě malými, špatnými a negativními vlastnostmi, tento Ďábel se jim nemůže odměnit ničím jiným, než peklem, které na zemi rozpoutá.

Za všechno toto, co se k nyní nám blíží však mohou ti nejobyčejnější lidé, z nichž každý svým vlastním, jednotlivým zlem, nečistotu a neušlechtilostí umožnil povstat hlavě Draka, která se nás chystá roztrhat na kusy.

Naším největším a nejzarytějším nepřítelem není tedy ten, kdo nám je jako nepřítel v současnosti mediálně předkládán. Naším největším nepřítelem je a zůstává především zlo a negativita, které neseme v sobě a které jsou skutečnou příčinou všeho.

Ano, obyčejní lidé dali svou nízkostí povstat Zlu, které chce zničit svět. Může za to naše vlastní plytkost v myšlení, naše vlastní povrchnost, naše poživačnost, naše chamtivost, bezohlednost, egoismus, materialismus, konzumnost, neušlechtilost, nečistota, nenávist, lež, nedostatek duchovnosti a zájmu o poznání smyslu života a tak dále a tak dále.

Nicméně postavit se proti proti Zlu a bojovat proti němu skutečně efektivně a pravým způsobem je možné jedině dobrem. Jedině rozvíjením a posilováním dobra v sobě, abychom již více nepodporovali Zlo a abychom jej tímto způsobem oslabily.

Bojovat proti Zlu je tedy možné pouze rozvíjením lidských ctností, jako je smysl pro spravedlnost a čest. Rozvíjením dobrosrdečnosti, ohleduplnosti, laskavosti a ušlechtilosti. Rozvíjením touhy po věcech vyšších a vznešenějších, jako jsou pouze ty hmotné. Rozvíjením duchovnosti a hledáním odpovědí na otázky o smyslu vlastního života. Tím vším můžeme v sobě rozvinout dobro a postavit se na odpor proti silám Zla, které v současnosti vládnou světu a chtějí ho zničit, protože se jim k tomu dostalo sil také od nás samotných.

Ubozí nevědomí lidé! Myslíte si, že ke všemu tomu, k čemu na zemi dochází, včetně současné hrozby atomové katastrofy, že k tomu dochází jenom tak náhodou? Musí to mít přece nějakou příčinu! A ta příčina tkví ve vás! V každém jednotlivém druhu zla, které v sobě máte a pěstujete! A to vaše malé a zdánlivě nepatrné zlo, spolu se zlem milionů ostatních lidí dalo sílu velkému Zlu, které nás plánuje bezohledně zničit.

Ubozí lidé, kteří jste vždy ignorovali a stále ignorujete všechny nabádání k dobru, cti, spravedlnosti a ušlechtilosti jako cosi v současnosti již nemoderní, zastaralé a překonané. Pro vaši ignoranci se vám však nyní zlo, kterému jste se tak naivně oddávali jde zhroutit na hlavu, aby vás pohřbilo pod sebou.

Vašim úhlavním nepřítelem nejsou USA, ani globalisté, ani americké zbrojařské firmy, které si přejí válku! Neboť kdybychom snad čistě teoreticky připustili, že by se Rusku podařilo zničit centrum Zla bezohledných, globalistických a světovládný záměrů, povstane toto Zlo po nějakém čase opět, protože jej v podobě zdánlivě malého zla a nectností budou lidé nadále nést v sobě a tím pádem mu dříve nebo později umožní opět pozvednout hlavu.

Výše uvedeným, čistě teoretickým příkladem o vítězství Ruska nemá být samozřejmě řečeno, že jde o nějakou ideální krajinu bez chyb. To rozhodně ne! Nicméně každopádně přece jen současné Rusko představuje určitý zdravější protipól vůči agresivnímu americkému globalismu. Již třeba jenom tím, že si nepřeje válku, ale je k ní záměrně směrované právě americkými globalisty.

Pochopme tedy konečně, že jedině dobro, ono prosté a jednoduché dobro může zachránit svět! Jedině rozvíjením dobra můžeme vzít živnou půdu Zlu a oslabit jej tak, že nakonec padne úplně. Neboť pamatujme, že aneb my zničíme Zlo, aneb Zlo zničí nás! Každý osobně, svým vlastním příklonem k dobru se proto vynasnažme, aby tomuto světu již nikdy nevládli síly Zla, jako je tomu ještě dnes, ale pouze síly Dobra.

Vězme proto všichni, že jedině dobro, totožné se ctí, spravedlností, lidskostí, ohleduplností, ušlechtilostí, laskavostí, skromností a duchovností je záchranou tohoto světa, jako i jeho lepší a krásnější budoucností. Nic jiného nás nezachrání a v ničem jiném není pro nás žádné lepší budoucnosti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 28 lis 2016 16:10

Bezhotovostní platba jako cesta k totálnímu zotročení

Už jenom ti starší zažili a pamatují časy, kdy dostávali mzdu přímo na ruku, čili v hotovosti. Pak přišla doba, kdy se bylo možné rozhodnout, zda budeme dostávat peníze v hotovosti, nebo na účet. Svoboda výběru nakonec skončila celoplošnou povinností zřízení účtů v bankách.

Tento krok byl samozřejmě zdůvodňován výhodami, jaké to přinese. Argumentovalo se zejména bezpečností, spočívající v odstranění rizika nošení vysokých částek v hotovosti. Peníze bude mít totiž každý bezpečně uloženy v bance, odkud si je může kdykoliv vybírat prostřednictvím bankomatu.

Vždy, když se dělá nějaká změna podobného druhu, probíhá zpravidla podle výše uvedeného scénáře. Na jedné straně se cílená propaganda rozplývá nad pozitivy a výhodami pro běžného občana, ale na druhé straně se pokrytecky mlčí o ziscích, které banky z toho mají. Avšak nehledě od těchto zisků, šlo o jeden z prvních, ale zásadních kroků k úplnému zotročení obyvatel.

Druhým připravovaným krokem má být absolutně odstranění hotovosti, čili reálných, papírových peněz a mincí. Všechny platby by měly probíhat už jenom bezhotovostně, prostřednictvím platebních karet.

V současnosti žijeme v době, kdy je ještě možné platit i hotově, i platební kartou. Vše ale směřuje k absolutnímu odstranění hotovosti.

A opět, jako ve zmíněném prvním případě se bude propagandisticky hovořit pouze o výhodách pro lidi. A opět, jako v prvním případě to bude jenom lesklé vnější pozlátko, skrývající jiné záměry. Pozlátko, zastírající zásadní krok ve smyslu absolutního zotročení obyvatelstva, které se tímto pádem stane vydáno bankám na milost a nemilost.

Bankám? Prvoplánově ano, ale ve skutečnosti lidem, kteří jsou jejich majiteli. Jde o pár nejbohatších rodin světa, které dělají všechny výše zmíněné kroky vysloveně záměrně, za účelem absolutního ovládání všech a všeho. Za účelem absolutního a bezvýhradného ovládání lidí, jejichž finance se dostanou pod kuratelu elity. A elita, v skrytu usilující o světovládu může pak kdykoli finančně zničit každého nepohodlného jednotlivce, či celé skupiny lidí, které by se chtěly jejich záměrům postavit na odpor jednoduše tím, že jim zablokují účty. Takovým způsobem bude možné lidmi manipulovat a prostřednictvím financí je donutit podřídit se životu, nebo přesněji řečeno otroctví v souladu přáními, záměry a představami elity.

No a jelikož obyvatelstvo bude nosit platební kartu neustále u sebe, bude možné jejím prostřednictvím přesně určit pohyb každého jednotlivce, místo jeho pobytu, jakož i to, co konkrétně prodává a kupuje.

Ale protože bude docházet k případům, že někdo kartu nebo ztratí, nebo zapomene, nebo záměrně nebude chtít nosit sebou, přistoupí se k třetímu a závěrečnému kroku. Nejdříve, jak je již zvykem, pouze k dobrovolné nabídce. Později však k povinnosti dát si implantovat podkožní čip.

A propaganda bude opět hovořit pouze o výhodách. Pravý účel však bude úplně jiný. A to završení zotročení lidí, kterými bude možné prostřednictvím implantovaných čipů libovolně manipulovat. Čipy budou mít totiž mnohem významnější funkce, jako je pouze bezhotovostní platba a možnost určení přesného místa pobytu. Existují indicie, že prostřednictvím implantovaných čipů je možné lidi emocionálně a myšlenkově ovlivňovat.

Jako třeba například vy dnes ovládáte svůj televizní přijímač dálkovým ovládáním a pouhým stlačením knoflíku volíte programy, ať už zábavu, sport, film, píseň, nebo cokoliv jiného, ​​na co se budete dívat a co na vás bude vnitřně působit, přesně stejně může někdo z neznámého centra mačkat ovladač a prostřednictvím implantátu ve vás aktivovat různé psychické stavy, jako je třeba zoufalství, strach, úzkost, touhu zabíjet a tak dále a tak dále. Lidé se tímto způsobem stanou doslova roboty v něčích rukou, kterými se dá podle libosti manipulovat. A pokud elita uzná za vhodné, prostě ve vás vyvolá sebevražedné sklony a odstraní vás z tohoto světa vašima vlastníma rukama.

Jinak za účelem absolutního ovládnutí lidské psychiky byly a jsou kromě podkožních implantátů vyvíjeny taky mnohé jiné technologie, jejichž vzájemným spolupůsobením lze doslova modelovat lidskou psychiku a podle potřeby manipulovat lidským vnitřním životem.

Proč by měl každý alespoň co to vědět o těchto skutečnostech?

Proto, abychom se mohli proti ním postavit. Abychom se nenechali jako ovce manipulovat médii, ovládanými elitou, které nás budou lživě přesvědčovat, že vše co se chystá je pouze pro naše dobro a pro náš prospěch. Jen si například vzpomeňme na známou lidovou moudrost: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.

Buďme si proto dobře vědomými toho, že téměř všechny oficiální média jsou v rukou elity a tato elita nemá s plebsem žádné dobré, ani humanistické záměry. Nejsme pro ně ničím! Jsme pouze masou, která má být zotročena, aby slepě sloužila elitě.

A všechno toto, co se mnohým zdá být nanejvýš absurdní se může dít jenom proto, že lidé ztratili schopnost posuzovat věci srdcem. Protože lidé se stali pouze lidmi čistého rozumu, které lze kdykoli podle potřeby oklamat rafinovanou rozumovou lží. Kdyby však více dbali na hlas svého srdce, byli by schopni vždy rozpoznat za zdánlivě navenek proklamovaným dobrem zákeřně číhající zlo, které dobro vědomě zneužívá jenom jako zástěrku. Jako zástěrku skutečných, černých a zrůdných záměrů.

Dávejte si velký pozor na všechny ty, kteří k vám budou přicházet jako beránci, zatím co ve skutečnosti jsou to draví vlci! Tyto maximálně výstižné slova nebyly nikdy tak aktuální, jako právě dnes.

Rozpoznávat vlky v rouše beránčím však dokáže jenom člověk čistého a dobrého srdce. Člověk, který vnímá hlas svého srdce, čili hlas svého svědomí a řídí se jím. Jedině takový člověk, který je spravedlivým, protože jej jeho srdce a jeho svědomí vybízí ke spravedlnosti, který je čestným, protože jej jeho srdce vybízí k čestnosti, který je ohleduplný, protože jej jeho srdce vybízí k ohleduplnosti, který je dobrým, protože jej jeho svědomí vybízí k dobru, jedině takový člověk je schopen rozpoznávat dobro od zla a zlo, které se za dobro pouze maskuje.

To, zda tedy bude a zůstane jednotlivec svobodným je přímo závislé od svobody jeho ducha. Od toho, jakou míru svobody projevu dá v sobě svému duchu, svému srdci, svému svědomí a svému citu, co ve skutečnosti jedno jest. A jeho duch, jeho srdce, jeho svědomí, nebo jeho cit jej nemohou vést k ničemu jinému, než k dobru, cti a spravedlnosti.

S takovým člověkem pak už však není možné manipulovat, protože se stává schopným ostrého rozlišování mezi dobrem a zlem. Stává se schopným rozpoznávat vlky v rouše beránčím a zlo, které se za dobro pouze vychytrale maskuje.

Jelikož ale lidé obecně nepříliš dbají hlasu svého srdce, hlasu svého citu a svědomí, které je vždy vybízí pouze k dobru, čestnosti, spravedlnosti a ušlechtilosti, protože lidé obecně mnohem více věří kalkulatívně účelovému rozumu, ztratili schopnost rozpoznávat dobro od zla a proto hromadně propadají za oběť zlu, které se zákeřně maskuje za dobro.

A toto zlo, obratně využívající fráze o svobodě, demokracii, lidských právech, multikulturalismu, pokroku, výhodách absolutního odstranění hotovosti a mnoha jiných věcech žene lidstvo jako ovce do pasti totálního zotročení. Do otroctví služby světové elitě, která sama slouží silám Temna.

Neboť žel v tomto stvoření platí neúprosný zákon že ten, kdo není svobodný v duchu, musí nakonec ztratit taky svobodu vnější.

Staňme se proto svobodnými v duchu! Dejme svobodu vlastnímu svědomí, vlastnímu citu a vlastnímu srdci. Naslouchejme jejich hlasu, který nás vede ke spravedlnosti, čestnosti, dobru a ušlechtilosti. Jedině tak se staneme lidmi, podporovanými silami Dobra a tím pádem schopnými čelit nástrahám sil Temnoty a Zla, jejichž službě se propůjčila elita našeho světa.

***

"A všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci přijímají na pravou ruku a na čelo znak a nikdo nemůže kupovat nebo prodávat, pouze ten, kdo má znak."

"Třetí anděl zvolal mocným hlasem: Pokud se někdo bude klaněti šelmě a jejímu obrazu a přijme znak na své čelo a svou ruku, bude pít víno Božího hněvu, které nalévá neředěné do číše svého hněvu a bude mučen ohněm a sírou ..."

"A dým jejich muk bude stoupat na věky věků a nebudou mít odpočinku ve dne v noci ti, co se klanějí šelmě a jejímu obrazu, ani ten, kdo přijal znak jejího jména."

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 22 pro 2016 17:20

Proč nám chce Tvůrce vzít svobodnou vůli?


Stvořitel nám daroval svobodnou vůli. Můžeme ji užívat po svém, čili žít v hříchu, nebo žít podle jeho přikázání. Jenže přikázání jsou vlastně konkrétní pravidla. Zákony jak správně žít. Musíme je dodržovat, pokud chceme být spaseni, tedy zcela se jim podřídit. Přestat žít podle své vůle a začít žít podle Vůle Boží. Dobrovolně se vzdát vlastní vůle a zcela se podřídit něčemu vyššímu. Vzdát se svého práva rozhodovat o vlastním životě a přijmout fakt, že jsme bezmocně vydáni napospas někomu jinému.

Není to definice otroctví? I když zřejmě myšlena v dobrém? Stvořitel nám tedy na jedné straně svobodnou vůli daroval, ale ve skutečnosti chce, abychom se jí zřekli a zcela se mu podřídili. Jak je to tedy?

Pokud chceme pochopit princip svobodné vůle ve vztahu ke Stvořiteli musíme se pokusit podívat na tento problém ne z našeho malého, lidsky pozemského pohledu, ale z pohledu Stvořitele. To jest shora směrem dolů k člověku. Jedině tímto způsobem se nám to může velmi jednoduchým způsobem vyjasnit.

Svět, stvoření a tedy také člověk vznikly z Vůle Nejvyššího. Každý z lidí je proto nepatrnou částečkou Jeho Vůle. Tato částečka Vůle Stvořitele představuje nejhlubší a nejzákladnější část naší vnitřní podstaty. No a naše skutečná a pravá svobodná vůle není spojena s ničím jiným, než právě s naší nejvnitřnější podstatou.

To tedy prakticky znamená, že pokud bychom byli schopni naslouchat své nejvnitřnější podstatě a jít cestami, které nám ukazuje, museli bychom nutně kráčet cestami plně totožnými s Vůli Stvořitele. K ní nás totiž právě z naší skutečné svobodné vůle táhne naše nejvnitřnější podstata, jelikož ona sama je nepatrnou částečkou Vůle Nejvyššího, ze které povstala.

Jak jsme tedy již na začátku řekli, celé stvoření, včetně člověka vzniklo z Vůle Boží. V úvodních částech Bible se v kapitole o stvoření světa píše: "Duch Boží se vznášel nad vodami."

Stvořitel tedy tvořil a stvořil svět ze své Vůle. A tuto tvůrčí Vůli Boží nazývá Bible Božím Duchem. Duchem Božím, který se vznášel nad vodami a formoval svět. Byl to tedy Duch Boží, neboli Duch svatý. Vůle Stvořitele a Duch svatý, Duch Boží je tedy jedno a totéž. A jak jsme si na začátku řekli, z této Vůle, čili z tohoto Ducha vznikl člověk. Z tvůrčího a prvotního Ducha Božího, který tvořil světy vznikl lidský duch jako malá a nepatrná část Ducha.

A opět a znovu, pokud mluvíme o pravé svobodné vůli člověka, tak tato je spojena právě z našim duchem. S naší nejvnitřnější duchovní podstatou. Je spojena se svobodnou vůlí našeho ducha, který v nás sám ze své svobodné vůle touží po Světle a po Bohu. A právě tato naše touha po Bohu, po Jeho Světle a po životě v souladu s Jeho Vůlí je skutečným projevem naší pravé svobodné vůle.

To tedy znamená, že kdybychom se pokusili dát svobodu našemu vlastnímu duchu, tento nás ze své vlastní svobodné vůle nemůže vést nikam jinam, než k výšinám a ke vznešeným hodnotám Ducha.

Svobodná vůle není tedy ve skutečnosti vůbec nic z toho, co dnes za svobodnou vůli lidé považují. To vše je jenom obyčejná svévole a holdování vlastním slabostech, či úchylkám. To, co tedy dnes lidé považují za svobodnou vůli jsou pouze nejrozličnější nánosy a nečisté strusky, které jim znemožňují najít spojení se svou skutečnou svobodnou vůlí, která je totožná jedině se svobodou jejich ducha. Ze svobodou jejich nejvnitřnější duchovní podstaty, která povstala z Ducha Božího, z Ducha svatého, z Vůle Stvořitele a je proto automaticky k této Vůli a k ​​tomuto Duchu přitahována.

My lidé jsme sestoupili do hmotného světa za účelem našeho duchovního vývoje a hluboko ve svém podvědomí máme zapsány všechny výše uvedené skutečnosti. Smyslem našeho duchovního vývoje zde na Zemi je probudit je k plnému vědomí. Plně vědomě se ztotožnit s tím, co neseme podvědomě ukryté v hloubce sebe samého. Pokud to dosáhneme, staneme se duchovně zralými, duchovně svobodnými a plně sjednocenými se svou skutečnou svobodnou vůlí.

No a účelem Mojžíšových přikázání, Kristovy nauky, či jiných hodnotných duchovních učení je, abychom se rozpomenuli. Abychom si na základě nauky, přicházející z Ducha vzpomněli na svou nejniternější podstatu. Na to, že jsme duchovními bytostmi, které vznikly z Vůle Boží a proto chtějí ze své nejvnitřnější přirozenosti k této Vůli směřovat.

Náš každodenní život v souladu s naukami, přicházejícími z Ducha má v nás tedy probudit k životu a k plnému uvědomění to hluboko skryté, podvědomé v nás. Máme se prostě tady na Zemi rozpomenout na nádherný, pohádkový sen, ze kterého jsme sem dolů do hmotnosti přišli. Na nádherný a pohádkový sen, jehož je naše nejvnitřnější duchovní podstata nedílnou součástí. Máme konečně pochopit, kým opravdu jsme. Máme odložit naše nejrozmanitější názory, náhledy, touhy a přání, fixované pouze na tento hmotný svět, jejichž pěstování považujeme za legitimní projev své svobodné vůle. Máme konečně najít naši skutečnou svobodnou vůli, která je spojena se svobodou našeho ducha a tím s velkou Vůlí Stvořitele.

Pokud jste se někdy s plnou vážností ponořili například do Kristových slov, museli jste přece tu a tam hluboce vnitřně vycítit, že ve vás něco probouzejí. Že vyvolávají jakousi tajemnou odezvu. Že ve vás něco rozechvívají. Že je to cosi jako jako sen, který se vám kdysi snil a na který se pod vlivem těchto slov začínáte nejasně rozpomínat.

Je to proto, že Kristova slova, nebo slova proroků jsou voláním. Voláním Ducha k duchu člověka! Voláním určeným k procitnutí. Voláním určeným k probuzení. K pozemskému znovuzrození do reality Ducha, ze které jsme přišli, ze které pocházíme a se kterou se máme zde na Zemi opět plně ztotožnit. To je náš cíl a to je smysl našeho života!

Stvořitel nás tedy v žádném případě nezotročuje svými přikázáními, ale naopak, ukazuje nám nimi cestu ke skutečné svobodě.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 19 led 2017 17:41

O hlubokých duchovních příčinách současného světového dění

Tento text je pokusem o postižení prvotní příčiny a posledního důsledku velkého světového dění, kterým má být zotročení národů a zredukování lidstva samozvanou elitou na takzvanou zlatou miliardu.

Ano, za fatální nevědomosti výše zmíněných skutečností jsou jednotlivci i celé národy jako ovce nenápadně, ale jistě tlačeni k nastolení nového světového řádu nadvlády elit nad absolutně zotročenými masami.

Nic se však neděje náhodou a vše má svůj hluboký smysl. Pokusme se proto, jak již bylo zmíněno na začátku, najít prvotní příčinu toho, proč vůbec k podobné situaci došlo a zároveň se také pokusme pochopit, jaký hluboký duchovní význam a smysl bude mít konečné, absolutní zotročení lidstva, ke kterému to směřuje.

V první řadě si musíme uvědomit, že vše, co se děje má duchovní podtext, protože my lidé žijeme v rámci univerza, které má duchovní rozměr. A proto skutečné a prvotní příčiny toho, co v současnosti probíhá nemohou být jiné, jako duchovní.

Člověk je totiž bytostí duchovní a jeho nejhlubší duchovní jádro má své potřeby. Třeba potřebu po prožívání takového ušlechtilého citu, jako je láska. Potřebu po prožívání harmonie, dobra a štěstí. Potřebu po spravedlnosti a lidskosti. Potřebu po poznání hlubších souvislostí bytí a potřebu po Bohu.

Člověk dneška je však žel materialista a potřeby jeho vlastního ducha jsou mu víceméně ukradené. To, co jej zajímá především je hlavně naplňování a uspokojování svých hmotných potřeb. Jedině toto se mu stalo vším a o nic jiného se již nesnaží. Dokonce na nic jiného již ani nemyslí. Tímto způsobem však odsunul svého ducha i se všemi jeho potřebami kamsi stranou. Zavřel jej do žaláře a doslova jej zotročil svými, nikdy nekončícími, hmotnými potřebami.

Nicméně lidé této země nepoznali a nepoznávají, že všechno, co v sobě dlouhodobě vnitřně přechovávají a živí má nakonec tendenci projevit se zcela otevřeně a viditelně i navenek. A proto přesně tak, jak to funguje při nemoci, kdy je téměř každá jednotlivá nemoc pouze vnějším zhmotněním námi vnitřně přechovávané negativity a disharmonie, přesně stejně se naše vlastní, dlouhodobé zotročování svého ducha nakonec zhmotňuje do vnějších poměrů, v nichž se nás samotných snaží někdo reálné a fyzicky zotročit. Zotročováním vlastního ducha a ignorováním jeho potřeb si tak lidé sami sobě ukovali otrocké okovy nadvlády peněz, kapitálu, nadnárodních korporací a globalistických elit, usilujících o absolutní světovládu.

A protože lidstvo nechce nic vědět o těchto hlubokých, skrytých souvislostech a ve své slepotě nadále pokračuje v zotročováni vlastního ducha, stupňuje tím nutně i svůj vnější útlak, jehož prostřednictvím jsou lidé postupně připravováni o všechny své svobody. Smyčka na jejich krku se stále více zatahuje, třeba jen takovou snahou o odstranění hotovosti a preferováním bezhotovostního styku, čehož konečným důsledkem mají být podkožní implantáty. A to je opravdu jen jeden z příkladů připravovaného, ​​budoucího zotročení obyvatel.

Lidé jsou však maximálně povrchní a proto nic nevnímají. Dokonce se vysmívají a mají za blázny ty, kteří je na toto nebezpečí upozorňují.

Když se ale nakonec důmyslná smyčka na jejich hrdle zatáhne natolik, že zalapají po dechu, když globalistická elita plně odhalí svou antihumánní tvář skrytou za současnou humanistickou maskou, když začne podle svých zvrácených plánů regulovat počet otroků na zlatou miliardu, když se tedy současné, dobrovolné otroctví ducha obyvatelstva naší planety přetransformuje do vnější podoby obludného, ​​novodobého otroctví, spojeného s utrpením, stupňujícím se až do neúnosnosti, tehdy, i přes všudypřítomnou bolest a hrůzu bude mít toto dění svůj hluboký duchovní význam.

Když totiž lidé poznají, že jim v jejich situaci, kterou si sami zavinili, již nemůže pomoci nikdo a nic, pomalu, a jakoby v probouzení se z hlubokého spánku si začnou uvědomovat, že existuje pouze jeden jediný, na koho pomoc se ještě budou moci obrátit a spoléhat. A sice Bůh!

Bůh, od kterého Ducha se odvrátili tím, že vytrvale ignorovali existenci a potřeby vlastního ducha, tvořícího jejich nejhlubší vnitřní podstatu. Takovým drsným způsobem tedy nakonec dostanou příležitost probudit v sobě k životu duchovní jiskru, která v nich vždy tiše toužila po Bohu, po Světle a po všech vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnotách a ctnostech.

Chápete tedy o čem je ve skutečnosti současné velké světové dění, které se odvíjí před našima očima?

Je o našem vlastním, dobrovolném zotročení ducha, které se zhmotňuje do reálné a fyzické podoby vnějšího zotročení, přinášejícího obrovské utrpení, ve kterém mají lidé ve ztrátě všech svobod, jistot a důstojnosti znovu probudit k životu svého ducha a osvobodit jej.

Neboť jedině lidé svobodní duchem si zaslouží žít ve svobodných poměrech a ve svobodné společnosti, protože oni sami si takovýmto způsobem pro sebe zevnitř navenek tyto poměry zformovali.

Neboť jedině lidé, kteří začnou uspokojovat potřeby svého ducha po osobním životě v souladu s dobrém, spravedlností, ctí a duchovností si zaslouží žít v prostředí a ve společnosti plné dobra, spravedlnosti, čestnosti a všech ostatních vysokých a ušlechtilých hodnot.

Neboť my lidé můžeme v železném a neoblomném Zákoně zpětného účinku, činném v tomto stvoření sklízet vždy jen to, co jsme zasévali. A to ve vztahu k našemu konkrétnímu tématu znamená, že za vlastní, vnitřní zotročení ducha musíme nutně sklidit zotročení vnější.

Pokud tedy chceme přežít svobodný a lidsky důstojný život ve svobodné společnosti, musí tomu nutně předcházet setba svobody vlastního ducha a naplňování všech jeho ušlechtilých potřeb.

No a o všech těchto nesmírně vážných skutečnostech je v současnosti třeba otevřeně mluvit proto, aby lidé dobrovolně nastoupily cestu ke svobodě ducha. Neboť pokud tak dnes neučiní dobrovolně, bude muset nakonec probouzet jejich ducha utrpení, o jakém se jim dosud ani nesnilo.

Pokud tedy nechceme prožít to, před čím jsme byli varováni ve Zjevení Janově, v takzvané Apokalypse, která podrobně popisuje co všechno se přihodí duchovně zotročenému lidstvu, vykročme dobrovolně na cestu k duchovní svobodě. Otevřeme se svému duchu, který k nám tiše promlouvá prostřednictvím našeho svědomí a začněme vědomě naplňovat jeho potřeby, které nás po naší smrti přivedou do výšin Ducha a během našeho života na této zemi ke štěstí, míru, spokojenosti a svobodě.

A mimochodem, víte co ve skutečnosti znamená slovo Apokalypsa? Znamená to proměna. Znamená přeměnu duchovně zotročeného lidstva v lidstvo duchovně svobodné. Žel ale, za cenu utrpení. Utrpení, které by nebylo vůbec nutné, kdyby lidstvo nastoupilo cestu ke svobodě vlastního ducha dobrovolně.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 09 úno 2017 20:18

Trump! Svět dostal šanci! Využije ji?

Koncem roku 2016 svět balancoval téměř na pokraji vojenského konfliktu USA a Ruska, s tendencí jeho eskalace až do jaderné konfrontace. Atmosféra přímo hmatatelného napětí, s podtextem blízkého světového konfliktu mocností však povolila okamžitě po zvolení Trumpa prezidentem USA a v současnosti je možné pozorovat v tomto směru opravdu značné uvolnění.

To samozřejmě neznamená, že by bylo najednou všechno naprosto bezproblémové, ale minimálně o válce mocností se již jako o skoro hotové věci přestalo mluvit.

Zvolení Trumpa bylo značným šokem pro mocenskou elitu, spojenou s americkými zbrojařskými firmami. Její prezidentskou kandidátkou byla Hillary Clintonová. Byl to šok i pro všechny mediální, politické, mimovládní a mnohé další přisluhovače této elity, kteří za její peníze prosazují její agendu, bez ohledu na zájmy vlastních národů, které zrazují.

Elitě, její přisluhovačům, jakož i malým a velkým zrádcům národů to však tentokrát, i přes téměř stoprocentní ovládání velkých světových médií, i přes obrovské finanční prostředky, použité za účelem vítězství Hillary Clintonové přece jen nevyšlo

Obyčejní, prostí, pracující Američané totiž nepodlehli rozsáhlé mediální manipulaci, která se jich intenzivně snažila přesvědčit o tom, co je pro ně a pro Ameriku skutečně dobré. Obyčejní a prostí Američané již totiž začali mít plné zuby agresivní mocenské elity, která se z nadbytku peněz již zcela neumí vejít do vlastní kůže a cíleně žene svět do konvenční, nebo dokonce až jaderné konfrontace mocností.

Obyčejní a prostí Američané totiž pochopili, že právě oni by na to nejvíce doplatili, protože právě oni by se stali, jak se to říkalo v minulosti, onou "potravou pro děla" a bezbranným cílem prvních odvetných úderů.

Obyčejní a prostí Američané pochopili, že jsou jen obyčejnými pěšáky ve velké rozehrané šachové partii mocných a bohatých tohoto světa. Obyčejnými pěšáky, kterých může být kvůli nejrůznějším geopolitickým a mocenským zájmům klidně a bez nejmenších výčitek svědomí obětovaných jakékoliv množství.

Vždyť nakonec plné právo na život má jen nejužší elita nejbohatších a nejmocnějších, zatímco všichni ostatní a všechno ostatní je tu jen k tomu, aby sloužilo jejich záměrům. A pokud se tyto záměry podaří uskutečnit, pak i tak bude přece nakonec počet všech těchto zbytečných lidí zregulovaný na "zlatou miliardu" otroků elity, která jim milostivě dovolí živořit odměnou za to, že jí mohou sloužit.

To vše ztělesňovala prezidentská kandidátka Hillary Clintonová, přičemž ona sama byla jen poslušnou loutkou a poslušným nástrojem v bezohledných rukou elity.

Donald Trump, i navzdory všem jeho chybám představoval naopak vzpouru proti snahám arogantní mocenské elity. Představoval odpor obyčejných lidí, kteří vytvářejí skutečné hodnoty a budují Ameriku vůči elitě nejbohatších a nejmocnějších. Ti totiž mnohdy pouze spekulativně profitují z jejich práce a ve své zaslepené chamtivosti a touze po moci chtějí dohnat Ameriku i svět do nové velké války doufajíc, že ​​se na ní zase opět dobře nabalí tak, jak tomu bylo v podstatě dosud vždy ve všech posledních válkách.

Ať již je to jakkoli, ať si již byli běžní Američané všech těchto věcí plně vědomi, nebo je vnímali a vytušili jen podvědomě, každopádně se jim podařila velká věc. Podařilo se jim alespoň dočasně zvítězit nad chobotnicí moci a její propagandistickými mediálními lžemi.

A právě tímto přehlédnutím a probuzením se obyčejného amerického občana dostal svět šanci. Dostalo se mu uvolnění napětí a prostoru pro rozvíjení normálního a klidného života. Dostalo se mu toho, o co by s největší pravděpodobností přišel po zvolení Hillary Clintonové, která by v poslušném plnění příkazů elity pouze stupňovala napětí a hnala svět k sebe zničujícímu konfliktu.

Byl nám tedy všem darovaný čas. Tento čas však nesmí být promarněný. Tento čas musí být správně využit, protože destruktivní temnota, skrývající se za záměry nejbohatších a nejmocnějších našeho světa se se stoprocentní jistotou nevzdala svých záměrů.

Jak ale má svět správně využít darovaný čas?

Lidé by měli v první řadě pochopit, že tam, kam jsme se dostali na sklonku roku 2016, to jest na práh nové světové války, jsme se dostali právě prostřednictvím hodnot, které preferujeme a které obecně považujeme za důležité a prioritní.

Jaké jsou to "hodnoty"?

Peníze, majetky, kariéra, moc, postavení, sláva, užívání si a konzumní způsob života. Absolutní a bezvýhradné podřízení se těmto "hodnotám" však sebou nevyhnutelně přináší bezohlednost, chamtivost, podvod, lež, nečestnost, nespravedlnost, nemravnost a mnoho jiného. Neboť absolutní a bezvýhradná orientace na hodnoty nižšího druhu nemůže sebou přinášet nic jiného, než nízkost a zlo. Zlo, které se nabaluje jako lavina, aby nakonec dopadlo na svět v jeho nejhrůznější podobě, ve formě válečného šílenství.

Nikdo samozřejmě netvrdí, že mít peníze, majetek, určité postavení, atd. je špatné. Nikdo netvrdí, že je špatné užívat si radostí tohoto světa. Špatné však je, pokud jsou v hierarchii lidstva tyto hodnoty na prvním místě. Pokud již nad nimi, nebo alespoň vedle nich nic není a jedině oni jsou tím nejdůležitějším, o co lidé usilují.

Pokud totiž nepostavíme vysoko nad peníze, majetky, kariéru, moc, slávu, nebo užívání si čest, spravedlnost, lidskost, dobro, mravnost a ušlechtilost, ztratíme to nejpodstatnější, co z nás dělá lidi a prostřednictvím čeho bychom mohli zlidštit svůj přístup k penězům, majetkům, moci, k užívání si radostí života, nebo k čemukoliv jinému.

Jednoduše řečeno, pouze prostřednictvím ctností se člověk stává člověkem. Člověkem, schopným přistupovat ke všemu v životě správně.

Naopak, absence ctností bere lidem potřebný nadhled nad věcmi a oni se stávají jejich otroky. Otroky peněz, statků, moci, kariéry, slávy, nebo užívání si. Tím pádem se jim však tyto věci stávají prokletím místo požehnání, protože k jejich nabytí neváhají použít jakýchkoliv menších, nebo větších nemorálností. Neváhají se stát jedni druhým vlky.

Lidstvo bez ctností je lidstvem kráčejícím cestami zla. A toto zlo postupně přerůstá celou společností a sílí až do takové míry, že nakonec vyústí do podoby zničujícího vojenského konfliktu, jako jakéhosi vrcholného bodu koncentrace všeho zla.

Pokud náš svět dokázal prostřednictvím zvolení Donalda Trumpa odvrátit toto zlo, protože lidé konečně vědomě, nebo alespoň podvědomě pochopili, že "hodnoty" kterými žijí a kterými nás ustavičně masírují média poplatné zájmům elity nebudou asi správné, pokud jsme přehlédnutím alespoň určité části obyvatelstva získali ještě šanci, musí být tato šance využita. Bezpodmínečně využita k nabytí výše zmíněných ctností, které postavíme vysoko nad všechny ostatní hodnoty, protože jedině tak budeme stát správně, čili v principech dobra a našim údělem nemůže být pak nic jiného, jako dobro.

Pokud ale lidé opět promrhají darovaný čas a nevyužijí jej k nabytí ctností, pokud budou i nadále bezvýhradně sloužit pouze penězům, majetkům, moci, kariéře, slávě, užívání si, konzumu, nebo jiným podobným "hodnotám" ignorujíc a přehlížejíc ctnosti, zlo takovým způsobem jimi samými živené a podporované nakonec zhoustne natolik, že se znovu po nějaké době nevyhnutelně dostaneme na pokraj toho, o co zlu vždy v konečném důsledku jde. Na pokraj zkázy a pustošení jako vrcholného ideálu zla, zhmotněného do podoby sebe zničujícího vojenského konfliktu.

Až se tedy prostřednictvím našeho vlastního života bez ctností opět dostaneme k podobnému zlomovému momentu, jako koncem roku 2016, může se nám stát, že zlo, ztělesněné snahami světové elity bude schopné převážit misky vah na svou stranu a náš svět nedostane žádnou podobnou šanci, jakou dostal v současnosti zvolením Donalda Trumpa. Pak nakonec, v nezbytném řetězení událostí může dojít k tomu, že zhoubné důsledky naší vlastní nemorálnosti a našeho vlastního ignorování ctností nás všechny, nebo alespoň převážnou část jednoduše vymažou z povrchu zemského.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 06 dub 2017 17:42

Bratři Slované! Nemají nás za nic!

Víte o tom, že existuje plán elity nejbohatších a nejmocnějších našeho světa na zredukování lidstva na zlatou miliardu? A víte, jaká má být rasová a národnostní skladba této miliardy, která má sloužit elitě? Víte o tom, že její největší část mají tvořit především národy západního světa, přičemž mnohé slovanské národy mají být zcela vyhlazeny? Nebo z nich má být ponechán pouze nepatrný zlomek, určený k zajišťování základní obslužnosti území, které původně osídlovaly.

Pokud nevěříte, zadejte si do internetového vyhledávače název: "Harvardský a Houstonský projekt - Plán na likvidaci Slovanů". Jde o mimořádně zajímavý dokument, jehož charakter dokonale vystihuje tato malá ukázka:

"Ukrajinec si bude myslet, že bojuje proti Rusku, že bojuje za svou svobodu. Bude si myslet, že nakonec dosáhl svobodu. No tehdy se dostane do úplné závislosti od nás. "

"V této válce hlupáků budou slovanští hlupáci oslabovat sebe, ale posilovat nás, organizátory vzájemných válek, přičemž v krvavých událostech nebudeme přímo účinkovat."

Takové jsou tedy zákulisní praktiky elity západního světa, přičemž nadřazenost západu je již i dnes jasně patrná každému, kdo ji vnímat chce. Přesvědčivým důkazem toho, že jsme pro ně pouze lidmi druhé kategorie je třeba stará známá skutečnost rozdílné kvality potravin, které se ve stejném obalu, ve stejné váze a ve stejné ceně prodávají na západě a na východě Evropy.

Rozdílná je pouze kvalita! Lidem druhé kategorie musí totiž stačit i druhořadá! I odpad!

A to ani nemluvě o národech Afriky, či jiných méně rozvinutých zemích, jejichž obyvatelstvo je těmito nadlidmi považováno za bytosti třetí kategorie. Celkem otevřeně o nich totiž říkají, jako o třetím světě. Takto pěkně to mají všechno rozdělené.

Zmíněná, plánovaná cesta k našemu zotročení, ale i k zotročení jiných národů má však své fáze. První fází je zotročení ekonomické, které je víceméně realitou.

Druhou fází je zotročení mentální a třetí zotročení totální, s možností libovolného rozhodování o životě a smrti a o bytí a nebytí.

V současnosti se v plném proudu pracuje na zotročení mentálním, jehož podstatu dokonale vystihl již Goethe slovy: "Není většího otroka jako ten, který si ve svém zotročení myslí, že je svobodný."

Tyto Goethova slova se ve své zvrácené podobě staly hlavním principem mentálního podmanění si slovanských národů střední Evropy, ale samozřejmě nejen jich. Jeho podstata spočívá v tom, že loupežník, škůdce a podvodník vystupuje navenek jako zastánce lidských práv a demokracie. Jako nositel prosperity a světlé budoucnosti lidstva.

Pod maskou podobných, krásných ideálů a za aktivní spolupráce západu poplatných, jidášských médií je mezi jednotlivými národy cíleně vytvářen a udržován takovýto klamný obraz. Jsou jim zároveň neustále mediálně podsouvány správné myšlenky, správné názory, správný životní styl i správné hodnoty.

Je až neuvěřitelné, jak snadno jsme podlehli a stále podléháme tomuto vymývání mozků. Je až neuvěřitelné, jak snadno jsme se zřekli našeho původního, hodnotného a zdravého, a přijali jsme to povrchní, prázdné a nezdravé, co hodnoty pouze předstírá. Je neuvěřitelné, jak bezmyšlenkovitě a nekriticky se mnozí klaní všemu, co k nám přichází ze západu, i samotnému západu, ačkoli ten nás v podstatě nemá za nic.

Jsou mnozí, kteří zrazují vlastní národy čistě pragmaticky, tedy pro peníze. Jsou však také mnozí, kteří tak činí ve své naivitě čistě z vlastního přesvědčení. Z jejich řad pocházejí takzvaní užiteční hlupáci, kteří stojí na straně nepřátel národa, skrývajících se za masku jeho přátel.

A protože oficiální média dávají prostor jedině podobnému, prozápadnímu typu lidí, vypadá všechno úplně jinak, než ve skutečnosti je. Podvodníci, jidáši a jejich služebníci vypadají jako nositelé krásných ideálů a ti, kteří vnímají tuto pokryteckou lež a staví se proti ní jsou označováni za nacionalisty, konspirátory, rusofoby, xenofoby, islamofoby a ještě nevím jaké jiné foby.

A tak velká většina lidí žije v úplně naruby převrácené realitě, ve které je černé mediálně označováno jako bílé a bílé jako černé. Ve které je nepřítel národa označován jako jeho přítel a jeho přítel a zastánce jako jeho nepřítel. Je to skutečně stav, rovnající se absolutnímu mentálnímu vyšinutí, které je ale samozřejmě cílené.

To však, že nás naši takzvaní západní přátelé, byli schopni takovýmto způsobem oklamat je jen naše vina. Vždyť přece již v evangeliích se jasně píše: Dávejte si pozor na všechny, kteří k vám budou přicházet jako beránci, ale ve skutečnosti jsou to draví vlci.

My jsme však ve své slovanské, dobrosrdečné naivitě, ale i ve své povrchnosti myšlení prohlédli toto upozornění a naopak, naši nepřátelé si dali a stále dávají mimořádně záležet na tom, aby vypadali jako beránci. Jsou to však opravdu vlci, kteří chtějí trhat a roztrhat! A pokud se vám zdá toto tvrzení přehnaně radikální, vřele doporučuji studium výše zmíněného Houstonského a Harvardského projektu.

Je již opravdu načase pochopit, co se ve skutečnosti děje pod navenek líbivě prezentovaným povrchem. Je načase přehlédnout realitu našeho rafinovaného mentálního zotročení, které je prováděno tak inteligentně a sofistikovaně, že zotročení, přesně v duchu citovaných Goethova slov žijí v domnění, že jsou svobodní. A ve snaze hájit svou svobodu se přidávají na stranu otrokářů, napomáhajíc tím k vlastnímu zotročení.

Pokud toto lidé nepřehlédnou, budou muset zůstat v otrockém područí a v porobě. Budou muset zůstat pouze levnou pracovní silou a lidmi druhé kategorie, krmenými potravinami druhé kategorie, jejichž mladá generace bude odcházet dělat sluhy západnímu světu. A nakonec budou zotročeni totálně a naprosto, se všemi katastrofálními důsledky, které to sebou přinese.

Zvedněte proto z prachu svou hrdost bratři východní Slované! Zvedněte hlavu a přestaňte se poníženě poklonkovat všemu, co k vám přichází ze západu. A ačkoli je tam mnoho dobrého, i vy máte co nabídnout. Nejste totiž o nic horší, než oni.

Neboť i přesto, že jste tak nepochopitelně snadno propadli zvenčí přicházející nízkosti a balastu, ve vašem nitru a ve vaší duši se přece jen ještě skrývají vysoké hodnoty. Hodnoty ducha a pravé slovanské dobrosrdečnosti. Hodnoty dobra, mravnosti, lidskosti a skromnosti. Jsou tam, v hloubce vašich duší, jenom překryty dnešním konzumním balastem. Dejte jim v sobě vyrůst a rozkvést. Nechte je přerůst do svého každodenního života.

Buďte sví a autentičtí! Staňte se velkými velikostí své vlastní, slovanské podstaty a ne tím, že se budete snažit napodobovat velikost jiných, která pro vás i tak navždy zůstane vnitřně cizí.

Neboť čas Slovanů právě přichází, zatímco čas národů západu pomalu končí. Žel, z podvědomého vnímání této skutečnosti vzniká v mnoha z nich nepřejícnost a nenávist, která způsobuje, že jsou úmyslně házeny klacky pod nohy těm, kteří mají převzít štafetu dalšího vývoje civilizace. A to jsou Slované!

Staňme se proto co nejrychleji vnitřně i navenek hodnými toho, co se k nám jako nějaké určení přibližuje směrem z budoucnosti. Neboť čím tmavší je temnota noci současného úpadku ducha a všech vyšších a ušlechtilejších hodnot, tím blíže je svítání! A my bratři nedopusťme, aby nás toto nadcházející svítání zastihlo duchovně, morálně a mravně nepřipravené.

Neboť našimi největšími nepřáteli nejsou naši nepřátelé, skrývající se za masku přátel, ale především naše vlastní nectnosti. Náš vlastní, fatální nedostatek hrdosti, se kterým se poníženě skláníme před těmi, kteří toho nejsou vůbec hodni. Před těmi, kteří nás tím více nemají za nic, čím více se před nimi skláníme.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 27 dub 2017 19:21

Probuďme se! Otčenáš nikdy nebyl jen modlitbou!

Modlitba Otčenáš nebyla nikdy tím, za co ji lidé po celá staletí považovali. Nikdy totiž nebyla pouze modlitbou, to jest něčím, co má být odříkané v domnění, že právě používáním těchto slov se správně modlíme.

Otčenáš je ve skutečnosti něčím mnohem větším! Je to praktický návod, jak má člověk žít a o jaké hodnoty má ve svém životě usilovat.

Skládá se ze dvou části. V první nám je ukázáno, jak máme přistupovat ke Stvořiteli a v druhé, jak máme přistupovat ke svému vlastnímu životu. Čili, co si v něm máme především přát.

"Otčenáš, jenž jsi na nebesích!" Tato slova znamenají, že člověk uznává otcovskou autoritu Boha, vůči které stojí a vždy bude stát jako dítě. A tak, jak je pro dítě raného věku bezvýhradnou autoritou autorita jeho rodičů, jejichž poslouchá, protože mu chtějí jen dobře, tak má být pro nás všechny bezvýhradnou autoritou náš Pán. Autoritou, před jejímž Vůlí se v hluboké dětské důvěře skláníme.

"Posvěť se jméno tvé!" Jde o vyjádření hluboké úcty a posvátnosti, kterou máme prokazovat Pánu a všemu, co s ním souvisí. A tedy i jeho menu!

"Přijď království tvé." To není žádná prosba, ani žádné pokorné, alibistické očekávání. To je slib! To je závazek! To je vyjádření odhodlání k činu! Právě nimi, konkrétními činy a reálným jednáním v každodenním životě má totiž každý z nás přispět svým vlastním dílem a podle svých vlastních schopností k tomu, aby mohlo přijít na zem království nebeské. Našim vlastním přičiněním a za našeho vlastního spolupůsobení.

"Buď Vůle tvá." Tato slova jsou opět závazkem pro každého, kdo je vyslovuje. Závazkem, že se bude snažit ve svém životě zohledňovat Vůli svého Otce. A to nejen ve svých slovech a činech, ale i ve svých myšlenkách a citech. Vůle Otcova se tedy má stát měřítkem a kritériem absolutně všeho, co člověk činí a co se teprve učinit rozhoduje.

Její naplňování však nutně předchází její znalost. Její dokonalé pochopení, abychom mohli na základě jejího poznání správným způsobem formovat svůj život. Není totiž možné plnit něco, co neznáme, nebo co sice známe, ale pouze povrchně a nedostatečně.

Kdo nechce poznávat Vůli Nejvyššího, nemůže ji plnit a kdo ji neplní, nutně tím sám na sebe přivolává negativní zpětné účinky. Neboť jak již bylo řečeno, Otcova Vůle nám chce pouze dobro a pokud ji odmítáme, může se nám dostat jedině protipólu dobra, kterým je zlo.

Neboť následující slova: "jako v nebi, tak i na zemi" v jejich dalekosáhlém dosahu znamenají, že v blaženosti dobra, ve které žijí obyvatelé ráje žijí pouze proto, že znají a bezvýhradně naplňují Vůli Otcovu. A na zemi může být jako v nebi jedině tehdy, pokud i zde budou lidé jednat stejně.

"Chléb náš vezdejší dej nám dnes." - tak začíná druhá část Otčenáše. Naznačuje nám, že se máme starat o nabývání chleba každodenního, jakož i všech svých ostatních potřeb, avšak jako na prvořadé musíme vždy dbát na Vůli Otcovu. Uspokojování našich potřeb se nám nikdy nesmí stát absolutně vším, abychom nakonec, v bláznivém šílenství jejich nikdy nekončícího naplňování zcela zapomněli na svého Otce a jeho Vůli tak, jak se to stalo lidem současné doby.

"A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům." Kdo dokáže odpustit, tomu bude odpuštěno. Kdo ale odpustit nedokáže, ten sám nemůže očekávat žádného odpuštění.

Každý z nás se ve svém životě provinil vůči svým bližním, i když někdy nechtěně. A vůči každému z nás se provinili naši bližní. Mnohdy i velmi bolestně. Pokud ale my jim nebudeme schopni odpustit jejich provinění vůči nám, nemohou být odpuštěny ani ty naše vůči druhým.

Neschopnost odpustit a ustavičné zabývání se starými ranami a vinami je totiž neštěstím našeho světa i každého jednotlivce, který tak činí. Ukažme si to na příkladu ze současnosti:

Existují země, kterým svého času Rusové ublížili, jako například Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, nebo Ukrajina. Jejich neschopnost odpustit ani po mnoha desítkách let však v současnosti přerůstá až do nenávisti. A jejich nenávist, obratně využívána lidmi se světovládně mocenskými zájmy vytvořila z těchto zemí výbušné zóny, naplněné obrovským potenciálem nenávisti, schopným přerůst až do velkého, světového konfliktu mocností.

Neboť neschopnost odpustit přináší nenávist, nenávist plodí konflikt a konflikt přináší zkázu. Na nenávisti, jako na něčem silně destruktivním není prostě možné konstruktivně budovat a je smutné, že třeba současná politická orientace Ukrajiny je postavena právě na nenávisti, pramenící z neschopnosti odpustit. Na nenávisti, opírající se o fašistickou minulost a fašistické tradice. A podobná atmosféra vládne i v pobaltských zemích.

Ano, někdy bývá opravdu těžké odpustit, pokud nám někdo velmi ublížil. Chce to čas a bylo by pokrytecké podávat si ruce, pokud to vnitřně tak necítíme. Je však třeba pracovat na odpuštění, abychom k němu mohli nakonec dojít. Hojivý čas nám může být pomocí k tomu, abychom se nakonec zbavili tíhy křivd a dokázali odpustit ve svém srdci. Neboť jedině odpuštěním lze přetnout řetěz zla, které by muselo ve svém dalším postupném navyšování až do nenávisti přinést mnoho nepředvídatelného neštěstí nám samotným i našemu okolí.

"A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého." Velké je pokušení, spočívající v nadhodnocení ceny naší vlastní, egoistické, lidské vůle. Velmi velké je pokušení stavět svou malou a nedokonalou vůli nad Vůli našeho Otce. Avšak právě tímto způsobem se vzdalujeme dobru a vydáváme na cesty zla.

Je proto třeba zbavit se této prvotní příčiny zla. A to i prožíváním námi samými takovýmto způsobem přivolaným utrpením, ve kterém pochopíme, jaká falešná a nedokonalá je naše vlastní vůle. Ve kterém pochopíme, že naše svévole je v podstatě otevřenou branou ke zlu, zatímco radost, štěstí, mír a vnitřní naplnění spočívají pouze v plnění a zohledňování dokonalé Vůle Nejvyššího.

Ale protože dnes žijeme v době materialismu a absolutního odtržení od Boha, "modlí" se současní lidé svým způsobem života následující anti otčenáš:

Něco takového, jako Bůh je jim zcela lhostejné a nepředstavuje to pro ně vůbec žádnou autoritu.

Jeho jméno jim není vůbec svaté a jsou ho proto schopni zavléci do nejneuvěřitelnější špíny.

Nezajímá je žádné království nebeské, které by se měli snažit vytvářet na zemi. Naopak, budují si své vlastní království. Království povrchního lesku a křivých zrcadel, pod jehož vnější fasádou na odiv vystavovaných ušlechtilých ideálů se skrývá faleš, nízkost, zkaženost, touha po moci a neuvěřitelná lidská malost.

Lidi nezajímá žádná Vůle Nejvyššího. Mají zájem jen o naplňování své vlastní vůle a proto nemůže být na zemi tak, jako v nebi, ale je na ní jako v pekle, plném zloby, chamtivosti, bezohlednosti, nelidskosti, egoismu, závisti, zvrhlosti a mnohého jiného.

Získávání chleba každodenního, jako i ostatní naplňování svých potřeb se provádí tak, že se bezohledně odtrhává chléb každodenní od úst jiným a nenasytná chamtivost jedněch připravuje o ty nejzákladnější potřeby druhých.

Lidé nepromíjí svým viníkům, ale naopak živí a stupňují svou nenávist. A jejich nenávist, podporovaná zvrhlými elitami našeho světa je stupňovaná až k hranici nové, celosvětové válečné katastrofy s vizí jaderné války, jako poslední tečky za historií civilizace na naší planetě, odvrácené od Vůle Boží.

Ve své domýšlivosti a pýše upadají lidé dneška do marnivého pokušení o velikosti vlastní vůle, která jako divoké zvíře utržené z řetězu žene svět do neštěstí a zkázy. Ve své slepotě nepoznávají zlo, kterému vstříc se bezhlavě ženou uctíváním vlastní vůle. Zlo, jehož katastrofální důsledky od nich nemohou být odvrácené, protože tak oni sami chtějí.

V maximálně jednoduchém souhrnu to tedy znamená, že život v souladu s moudrostí, obsaženou v Otčenáši musí lidem přinést království nebeské na zemi. A v jejich osobním životě štěstí, radost a mír.

Naopak, anti otčenáš současného způsobu života je jistou cestou, směřující k záhubě lidstva i celé naší planety. K záhubě, která se k nám všem s děsivou rychlostí přibližuje. K záhubě, ke které kráčíme vnitřně rozervaní, nenaplnění a na míle vzdáleni od prožívání skutečného, hlubokého a pravého štěstí.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 01 čer 2017 15:08

Neuvěřitelné, ale doba temna stále trvá!

Čím více se člověk zabývá historií, tím více si uvědomuje, jak se až neuvěřitelným způsobem opakuje. A opakuje se proto, že lidé zůstávají vnitřně stále stejnými. To, co vykazuje změnu jsou pouze vnější reálie, vnější kulisy a kostýmy. Ale podstata je stále stejná. Současné dění je možná trochu kultivovanější, jemnější a ne až tak prvoplánové, ale rozhodně stejné.

O středověku se zvykne mluvit jako o době temna. Podívejme se však nyní na jednu z temných událostí temného středověku, která je mimořádně zajímavá tím, že je ve své podstatě plně srovnatelnou s nejsoučasnějším a nejaktuálnějším děním.

Jedná se o násilné rozpuštění řádu templářů kolem roku 1300. Šlo o řád, sdružující v sobě stav duchovní se stavem rytířským. Jeho členové žili jako mniši, ale byli zároveň válečníky, protože jejich poslání spočívalo v ochraně poutníků, směřujících k hrobu Spasitele.

Šlo o řád velmi ctěný a vážený. Každý vyšší evropský šlechtický rod si považoval za čest vstup jednoho ze svých potomků do řádu. Samozřejmě, že k přírůstku nových členů docházelo se jměním a dary, odpovídajícími jejich společenskému postavení, na základě čeho se řád templářů stal jedním z nejbohatších a nejmocnějších řádů v Evropě. Vlastnil mnoho hradů a velké materiální bohatství, které ještě rozšiřoval svými obchody.

A právě bohatství se mu stalo jeho zkázou. Ono se totiž stalo trnem v oku francouzského krále Filipa IV. Sličného. Ten se rozhodl přivlastnit si ho a naplnit jím svou prázdnou státní pokladnu.

A tak začalo ze strany Filipa IV. bezohledné a rafinované pronásledování řádu templářů, přičemž právě v tomto jeho jednání můžeme najít onu zmíněnou, neuvěřitelnou paralelu s naší současností, kdy se zloděj, usilující o přivlastnění si majetků druhého prostřednictvím jeho likvidace pokrytecky a bezostyšně staví do role ochránce práva. V případě Filipa IV. do role ochránce pravé a čisté křesťanské víry.

Jeho prvním rafinovaným krokem bylo přijetí teze, že jako křesťanský král má povinnost hájit čistotu křesťanství. A okamžitě se také razantně chopil jeho obhajoby, protože královými poskoky dosazení falešní svědci obvinili příslušníky řádu templářů z těch nejneuvěřitelnějších zvrhlostí, které prý potají praktikují. Křivá obvinění záměrně rozšířili mezi prostý lid, aby bylo veřejné mínění na straně krále, když se začne s vyšetřováním.

No a vyšetřování z podezření kacířství se chopil hlavní francouzský inkvizitor, čemuž samozřejmě plně odpovídaly i metody výslechů. Po mnoho týdenním nelidském mučení se nakonec "kacíři" přiznali ke všem svým zvrhlostem, jen aby od sebe odvrátili další mučení. Nakonec došlo k jejich upálení a zabavení jejich movitého i nemovitého majetku.

A tak se stalo, jak již tolikrát v historii, že zloděj a vrah, sám sebe vyhlašující za ochránce nejušlechtilejších principů dosáhl manipulací práva a veřejného mínění to, že nevinné oběti byly označeny za zvrhlé kreatury a tak s nimi bylo i podle "práva" naložené, zatímco skutečné zvrhlé kreatury byly pasovány za ochránce dobra, spravedlnosti a práva.

Tento základní model se zopakoval v dlouhé historii lidstva nespočetně krát a v nejrozmanitějších obměnách. A žel, opakuje se i v dnešní době, pouze v jiné formě a v novém hávu, přičemž podstata je stále stejná. Většina lidí je však tak povrchní a slepá, že nejsou schopni vypozorovat tentýž rukopis. A to ani tehdy, když je někdo na to přímo upozorní. Jednoduše tomu nevěří a považují to za fikci.

I dnes zde totiž máme určitou elitu nejbohatších a nejmocnějších, kteří si chtějí přivlastnit celý svět a absolutně jej ovládnout. Elitu, která sama sebe staví do pozice ochránce nejušlechtilejších ideálů. Ochránce lidských práv, svobody a demokracie. V jejich jménu má morální právo v preventivních úderech zlikvidovat a vojenský zdevastovat celé národy.

Ve skutečnosti žijeme v realitě jakéhosi spiknutí nejbohatších a nejmocnějších proti zbytku světa, protože přesně tak, jak bylo hlavním záměrem Filipa IV. Sličného pouze získání majetků a bohatství, tak je i dnes jediným záměrem elity úsilí o peníze, majetky a moc.

A jak Filip IV. nedbal na hrozné utrpení, které podstoupili ním neprávem obviněni v mučírnách inkvizice, tak se i dnes nehledí na utrpení statisíců, postižených nepokoji, válkami, nebo záměrně vyvolávanými převraty prostřednictvím takzvaných barevných revolucí.

A pokud náhodou neexistují žádné reálné důvody k rozpoutání požadovaného rozvratu, násilí, vraždění a agrese, je třeba si je jednoduše vymyslet! Tak, jak chemické zbraně v Iráku. Nebo třeba za pomoci svých spojenců uskutečnit útok pod falešnou vlajkou, jakým byl nedávný chemický útok v Sýrii a vyprovokovat napětí a reakce, jaké přispívají k neustálé eskalaci konfliktu.

Rozhodující je pouze hmotný prospěch, rozšiřování moci a geopolitické zájmy elity nejmocnějších našeho světa, přičemž veřejné mínění je moderními médii cíleně zpracováváno podobně, jako za časů Filipa IV. tak, aby podporovalo zájmy elity a aby stavělo do špatného světla všechny, kteří se odvažují vzdorovat bezcharakterní aroganci moci.

A masy, povrchní, nemyslící a konzumní sebou nechávají nedůstojně manipulovat, považujíc zločince a vrahy za dobrodince. A jejich oběti, kterých přírodního a materiálního bohatství se snaží zmocnit za nepřátele jen proto, že oprávněně hájí to své.

Lež a pokrytectví současné doby jsou obrovské. Pod médii cíleně vytvářenou humanistickou iluzí se však ve skutečnosti skrývá totéž zlo, tatáž chamtivá touha po penězích, pozemcích, územích a moci, jdoucí za svým cílem i přes mrtvoly, jaká tu byla před staletími.

Žel, pouze zlomek lidí je schopných přehlédnout lež a zmanipulovanou skutečnost, zatímco většina tomu podléhá. A podléhá tomu proto, že sami ve většině případů podléhají nejrůznějším nectnostem. Podléhají nečestnosti, egoismu, chamtivosti, bezohlednosti, mamonu, konzumu, povrchnosti a mnohému jinému, což jim v zakalení jejich duševního zraku znemožňuje rozpoznat manipulaci reality, vytvořenou na objednávku mocných. Lidé žijí v matrixu fiktivní reality a mnozí po celý svůj život nepochopí, jak jsou v ní uvězněni. Mnozí zase vědomě, nebo nevědomě spolupracují na fungování a udržování tohoto systému, na základě čeho se mají docela dobře. A proto pod prizmatem vlastního egoismu nevidí důvody, proč by byly věci třeba měnit.

Je to však všechno život v omylu! Je to tupá existence na úrovni stáda ovcí, hnaných přesně tam, kam si žádá elita. A pokud bude třeba, i na smrt! I do nové velké války! A lidé to nevnímají, protože temné břemeno vlastních nectností jim znemožňuje přehlédnout realitu manipulace, v níž se nacházejí.

Aktivně se vzepnout tomuto zlu je však možné jedině tehdy, pokud se dokážeme vzepnout zlu v sobě samých. Pokud jednoduše vezmeme vítr z plachet Zlu, kterému slouží elity našeho světa tím, že se sami staneme lepšími. Že se staneme spravedlivějšími, čistšími a ušlechtilejšími! Že se staneme nesobeckými a ochotnými pomáhat, protože jedině svým vlastním příklonem k dobru oslabíme princip Zla.

V konečném důsledku zde totiž máme jen zápas sil Zla se silami Dobra. A momentálně vítězí ty, které většina lidí živí a podporuje! To jest, síly Zla, podporované špatnými a negativními vlastnostmi milionů.

Elity a prostřednictvím nich Zlo, v současnosti vládnoucí světu má tedy svou moc pouze proto, že mu k ní my sami napomáháme. Pokud se však přikloníme ve svých myšlenkách i ve svém jednání k dobru, okamžitě tím změníme strategické rozložení sil mezi pólem Zla a pólem Dobra. Okamžitě tím oslabíme Zlo a posílíme Dobro.

Postavme se tedy za Dobro! Ale ne tak, aby se neřeklo, ale skutečně! Prostřednictvím svého čistého myšlení a spravedlivého jednání! Prostřednictvím osobního rozvinutí všech ušlechtilých a vznešených ctností! Buď to dokážeme a přičiníme se tím k vítězství Dobra, nebo nás naopak zcela všechny spolkne Zlo, protože jsme mu podléhali.

Potom však neplačme, že jsme se stali obětí nějaké bezohledné světové elity, která na zemi rozpoutá zničující síly Zla třeba prostřednictvím jaderné války. My sami budeme spolu vinni, protože svým příklonem ke Zlu a svými nectnostmi jsme tomu dali potřebný mandát.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvekod smilan » 22 čer 2017 18:01

O bezprecedentním evolučním úpadku současné Evropy

Žijeme v univerzu, které má duchovní rozměr. Život v něm podléhá evoluci, čili vývoji od jednoduššího ke stále dokonalejšímu, jak nám o tom říká Darwinova teorie. Zároveň v něm však probíhá i velká evoluce ducha, čili postupný vývoj od duchovně nevědomého k duchovně stále vědomějšímu a od duchovně nezralého k duchovně stále zralejšímu. Toto dění je možné považovat za přirozený proces, podporovaný všemi zákonitostmi univerza.

Co však jakýmkoli způsobem odmítá akceptovat přirozený vývoj ke stále vyšší duchovnosti a duchovní zralosti je stejnými zákonitostmi univerza odsouváno bokem, na vedlejší kolej, jako duchovně neperspektivní a proto nevyhnutelně směřující k záhubě.

No a žel, právě toto je stav, ve kterém se v současnosti nachází Evropa.

A při tom Evropa kráčel po celá staletí relativně správně! Byla totiž křesťanskou a hodnoty křesťanství se její obyvatelé snažili vnášet do svých životů. Samozřejmě že více, nebo méně efektivně, přičemž nelze opomenout i mnohé negativní jevy, jakým byla třeba inkvizice, nebo náboženské konflikty a války. Každopádně však Evropa, i navzdory všem svým chybám přece jen stála v přirozeném proudu duchovně evolučního vývoje univerza.

Žel, zásadní trhlina v tomto vývoji se začala objevovat koncem 19. století a začátkem 20. století nástupem průmyslové revoluce. Množství technických výdobytků vyvolalo totiž obrovské nadšení z toho, co všechno člověk dokáže. Vyvolalo nadšení z lidských rozumových schopností a možností.

Duchovní začalo být považováno za cosi prožité, zpátečnické a nemoderní. No a výsledkem tohoto nově nastoupeného trendu je současný materialismus a ateismus. Výsledkem je vznik nového náboženství konzumu a užívání si. Náboženství plného břicha a plných peněženek.

Jak však již bylo řečeno na začátku, vše, co nastoupí destruktivní trend ztráty duchovnosti je samotné směrováno k destrukci, protože rozklad duchovnosti a s ní neoddělitelně spojené mravnosti se nevyhnutelně, dříve nebo později transformuje do podoby rozkladu vnějšího. Pokud totiž v národech ztrácí duchovnost význam, z hlediska duchovní podstaty univerza ztrácí význam existence takových národů, protože se odvrátili od chtěného evolučního vývoje.

Evropa se nyní podobá starověkému Římu těsně před jeho pádem. Římu, ve kterém v jeho začátcích vládl určitý řád a určitá morálka, zatímco pod vlivem blahobytu a peněz proudících z provincií propadl na svém sklonku dekadenci, zvrácenosti, zvrhlosti a nemravnosti. Až nakonec, kvůli svému hlubokému vnitřnímu hodnotovému rozvratu přestal být schopen čelit nájezdům barbarů.

I současná Evropa se zmítá v nemravnosti a nejrozličnějších zvrácených trendech, které evropské instituce prosazují jako normu. Ať již je to gender ideologie, registrované partnerství, předčasná sexualizace mládeže a podobně.

A stejně, jako za dob Říma začíná být i Evropa atakována novodobými barbary, kteří přicházejí, aby ji srazili na kolena.

V evangeliích se píše: kde je tělo, tam se shromáždí supi. To znamená, že vše jen čistě hmotné, bez úsilí o duchovní je ve skutečnosti mrtvé a jako mrtvé musí být odstraněno. A tak se tedy nyní v podobě migrantů a agresivního islámu slétají do Evropy supi, aby tuto duchovní mrtvolu odstranili z povrchu zemského.

Migranti k nám přinášejí islám s jeho živelnou duchovností. S duchovností středověkým způsobem krutou, ale přece jen duchovností, na rozdíl od duchovně vyprázdněné, materialistické, ateistické a konzumní Evropy. Do popředí se tedy jednoznačně tlačí to, co je schopné nést dále štafetu duchovnosti, zatímco to, co duchovnost ztrácí je zákonitostmi univerza odsouváno bokem, směrem k úpadku a absolutnímu rozvratu.

O všech těchto skutečnostech neříkám snad proto, že bych byl na straně islámu, ale proto, abychom pochopili nejhlubší příčiny současného dění a tím poznali, v čem spočívá záchrana. A záchrana spočívá jedině v našem opětovném zařazení se do proudu duchovní evoluce.

Můžeme totiž vystavět kolem celé Evropské unie pěti metrovou zeď a můžeme vyhostit úplně všechny migranty, pokud ale nezastavíme vlastní, duchovní a morální rozklad a nezařadíme se do proudu duchovní evoluce, budeme napadení jinými rozkladnými činiteli, abychom jimi byli nakonec, jako vývojově neperspektivní zcela zničení.

Alláhu akbar! S těmito slovy na rtech a v duši přicházejí uprchlíci do Evropy. A mají pravdu! Mají tisícinásobně pravdu, protože Bůh je opravdu velký! A jeho ignorování, jeho zpochybňování, jeho zesměšňování, jeho odsouvání do říše pohádek se nakonec může stát současnému, konzumnímu evropskému živočichovi osudným! V univerzu, které je duchovní se totiž prostě nelze vyhnout tlaku duchovní evoluce, což prakticky znamená, že máme pouze tři možnosti.

První možnost spočívá v opětovném návratu ke křesťanským hodnotám a k jeho kultivované duchovnosti, která plně odpovídá našemu prostředí, naší tradici a naší mentalitě.

Druhou možností je, že budeme k duchovnosti donuceni násilím, prostřednictvím kulturně, ale i mentalitou absolutně cizího islámu v jeho středověké podobě a s jeho středověkými způsoby.

A třetí možností je naše absolutně vymazání z povrchu zemského, ale i z celého tohoto stvoření, protože právo na existenci ve stvoření, které je svou podstatou duchovní má jedině to, co směrem k duchovnímu usiluje! A to platí pro každého jednotlivce osobně, jako i pro celé národy!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
smilan
 
Příspěvky: 83
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Předchozí

Zpět na Zajímavosti odjinud

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků

cron