Úvahy o živote

Co bychom neměli přehlédnout...
Odpovědět
smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 14 úno 2019 19:32

Nebojte se! Je možné zlomit zlý osud i špatné záření hvězd!

V současnosti je dost rozšířeným, neblahým zvykem obracet se na různé věštce. Jde o spornou věc z několika důvodů. Třeba proto, že předpověď špatného osudu ještě vůbec neznamená, že vás zlý osud také postihne. Každý z nás je totiž pánem nad vlastním osudem až do takové míry, že ho dokáže změnit v pravý opak. A to dokonce i tehdy, kdyby mu nějaký věštec předpověděl blízké neštěstí.

A podobné je to také s astrologickými předpověďmi. Člověk je totiž za určitých okolností schopen překonat i objektivně negativní záření hvězd a odvrátit od sebe neštěstí, které bylo pro něj zapsáno ve hvězdách. A takto je to také s jinými věšteckými předpověďmi, protože každý z nás disponuje obrovskou silou, schopnou zlomit je. Žel, o této síle nevíme a nevyužíváme ji.

Podívejme se proto nyní na dva příběhy z různých historických období a poznejme, v čem spočívá výše zmíněná síla a jak ji lze vyžít.

První příběh:

Jistá žena byla u lékaře a ten jí diagnostikoval rakovinu, s prognózou dvou až tří let života. Když vyšla z ordinace byla v šoku a točil se s ní celý svět. Vyšla na ulici a kráčela po ní jako v nějakém špatném snu. A najednou se ocitla před dveřmi kostela. Vešla do něj a strávila v něm dvě hodiny. A když vyšla opět na ulici, s jistotou věděla, že nad nemocí zvítězí a bude žít.

Příběh druhý:

Za dávných časů onemocněl jistý židovský král. Dal si zavolat Hospodinova proroka a zeptal se ho, jestli se uzdraví, nebo zemře. Prorok mu řekl, že mu zbývají poslední tři dny života. Po jeho slovech se král obrátil ke zdi a modlil se:

"Pane, vím že jsem nežil správně. Vím, že jsem provedl mnoho špatného a býval jsem nespravedlivý. Vím, že jsem vždy poctivě nekráčel Tvými cestami a nežil podle Tvé Vůle.

Pane, kdybys mi ale daroval ještě několik let života, změnil bych to. A zároveň si nyní, před tváří smrti hluboko uvědomuji, kolik dobrého bych ještě mohl vykonat pro vlastní národ."

Prorok právě procházel nádvořím hradu a vycházel na ulici, když najednou v sobě jasně zaslechl Pánův hlas: "Obrať se a jdi za králem. Vyslechl jsem jeho modlitbu a dávám mu sedm let života".

Ano, čtete dobře! I kdyby vám samotný prorok Hospodinův předpověděl vaši smrt do tří dnů tak, jak je to zaznamenáno v Bibli, jste schopni to změnit! Je však ale samozřejmě nutné ujasnit si, za jakých okolností a jakým způsobem.

Zaprvé je třeba zdůraznit, že byly schválně uvedeny dva příběhy. Jeden z dávné minulosti a jeden ze současnosti, aby nám bylo jasné, že tyto věci stále fungují absolutně stejně, bez ohledu na staletí, nebo tisíciletí. A jak asi konkrétně to funguje, naznačuje příběh o židovském králi. No a něco velmi podobné musela po dobu dvou hodin, strávených v chrámu učinit také paní z našeho druhého příběhu ze současnosti.

Oč celkem konkrétně tu tedy jde?

Každý člověk kráčí svým životem určitou cestou. Cestou určité konkrétní, specifické hodnotové orientace. Pokud je jeho hodnotová orientace negativní, falešná a pokřivená, musí to dotyčného nevyhnutelně dříve, nebo později uvrhnout do neštěstí, do nemoci, nebo do jiných, vážných osobních problémů.

Nesprávná hodnotová orientace znamená podléhání nenávisti, závisti, chamtivosti, bezohlednosti, nespravedlnosti, nečestnosti, nemorálnosti, vnitřní nečistotě, lži, podvodu, bezduchému materialismu a mnoha jiným, podobným negativním vlastnostem. Pokud má někdo schopnost nahlížet do života a do osudu takového člověka, musí v něm nutně vidět blížící se neštěstí, nemoc, nebo i smrt, ke kterým dotyčný s jistotou směřuje svou vlastní, nesprávné nastavenou hodnotovou orientací.

Za dané situace musí být potom samozřejmě předpověď budoucnosti zcela logicky velmi negativní, a to ať už ve větším, nebo menším časovém horizontu. Život dotyčného totiž směřuje právě k tomuto cíli jako po ocelových kolejích.

Nicméně v momentě, kdy se dozví, jaký osud ho čeká, má dvě možnosti. Hodnotově, vnitřně i navenek setrvat na své nesprávné cestě a tím dojít k osudu, který byl předpovězen, čímž se proroctví naplní.

Druhá možnost spočívá v přesměrování výhybky ve formě hodnotového přeorientování se na mnohem pozitivnější dráhu. A tato okamžitá, zásadní a pozitivní změna životního směrování musí mít okamžitě také radikálně odlišné, konečné důsledky. Důsledky, samozřejmě mnohem pozitivnější, což znamená, že původní negativní předpověď se nenaplní.

Je to celé přesně tak, jako když vlak, jedoucí do záhuby, přehodí na své cestě výhybku, čímž změní směr a záhubě se vyhne. Jakkoliv špatná věštba se pak stává bezpředmětnou a nevyplní se.

Znamená to tedy, že žádný špatný osud, žádné vyzařování hvězd, ani žádné negativní věštby nemají nad člověkem moc, pokud sebere jejich varování vážně a zásadním způsobem změní svou dosavadní hodnotovou orientaci, která ho vede do neštěstí. Pokud ji ale nezmění, negativní proroctví bude pravdivé a vyplní se.

Vraťme se však ještě k oběma našim příběhům, ale zejména k tomu o židovském králi a ukažme si, v čem se skrývá nejzásadnější klíčový moment předpokladu vítězství nad jakoukoli negativní prognózou, věštbou, nebo proroctvím.

Onen klíčový moment spočívá ve spojení vůle člověka s Vůlí Stvořitele! V odhodlaní člověka žít a řídit se Vůlí Nejvyššího, protože dosavadní život podle jeho vlastní vůle ho přivedl na pokraj neštěstí.

Neboť Vůle Pána, která byla lidem zprostředkována ve formě Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení jim ukazuje cestu dobra. Ukazuje jim cestu pozitivní hodnotové životní orientace, která nemůže nikoho, kdo po ní kráčí, přivést k ničemu jinému, než k míru, štěstí a k dobrému osudu. Vůli Nejvyššího, jasně definovanou do srozumitelné podoby pro novodobého člověka můžeme najít také v Poselství Grálu.

No a výše zmíněný židovský král, nebo paní ze současnosti nemocná na rakovinu, dokázali uskutečnit takovou zásadní proměnu vlastní hodnotové orientace, spočívající v odvrácení se od svých dosavadních falešných cest a v odhodlání žít po novém. V odhodláni ztotožnit svou vlastní vůli s Vůlí Nejvyššího a s jeho požadavky vůči všem lidským bytostem, které jsou obsaženy v Desateru a v Ježíšově učení. Takto dokázali změnit svůj osud.

No a tímto způsobem je každý z nás schopen změnit svůj vlastní osud. Tímto způsobem je lidstvo schopno změnit osud vlastní civilizace, která se v současnosti řítí do záhuby po železných kolejích nesprávné hodnotové orientace. Záhubu lidstvu předpověděli nespočetné prastaré i novější proroctví. A tato proroctví se budou muset nevyhnutelně vyplnit, pokud lidé nezmění své nesprávné, špatné a falešné hodnotové směřování.

Záleží jen na nás, a dá se říci, že na každém jednotlivci, zda se negativní proroctví vyplní, nebo ne. Pokud vše půjde tak, jako dosud, naplní se určitě!

Pokud ale chceme, aby se osud naší civilizace změnil, musíme nutně změnit směr své cesty, a to zásadní změnou naší základní hodnotové orientace, protože jedině tímto způsobem změníme také charakter cílové stanice, ke které nakonec dojdeme. Jedině takto se můžeme vyhnout neštěstí, katastrofě a tragédii nevídaných rozměrů.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 15 bře 2019 19:48

Katastrofa, zvaná vnitřní život jednotlivce!

Existují věci nesmírně důležité, jejichž dosah podceňujeme. Věci, kterým nepřikládáme velký význam, avšak ve skutečnosti právě oni zásadním způsobem ovlivňují celý náš život. Nevědět o nich, nepřikládat jim význam a podceňovat je pak musí mít nevyhnutelně katastrofální dopad na celé naše bytí.

No a jednou z takovýchto věcí je také náš vlastní, osobní vnitřní život, zahrnující naše cítění a myšlení. Abychom byli schopni pochopit, o čem konkrétně je řeč, uveďme si názorný příklad:

Představme si člověka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do něj velmi uvážlivě a pečlivě vybírá každý kus nábytku, aby ho měl co nejútulnější a aby se v něm co nejlépe cítil.

Představme si ale jiného člověka, který si také pořídí byt, ale dále už jedná úplně jinak, než by bylo normální a správné. Jde totiž na smetiště, kde se probírá a postupně zaplňuje svůj byt starými, poškozenými, špinavými a zapáchajícími věcmi.

Určitě není třeba zdůrazňovat, který z těchto dvou majitelů nového bytu prožívá ve své domácnosti vyšší kvalitu života. To je nám přece okamžitě každému jasné.

Nicméně paradoxně to, co je nám v tomto konkrétním příkladu tak jasné, nám není vůbec jasné ve vztahu k našemu vlastnímu, vnitřnímu životu. V této oblasti totiž jednáme úplně stejně, jako onen člověk, který vnáší do svého bytu nejrůznější odpad.

Neboť také náš vnitřní život je možné považovat za jakýsi osobní, vnitřní "bytový" prostor, do kterého s neuvěřitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té největší nečistotě a tomu největšímu balastu. Své nitro totiž důvěřivě otevíráme všem, i těm nejnečistějším podnětům, přicházejícím k nám zvenčí. Ať již prostřednictvím knih, filmů, internetu, nebo mnoha jiných věcí. A tento balast, odpad a nečistota se pak stává součástí našeho vnitřního života. Součástí naší vnitřní domácnosti.

Měli bychom tedy už konečně začít vnímat také prostor našeho vnitřního života podobně, jako náš osobní bytový prostor a měli bychom naprosto stejným způsobem rozhodovat, co si do do něj vneseme a co musí navždy zůstat venku za dveřmi.

Naše nitro je totiž místo, kde má svůj počátek vše, co z nás vychází. Ať již v podobě slov, nebo v podobě činů. Všemu tomuto předchází náš citový, nebo myšlenkový impuls.

Pokud ale máme své nitro zavalené různými odpadky a špínou, jaké pak mohou být naše slova, činy a celé naše jednání? Pokud totiž máme naše nitro nečisté, nevyhnutelně to ovlivňuje kvalitu všeho toho, co z nás vychází, protože vycházet z nás může vždy pouze to, co je stejnorodé kvalitě našeho vnitřního života.

Většina lidí dneška, kteří sice žijí v útulných a hezky zařízených domácnostech vůbec netuší, že vnitřně žijí mezi špínou a odpadky, které kvalitativně velmi negativně ovlivňují jejich osobnost, jakož také absolutně všechno, co z nich vychází.

Proč nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru našeho vnitřního života stejně, jako každý normální člověk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do něj vědomě a důkladně vybírá pouze věci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobře cítil?

Člověk by proto měl do svého nitra vpouštět pouze to, co je hezké, dobré a ušlechtilé. A naopak, měl by bránit vstupu tomu, co je ošklivé, nečisté, nemravné, neušlechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému něčemu by neměl v žádném případě dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitřního života. Měli bychom si tedy vědomě vybírat! Vědomě vpouštět do svého nitra pouze věci dobré a ušlechtilé, a nekompromisně přibouchnout dveře onoho pomyslného bytu před vším zkaženým a nečistým, co by se chtělo dostat dovnitř.

Neboť vědomým výběrem toho, co prostřednictvím nejrozličnějších vnějších podnětů vpouštíme do svého nitra můžeme ze svého vnitřního života udělat nádherně a vkusně zařízený byt, ve kterém se budeme výborně cítit. Nebo dokonce jsme z něj schopni udělat chrám!

Avšak my z něj ve své naivitě a nevědomosti děláme místo plné nejrozličnější špíny a odpadků. A naivně si myslíme, že takové něco nemá žádný zásadní vliv na kvalitu celého našeho života. Že to nemá žádný zásadní vliv na naši současnost a naši budoucnost. Na celou naši osobnost a celý náš osud.

Existuje mnoho lidí, kteří se aktivně snaží hledat východiska z bídy a problémů našeho světa. Jde o politiky, státníky, vědce, žurnalisty, nebo umělce. Jejich snahy jsou častokrát upřímné, avšak přesto nejsou schopni dát světu jasné vize a najít cestu ke skutečně lepší budoucnosti.

Tito lidé totiž nevědí, že základním předpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspěšné, je snaha o čistotu a ušlechtilost vlastního vnitřního života. Pokud tak totiž oni sami nečiní a podceňují to, okna bytu jejich vnitřního života jsou nevyhnutelně zanesená nečistotou, přes kterou není vůbec vidět, nebo je vidět jenom velmi matně. A proto jim ani nelze nalézt a spatřit pravou, pozitivní cestu vpřed.

Tuto pravou cestu vzestupu mohou totiž národu a společnosti ukázat pouze lidé, jejichž vnitřek je čistý! Lidé, jejichž okna bytu jejich vnitřního života jsou čisté a proto přes ně vidí jasně a daleka. Až tam, kam má lidstvo směřovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! Žádné jiné schopnosti a předpoklady to nezaručí!

Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy přímo závislé od čistoty a ušlechtilosti našeho vnitřního života. Jedině v tomto a v ničem jiném se skrývá naše naše lepší, hezčí a lidsky mnohem hodnotnější budoucnost. Všechny ostatní cesty jsou jenom slepými uličkami, po kterých je sice možné určitou dobu kráčet a na kterých se nám může i nějakou dobu zdánlivě dařit, ale na jejich konci se vždy nachází neprostupná zeď v podobě nejrozličnějších krizí, recesí, konfliktů a agresí.

Náš svět si totiž myslí, že budoucnost je ve vzdělanosti a ve vědě. V učených, vzdělaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud totiž vnitřek lidí nebude čistý, není možné v žádném případě zaručit, že vzdělání, kterého se jim dostalo, bude opravdu použito správně, čili ke prospěchu všech.

Znamená to tedy, že jakékoli vysoké vzdělání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi vždy používány pouze způsobem, přesně odpovídajícím kvalitě jejich vlastního vnitřního života. Čili v současnosti způsobem ne nejčistším, nejspravedlivějším a nejmorálnějším.

Neboť každý člověk může jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skutečná realita je proto dnes žel taková, že nekvalita vnitřního života většiny lidí navzdory všem našim poznatkům, znalostem, vzdělanosti a blahobytu směřuje naši civilizaci do propasti.

Člověče, jestli chceš osobně přispět k tomu, aby se stal svět lepším místem pro život, dbej o ušlechtilost a čistou svého vlastního vnitřního života! Vpouštěj do něj pouze to, co je dobré, pěkné a ušlechtilé, a uzavírej ho před nízkým a nečistým. Vnitřně se nezaobírej žádnou nečistotou a neživ ji! Tím velmi pomůžeš sobě samému, ale i celému našemu světu.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 10 kvě 2019 17:41

Je možné chodit po vodě? Poznejte mechanismus zázraku!

Také v dnešní moderní době existují mnohé věci, které se udály jednotlivým lidem a které lze považovat za zázrak. A to proto, že se nejednou velmi radikálně vymykají z toho, co je považováno za normální a běžné. V převážné míře se jedná o různá zázračná uzdravení, ale také o mnohé jiné zázračné pomoci v nějakých kritických nebo vypjatých situacích.

Ale i když se v dnešní době stále dějí takovéto věci, málo se o nich mluví a píše, protože jde o něco, co přece jen stojí mimo rámec moderní medicíny, moderní fyziky, nebo moderního, materialisticky ateistického světonázoru. A tím není dobré otřásat a zbytečně znepokojovat obyvatelstvo. Proto vládne tendence odsouvat tyto věci bokem a lidi, s nimi nějakým způsobem spojené, považovat za slušně řečeno „jiné“. Čili za méně normální a jistým způsobem vyšinuté.

Každopádně však takovéto věci zde jsou a stále budou. A lidé by měli vědět, že v podstatě nejde o žádné zázraky, ale o zcela zákonité dění. O zákonité dění za spolupůsobení vyšší duchovní reality, schopné ovlivňovat hmotnost až do takové míry, že se to jeví jako zázrak.

No a my se nyní zkusme detailněji podívat na tuto problematiku a zároveň zkusme poodhalit určité základní zákonitosti mechaniky jejího fungování.

My lidé žijeme v univerzu, ve kterém jsou činné a navzájem propojené dva základní principy. A sice princip materiální a princip duchovní.

Princip materiální představuje to fyzicky hmatatelné a materiální, co všichni tak důvěrně známe. A jakýmsi vrcholovým reprezentantem tohoto principu je rozum. Rozum, který poznává materiální svět a který se snaží jeho fungování logicky vysvětlit a zdůvodnit. Rozum, který zkoumá zákonitosti hmoty a jejich poznání dokáže využít v reálný, materiální prospěch lidstva.

No a rozum samozřejmě dokonale zná, co je ve hmotném světě reálné, co je možné a co je naopak nemožné, neuskutečnitelné a nereálné, protože fyzikální zákony materiálního světa to nedovolují.

Ale jak již bylo řečeno, v našem univerzu je činný a aktivní také princip ducha. Princip ducha, opírající se o existenci Stvořitele. O existenci Tvůrce všeho, a tedy také světa hmoty. Svět ducha se nachází blíže ke Stvořiteli, zatímco svět hmoty je od něj více vzdálen. Avšak to, co je Stvořiteli blíž, je nezbytně nadřazeno tomu, co je od něj vzdáleno. Co je Stvořiteli blíže stojí tedy výše a co je od něj vzdáleno stojí celkem logicky níže.

A právě proto, že princip ducha stojí nad principem hmoty, může duch v mnoha věcech hmotu ovládat. A když někdy k takovému činu dojde, jeví se to pak jako zázrak. Jako zázračné vyléčení, nebo jako jev, přesahující určité fyzické zákonitosti.

No a v tomto prostoru, čili mezi principem hmoty a principem ducha žije člověk se svou svobodnou vůlí. A právě na základě své svobodné vůle se on sám rozhoduje, ke kterému ze dvou základních principů se ve svém životě přikloní. Na každém jednotlivci záleží, který z nich se rozhodne považovat ve svém životě za dominantní. Na člověku záleží, zda se ve své svobodné vůli bezvýhradně přikloní jenom ke hmotě, nebo bude schopen respektovat oba tyto principy v pochopení, že to duchovní stojí výše, než hmotné. A proto to má mít také v našem životě vyšší prioritu.

Kdybychom měli vyjádřit ideální stav procenty, orientace lidí na oba zmíněné principy by měla být padesát na padesát. Takto by to bylo správné a vyvážené.

Ale žel, vnitřní obzor většiny lidí naší planety, čili celých sto procent jejich zájmu se zaměřuje pouze na princip hmotný. Existují samozřejmě určité skupiny obyvatelstva, pro které má duchovní princip význam. Ale má pro ně význam třeba jen v rozsahu deset procent, zatímco na devadesát procent jsou také oni zaměřeni na hmotu. U jiných je to zase dvacet procent zájmu o duchovní a osmdesát procent zájmu o hmotné. Ty poměry jsou různé a vznikají na základě svobodné vůle lidí ve výběru toho, kolik důležitosti jsou ve svém životě ochotni přisoudit jedné, nebo druhé straně.

No a po tomto nezbytném úvodním vysvětlení se už konečně dostáváme k objasnění mechanismu fungování zázraku. A ukažme si to na konkrétním příkladu, uvedeném v evangeliích. Na příběhu Petra, kráčejícího po moři.

Když se jednou v noci plavili učedníci v loďce na moři, jdouce po hladině se k ním blížil Kristus. Z dálky na ně zavolal, by se nebáli, že je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstříc. A tak, se souhlasem Páně skutečně vystoupil z loďky a kráčel mu naproti po mořské hladině. A nějakou chvíli se mu to také dařilo, ale pak se lekl a okamžitě začal tonout. Ježíš přišel k němu, podal mu ruku, vytáhl ho do loďky a řekl mu: "Proč jsi zapochyboval, ty ty malověrný?"

Tento příběh nám říká o tom, že člověk je schopen za určitých okolností chodit po vodě. Nebo v širším slova smyslu, že člověk je schopen za určitých okolností dělat zázraky.

Otázka je za jakých okolností? A tady je odpověď:

Hmotná a materiální zkušenost, reprezentovaná rozumem tvrdí jednoznačně, že po vodě se chodit nedá. Avšak učedníci byli prostřednictvím osoby Ježíše, kráčejícího po moři, konfrontováni s realitou velikosti ducha, vycházející s existence Stvořitele.

Peter, vidoucí Ježíše kráčet po moři, celou hloubkou své bytosti uvěřil v realitu ducha a pomyslná ručička jeho svobodná vůle se plně posunula do této polohy. Ve své svobodné vůli si jednoduše dovolil uvěřit, že po vodě se kráčet dá. A jeho momentální silná víra v moc reality ducha mu skutečně umožnila po vodě také kráčet.

Během tohoto zázraku se však ručička Petrovy svobodné vůle pod tlakem dlouholeté zkušenosti reality hmoty přesouvá do opačné polohy. Projeví se to jako pochybnost a on začne tonout.

Kristus řekl: "Kdybyste měli tolik víry, jako hořčičné semínko a řekli byste vrchu, aby se zvedl a vrhl do moře, stane se tak!"

To znamená, že kdybychom dokázali přesunout ručičku barometru své svobodné vůle do reality ducha a naše pevná víra by se nezachvěla pod tlakem argumentů hmotných zkušeností rozumu, mohli bychom činit zázraky. Mohli bychom chodit po vodě, ale co je mnohem podstatnější, mohli bychom si vyléčit mnoho nemocí, nebo alespoň výrazně eliminovat jejich příznaky.

Při čtení Starého Zákona mi utkvělo v mysli jedno místo, kde Hospodin vytýkal jistému židovskému králi, který byl nemocný a dal si k sobě zavolat ty nejlepší doktory: "Proč ses spoléhal více na lékaře, jako na Mě?" Čili: "Proč si podlehl tlaku reality hmoty a neměl si dostatek silné víry v moc reality ducha?"

A to, co dokáže realita ducha s mnoha lidskými chorobami je popsáno v evangeliích v podobě mnoha zázračných uzdravení. Když je Ježíš konal, vždy se ptal dotyčného, zda věří, že to může udělat. A když se nemocní uzdravili a jásali nad svým uzdravením říkal jim: "Vaše víra vás uzdravila!"

To znamená, že když nemocný uvěřil v nadřazení reality ducha nad realitou hmoty, když uvěřil, že uzdravení, přicházející z ducha může zvítězit nad nemocí těla, jeho víra, čili jeho vnitřní posun barometru svobodné vůle do reality ducha mu přinesl uzdravení.

Proč o těchto věcech mluvíme? Protože ani po staletích se na nich nic nezměnilo! Protože tyto možnosti tu máme stále! Neboť jedině my ve své svobodné vůli rozhodujeme, která ze dvou realit se pro nás stane klíčová.

Žel, většina lidstva věří jen v realitu hmoty a rozumu. Jedině tímto směrem trvale ukazuje ručička barometru jejich svobodné vůle. Pro co se však rozhodli, to také mají a v tom také žijí. A proto se spoléhají především na lékaře.

Netuší a nevěří, že ve stvoření proudí dobrotivá, léčiva, hojivá a uzdravující síla Páně, a že každý člověk může ve své vroucí prosbě o ni poprosit a přijmout její blahodárné účinky. A míra jeho čistoty, pokory a víry určí, jakou intenzitu této síly bude moci přijmout.

Když bude jeho pokora hluboká, jeho prosba čistá a jeho víra silná a neochvějná, léčivá síla Světla se v něm bude moci naplno projevit a stane se zázrak.

Když bude jeho pokora méně hluboká, jeho duše i jeho prosba méně čistá, a jeho víra méně silná, může dojít alespoň k částečnému zlepšení jeho problémů.

Pokud ale nebude mít žádné pokory před velikostí a jsoucností Páně, pokud bude vnitřně vzdálený od čistoty a nebude mít žádné víry v sílu vítězství ducha nad nemocí těla, pak se musí spoléhat už jenom na lékaře.

Miliony lidí se ze své svobodné vůle přimkli k realitě materie a rozumu. A to až do takové míry, že nejsou schopni vnímat, ba ani jen připustit existencí reality ducha se všemi jejími možnostmi doslova zázračného vlivu na svět materie. To hmotné a rozumové jich dokonale duševně uvěznilo a argumentací rozumu všemožně brání jejich osobnosti, aby se pozvedla k velikosti a moci vyšší reality.

Rozum těchto lidí najde tisíc důvodů, proč se něco nedá a proč je to nesmysl. Rozum totiž nechce ze svých spárů nijaký způsobem pustit takto uvězněnou osobnost člověka v strachu, aby poznáním velikosti reality ducha nakonec radostně nezboural všechny vězeňské zdi, které kolem něj vystavěl rozum. Aby se v žádném případě nestal pánem nad hmotou, prostřednictvím svého plného příklonu k realitě ducha. Ale také pánem nad vlastním rozumem, omezujícím jeho osobnost.

PS. Mluvili jsme o tom, že člověk má ve svém životě věnovat padesát procent své pozornosti věcem materiálním a padesát procent věcem duchovním. Co ale konkrétně má obsahovat těch padesát procent pozornosti, zaměřených na realitu ducha?

V první řadě to zahrnuje osobní rozvoj všech vysokých a ušlechtilých ctností, jako je například spravedlnost, čestnost, dobro a podobně. Kromě toho to má být také rozvoj poznání Vůle Páně, která se promítla do stvoření ve formě zákonů univerza. A je základní povinností člověka poznávat tyto zákony a naučit se žít s nimi v souladu. Naučit se je zohledňovat ve svém každodenním životě.

Pokud totiž bude člověk takto činit, pak pozná, že zázraky, v nichž duch vítězí nad hmotou nejsou žádnými činy libovůle, ale důsledně logickým děním, probíhajícím v rámci výše zmíněných zákonů stvoření. Neboť absolutně nic, co se děje ve stvoření, proniknutém zákony Nejvyššího, se nemůže dít mimo rámec těchto zákonů. V jejich rámci je duchovně znalý člověk schopen učinit mnoho opravdu neuvěřitelných věcí, které se z hlediska současné, obecné materialistické omezenosti jeví jako zázraky.

Avšak takový znalý člověk si je zároveň dobře vědom, že není v žádném případě proveditelné to, co nějakým způsobem přesahuje rámec těchto zákonů. Co je jen obyčejnou fantazií a neopírá se o jejich účinky. Takové zázraky, totožné se svévoli, bez opory v zákonech stvoření není tedy možné vůbec uskutečnit, a člověk na určité duchovní výšce si je toho dobře vědom. Avšak na takovou duchovní výšku se lze vypracovat jedině vlastní, vážnou snahou o poznání fungování zákonů univerza, které jsou projevem Vůle Nejvyššího.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 14 čer 2019 18:27

Odhalení pravdy! Francouzská revoluce žlutých vest z duchovního hlediska

Hned na začátku si je třeba uvědomit, že existují dva druhy revolucí. Prvním z nich jsou revoluce, které dokonale vyhovují nadnárodnímu kapitálu a úzkému, elitnímu klubu nejbohatších našeho světa.

Skutečná pravda je však taková, že tyto kruhy, nacházející se většinou na západě, nenechávají nic náhodě, ale ony samy velmi aktivně tento druh takzvaných oranžových revolucí organizují a štědře finančně i mediálně podporují. Dělají tak prostřednictvím různých nevládních organizací, nacházejících se v daných zemích, kde potřebují udělat politické a společenské změny, dokonale vyhovující jejich zištným, mocenským a ekonomickým zájmům.

A jak již bylo naznačeno, významným spolupůsobícím činitelem v tomto procesu jsou samozřejmě různá média, nacházející se ve vlastnictví těchto světových mocenských kruhů.

A tak je prostřednictvím médií a prostřednictvím štědře ze západu dotovaných nevládních organizací postupně formováno společenské povědomí požadovaným směrem. A nic netušící masy naivně, a pod pláštíkem těch nejvzletnějších ideálů, podléhají této manipulaci. Vycházejí do ulic a zapojují se do různých protestů a revolucí v marné iluzi, že tím dosáhnou zlepšení stavu společnosti.

Netuší ale, že jsou pouze zmanipulovaným nástrojem v rukou někoho jiného, kdo se prostřednictvím slepého nadšení mas v jejich iluzorním boji za dobro, snaží dosáhnout své vlastní politické a následně ekonomické, zištné a sobecké cíle. A pokud se to podaří a těchto politických změn bude dosaženo, brzy pak bude oklamán a okraden celý národ. A to samozřejmě také včetně naivních mas, bojujících za iluzorní dobro na náměstích na objednávku mocných.

Základním znakem tohoto typu revolucí je neutuchající pozornost médií. A to ať již domácích, nebo zahraničních podobně, jako tomu bylo při protestech "za slušné Slovensko" po vraždě novináře Jana Kuciaka.

Pokud se ale nějakým revolucím dostává minimální mediální pozornosti, i přes jejich dlouhé trvání a velké množství účastníků, pokud se v tomto směru jen sem tam objeví nějaká sporadická a drobná zpráva, pak si můžeme být jisti, že jde o revoluci druhého typu. Že jde o revoluci pravou a skutečnou. O revoluci lidovou, povstávající skutečně zdola, nikoli organizovanou na objednávku mocných. No a revolucí takového typu je také revoluce žlutých vest ve Francii.

Je samozřejmě správné, že se lid začíná bouřit vůči aroganci nejmocnějších, kteří parazitují na národech a snaží se stále více oklešťovat jejich sociální jistoty a práva. Jde o spravedlivý boj, protože lidé jsou povinni postavit proti zlu, které se kolem nich rozmáhá. Neboť každý, kdo se proti němu nepostaví, se proviňuje tím, že mu svou apatií a nezájmem o věci veřejné poskytuje prostor k tomu, aby mohlo působit a stále více se rozmáhat.

Takovýto vnější boj je však jen jednou stranou mince! Druhou a dosud nepoznanou stranou mince je skutečnost, že má-li být revoluce lidu úspěšná, musí být komplexní. To znamená, že vedle nezbytného vnějšího boje ji musí doprovázet také vnitřní, revoluční změna hodnot. Jinak se totiž vnější revolucí vůbec nic nezmění. Bez vnitřní, revoluční změny hodnot se změní jen vládnoucí figurky.

A kdyby se snad změnil byť celý systém, i tak to všechno časem nakonec dospěje k nové formě útlaku mas, protože masy se vnitřně hodnotově vůbec nezměnily a neobrodily. Neboť vedle své snahy o vnější revoluci zároveň spolu s ní souběžně neprováděly také revoluční změnu vnitřních hodnot.

Je totiž potřebné vědět, že neúnosný stav společnosti, vůči kterému ve Francii povstal odpor žlutých vest, byl ve skutečnosti vyvolán právě hodnotami, které dnešní Francie, ale také široké světové společenství obecně uznává. A jsou to hodnoty zisku, peněz a osobního prospěchu. Hodnoty majetků, moci a slávy. Hodnoty konzumu, užívání si a bezduché zábavy. Hodnoty materialismu, bez snahy poznávat, chápat a svým životem se přibližovat k pravým hodnotám ducha.

Toto je tím, o co lidé obecně usilují a co světové společenství doslova fascinuje. Avšak právě všeobecné uctívání těchto hodnot přivodilo stav, ve kterém se v současnosti francouzská společnost nachází. A neudržitelnost tohoto stavu, s jeho systémem moci, utlačujícím masy, vyhnal žluté vesty do ulic, aby to změnily.

Změnit však třeba nejen charakter vlády, ale především hodnoty, které mají tento neúnosný stav na svědomí. To znamená, že všechny hodnoty, zmíněné výše, které mají svou cenu, musí být z hodnotové hierarchie společnosti odsunuty z jejich prvního místa na místo druhé. A na první místo musí být dosazeny skutečné a pravé hodnoty! Hodnoty cti, spravedlnosti, lidskosti, ušlechtilosti, dobra a skromnosti, které musí být jednotlivci i celou společností preferovány a podporovány v každodenním jednání. Ba dokonce také v myšlení a v nastavení celkového společenského povědomí. Až za nimi má následovat všechno to, co je dnes považováno za prvořadé. Toto je revoluce hodnot, která musí probíhat souběžně s vnější revolucí žlutých vest ve Francii, protože jinak se téměř nic nezmění.

Celé si to ukažme na příkladu nemoci. Každá nemoc má své duchovní, vnitřní příčiny, a když se chceme skutečně vyléčit, naším úkolem je poznat je a snažit se odpovídajícím způsobem vnitřně změnit.

Například při anémii, čili chudokrevnosti, jsou duchovní příčinou tohoto problému nerozhodné a polovičaté postoje, málo radosti, strach ze života, nebo pocit, že nemám žádnou hodnotu. Tyto duchovní příčiny anémie by měl člověk odstranit tím, že se začne naplno těšit ze života a že se začne snažit mít život rád takový, jaký je.

No a vedle podobného odstraňování vnitřních, duchovních příčin při jakékoliv jiné nemoci můžeme samozřejmě využívat také všechny vnější způsoby léčení, které nám poskytují nejmodernější výdobytky současné medicíny. Nebo můžeme využívat také různé alternativní metody, pokud jim věříme víc než oficiální medicíně. Nejdůležitější však je, že jedině tehdy, když se léčíme takto komplexně, čili zevnitř i zvenčí, může být naše vyléčení skutečné a trvalé.

Žel, současný materialismus má na svědomí to, že moderní medicína se omezuje pouze na potlačování vnějších důsledků a ignoruje duchovní příčiny vzniku chorob, které by měl začít pacient sám osobně měnit, aby mohla být léčba komplexní a tím také efektivní. Výsledkem současné materialistické omezenosti vnímání reality je proto jednostrannost, která nemůže přinést člověku trvalé vyléčení. Dělá z něj jen doživotního konzumenta léků, a tím doživotního zákazníka farmaceutických společností.

A přesně takto je tomu také s revolucí žlutých vest ve Francii. I zde musí vedle vnějšího revolučního snažení probíhat zároveň vnitřní, revoluční změna nesprávného žebříčku hodnot. To znamená, že na vrchol hodnotové hierarchie se v lidech musí dostat hodnoty prvořadé. A naopak, hodnoty druhořadé, které jsou na vrcholu dnes, musí v životech lidí zaujmout své správné místo. Jedině tímto způsobem je možné společnost skutečně ozdravit. Pokud však k tomu nedojde a vše se soustředí pouze na vnější změnu, každá revoluce se stane kontraproduktivní a zbytečnou, což nakonec ukáže čas.

Milan Rastislav Štefánik, který byl spojen s francouzským národem, protože byl francouzským generálem řekl: "Ať je každý z vás lepší, než byl včera a vlast vaše bude velká a slavná."

Tyto nadčasové slova je možné adresovat všem národům a všem současným i budoucím revolucionářům. Ve vztahu k revolučním masám všech dob znamenají totiž asi toto:

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den čestnější a spravedlivější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout čestnost a spravedlnost. Neboť pokud se nestanete čestnější a spravedlivější, nikdy žádnou vnější revolucí spravedlivější a čestnější společnosti nedosáhnete.

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den poctivější a lidštější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout poctivost a lidskost. Neboť pokud se nestanete poctivější a lidštější, nikdy žádnou vnější revolucí poctivější a lidštější společnosti nedosáhnete.

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den morálnější a mravnější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout mravnost a morálka. Neboť pokud se nestanete morálnější a mravnější, nikdy žádnou vnější revolucí mravnější a morálnější společnosti nedosáhnete.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 08 srp 2019 18:09

Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

Vše, co kolem sebe vidíte, je konečné. Je dočasné. V určitém okamžiku to vzniklo a od okamžiku svého vzniku pomalu, ale jistě spěje k zániku. Týká se to lidí, zvířat, rostlin, ale také naší planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to však zároveň nejen světa nejhrubší hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského světa hmoty jemnější, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí naše duše po smrti, čili po odložení fyzického těla. Také tato jemnější hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplně stejně, jako všechno ostatní, co je hmotné.

No a v tomto obrovském, ale konečném světě hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lidští jedinci prostřednictvím své svobodné vůle. Na základě svobodné vůle se rozhodují, kam povedou jejich životní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro ně prioritní. Na základě své svobodné vůle si formují postoje k jiným a vytvářejí si vlastní životní filozofii.

Takovýmto způsobem jednají lidé nejen ve světě hrubohmotnosti, ale také ve světě jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam určuje jejich další směřování jedině jejich vlastní svobodná vůle. A pak se zase znovu rodí do hmotného světa, a takto to pokračuje stále dokola. Pořád dokola, ale ne donekonečna, protože žijeme v univerzu, které je konečné.

Kdyby však existovalo jedině toto konečné univerzum, s jeho konečnou hrubohmotnou a konečnou jemnohmotnou částí znamenalo by to, že naše bytí by bylo časově vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, že s nevyhnutelným zánikem našeho univerza by v něm musely zároveň zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v něm nacházejí.

Všichni lidé by však měli vědět, že jejich bytí není vůbec podmíněno nezbytným zánikem univerza. Měli by vědět, že jsou právě prostřednictvím své svobodné vůle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v něm. Měli by vědět, že nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné části stvoření se nachází věčná a nepomíjivá říše Ducha. A právě k ní by měl začít člověk, nacházející se ať už v hrubohmotné, nebo jemnohmotné části univerza, směřovat kormidlo své svobodné vůle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného světa.

Abychom to celé dokonale pochopili, ukažme si to na velmi názorném příkladu. Představme si moře, ze kterého se tyčí čtyři pilíře. Na pilířích je umístěno velké akvárium. V akváriu žijí ryby, a protože je velké, jejich život je k nerozeznání podobný životu ryb v moři.

Má to samozřejmě jeden háček. Slunce nad akváriem hřeje a voda z něj se pomalu odpařuje. Proces odpařování je ale tak pomalý, že je téměř neznatelný. Nicméně v delším časovém horizontu je očividně patrný.

A pokles pokračuje stále dál a dál, což v konečném důsledku znamená, že akvárium nakonec zcela vyschne a všechny ryby v něm zahynou na jeho dně.

A přece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvědomí situaci, v níž se nacházejí. Pokud si uvědomí, že žijí v akváriu a život v něm je časově determinován postupným odpařováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vědomé" ryby jediné: musí z akvária vyskočit!

V první řadě tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základě svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti života v akváriu, do věčnosti a nepomíjivosti života v moři.

A čím dříve k tomuto poznání a rozhodnutí dospějí, tím lépe. Neboť čím déle jim to bude trvat, tím větší námahu bude třeba vynaložit ke skoku do moře přes okraj akvária.

Při dlouhodobém váhání se totiž nakonec může stát, že hladina vody bude tak nízká, že všechny ryby pochopí, že se musí dostat ven, aby se zachránily. Avšak okraj akvária už bude tak vysoko a vody v něm tak málo, že osvobozující skok ven nebude možný. Ryby budou pak odsouzeny už jen na zoufalé plahočení ve stále více ubývající vodě, aby nakonec všechny bídně zahynuly.

A přesně takto je to také s lidmi, žijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v něm sem a tam na základě vlastní svobodné vůle, a nechtějí si uvědomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém žijí.

Z moře věčnosti, z nepomíjející říše Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslů, včetně samotného Syna Nejvyššího, aby se jim dostalo poznání reality, v níž žijí. Aby se na základě tohoto poznání a uvědomění si své situace dokázali včas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moře věčnosti.

Neboť uskutečnit tento skok není vůbec tak jednoduché. Dostatečné množství síly k němu totiž může dát člověku jen síla dobra a ctností, o které se vážně ve svém životě usiloval. Neboť jen člověk dostatečným způsobem spravedlivý, čestný, laskavý, ohleduplný, ušlechtilý a čistý může nashromáždit tolik potřebné síly, aby se prostřednictvím ní mohl jediným skokem přenést přes okraj akvária pomíjivosti do moře věčnosti.

Žel, na světě je jen velmi málo lidí, kteří si uvědomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteří se vědomě zdokonalují v ctnostech, shromažďujíc sílu, potřebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.

Miliony lidí našeho světa žijí v tomto směru v smrtonosné nevědomosti. Na základě vlastní svobodné vůle se ženou za nejrůznějšími osobními prioritami a jsou slepí a hluší vůči všemu ostatnímu. Plně propadli životu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a užívání si. Jejich duševní obzor a jejich vnímání světa je omezeno pouze stěnami materiální reality. Pouze stěnami materiálního akvária. A je úplně jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické části, nebo v jeho části jemnohmotné. Všude tam stojí z vlastní vůle na principech fatální materialistické nevědomosti o skutečném dění, uprostřed něhož stojí.

Ale čas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, že všichni lidé budou každým novým dnem potřebovat vždy větší sílu na to, aby dokázali jako ryby přeskočit přes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moři věčnosti.

A nakonec přijde den, kdy to už nebude možné! Den, kdy pro enormně nízkou hladinu bude okraj akvária už tak vysoko, že ho nebude možné překonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy všem, z vlastní svobodné vůle v hmotě uvězněným lidem zůstane už jenom pláč a skřípění zubů. A tento den se blíží! Nevědomí mu kráčejí vstříc ve své nevědomosti, a jejich osud je zpečetěn!

Nicméně ty člověče, staň se vědomým! Uvědom si konečně, jaká je realita, ve které se nacházíš. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní ušlechtilosti vlastního vnitřního života. Shromažďuj tímto způsobem sílu, nezbytně nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do věčnosti Ducha! Neboť čas se krátí!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 12 zář 2019 19:24

Člověče! Ty sobecký ničitel přírody!

Nevím, zda jste zachytili zprávu, že od 29 července 2019 začíná lidstvo žít na ekologický dluh. To znamená, že tímto dnem jsme v rámci roku 2019 vyčerpali všechny obnovitelné zdroje, a od tohoto data až do konce roku budeme čerpat zdroje, které už příroda není schopna sama obnovit. Od tohoto dne tedy začíná naše bezohledné a trvale nezvratné drancování. Pravda je totiž taková, že v současnosti potřebujeme k uspokojení všech svých potřeb přírodní zdroje dvou planet, což značí, že životní úroveň lidí a jejich potřeby výrazně převyšují možnosti naší planety.

V koloběhu povinností pravděpodobně mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplně všichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly časy, kdy bylo léto krásným a příjemným obdobím, na které jsme se těšili. V současnosti se však naopak stává obdobím, nesmírně únavným a zatěžujícím, takže mnozí, kteří vyslovení nemusí, v největších vedrech raději ani nevycházejí ven.

Avšak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy předtím nebyly, není ničím jiným, než odpovědí přírody na nesnesitelnost a neudržitelnost drancujícího přístupu lidí k ní. A je to odpověď tak viditelná, že ji nepřehlédne nikdo. Ani ti, co nevědí, že jsme již v tomto roce začali žít na ekologický dluh. Na absolutně každého z nás bez výjimky tvrdě dopadají negativní důsledky toho, jak se my sami chováme vůči přírodě.

Sobectví lidí je však bezmezné, protože jsou pouze nemnozí, kteří chápou tuto souvislost. Kteří si uvědomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nějaké osobní důsledky. Osobní důsledky ve smyslu omezení vlastních nároků a potřeb na takovou míru, jaká bude pro přírodu přijatelná a udržitelná. Říká se tomu osobní uhlíková stopa.

Pro miliony lidí naší země jsou ale toto všechno jen obyčejné informace, které pustí jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování těchto skutečností nic neznamená a osobně se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovědnost za katastrofální horka, za sucho, za každodenní vymírání nejrozličnějších živočišných druhů, za plenění deštných pralesů, z nichž za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového hřiště, a tak dále, a tak dále.

Lidé jsou hodnotově orientovaní na konzumní způsob života a v něm má místo pouze stále větší ekonomický růst a stále větší uspokojování vlastních materiálních potřeb. V něm je absolutně nemyslitelné nějaké dobrovolné uskrovňování se. Vždyť přece celá společnost je postavena na spotřebě a různých službách, zaměřených na uspokojování lidského užívání si. Musel by být přece blázen ten, kdo by se dobrovolně omezoval. A zvláště tehdy, když na to má! Když si to může dovolit. Vždyť žijeme jen jednou, a proto si je potřeba života pořádně užít.

Nicméně ty, bezohledný konzumní slepec, uvaž jednu věc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo žije dlouhodobě na dluh. Jen si zkus představit, že bydlíš v nějakém bytě a neplatíš nájem. Jak dlouho myslíš, že ti to bude tolerováno? Budeš vícenásobně upozorněn, a když své dluhy nevyrovnáš a nezačneš pravidelně platit nájemné, z bytu tě vyhodí!

A přesně stejně, ty konzumní sobec, zaslepený svým užíváním si, žiješ na ekologický dluh a příroda naší planety tě již delší dobu upozorňuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti může dát. Upozorňuje tě na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozorňuje tě na to suchem! Upozorňuje tě na to prudkými a ničivými přívalovými dešti! Upozorňuje tě na to neúrodou a zdražováním potravin! A upozorňuje tě na to ještě mnoha jinými věcmi, které ty nechceš vidět.

Ty totiž chceš jen stále nerušeně pokračovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tě nezajímá. Věz však, ty sobec, že nakonec dopadneš tak, jako každý jiný, kdo žije na dluh a koho jednoduše dříve, nebo později vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zločince a ničitele, vyhodí mocná Matka příroda ze svého pronájmu na planetě Zemi! Ba co víc, bude ti odepřeno právo dále přebývat v celém tomto stvoření, protože prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe zažraly tak hluboko, že jejich uctíváním ses stal jen bezduchým ničitelem všude tam, kde se nacházíš. A proto, aby si už nemohl dále škodit a ničit, ti tato možnost bude vzata, a tobě nezůstane zcela nic, jenom pláč a skřípění zubů.

Pamatuj, ty bezduše konzumní sobec, že jedině sem tě přivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotě neváhal ničit všechno kolem sebe.

Lidé našeho světa uznávají ničivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a přivedou ke zničení a k rozvratu. Pokud však chtějí tomuto zničení a rozvratu zabránit, musí změnit hodnoty, které uznávají. Musí se přeorientovat na hodnoty, které nevedou ke zničení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvětu.

A k harmonii a rozkvětu vedou jedině hodnoty ducha! Vede k nim jedině rozvíjení a uctívání hodnot ducha!

Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejichž nepřiměřené nabývání ničí a drancuje naši planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a užívání si!

Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, čestnost, dobro a ušlechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skutečného smyslu vlastního života! Hodnotou ducha je hledání odpovědí na základní existenční otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme. Hodnotou ducha je úsilí o přibližování se k Stvořiteli. A čím větší budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude všechno na zemi lepší, hezčí a harmoničtější.

V tomto spočívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je důkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostatečnosti materiálně konzumních hodnot, protože čím více se lidé zaměřují na jejich dosahování, tím je na světě hůř. Tím je na světě více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, nečestnosti, nevraživosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a ničí přírodu na celé planetě. To znamená, že to funguje úplně opačně, než při snaze o hodnoty ducha.

Člověče, vzpamatuj se a hodnotově se obroď, aby s tebou Majitel světa nakonec nezatočil tak, jako se špatným nájemníkem, který chtěl žít pouze na dluh.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 10 říj 2019 17:44

Učení teologové, mýlíte se!

Je smutné, že existuje mnoho oblastí, ve kterých se současné křesťanství odklání od původního učení Ježíše Krista. A jedním z nich je právě teologie. Jde v podstatě o určitý druh filozofie a filozofování, se snahou o rozumově racionální rozebírání víry a její mnoha jednotlivostí. Vysoká teologie není něco, co by bylo přístupné nejširším masám věřících. Ale ne proto, že by snad byla skrývaná a utajovaná, ale proto, že je tak mimořádně komplikovaná a intelektuálně náročná.

Ale toto všechno, i když se to na první pohled nezdá, je v ostrém rozporu se slovy Krista, který nás nabádal k něčemu úplně jinému! K tomu, abychom byli jako děti!

Co znamená jeho doporučení? Znamená, že k výšinám vede jedině cesta čistého dětského srdce a jednoduché, nekomplikované a přímé dětské mysli. Znamená to, že skutečnou Pravdu bytí lze chápat jedině tímto způsobem, protože skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a přirozená. A proto přístupná absolutně každému člověku bez rozdílu!

Naopak, komplikovanost, složitost a přílišná učenost pouze zamlžují cestu k Pravdě, protože se ji snaží vidět složitější, než ve skutečnosti je. Ba co víc, takový přístup zcela znemožňuje její chápání! To, co lidé takovýmto rozumově komplikovaným způsobem získávají, jsou jen jejich vlastní lidské názory tak, jak to kritizoval už Ježíš ve své době slovy: "Vaše nauky jsou jen nauky lidské!"

Konečně je proto potřebné pochopit, že skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a nekomplikovaná, což je na míle vzdálené od přehnané komplikovanosti nejrozličnějších teologických rozumových konstrukcí. A právě proto je možné Pravdu vnímat a znát jedině v prosté, nekomplikované jednoduchosti srdce a mysli, jakou mají děti. Jde tu totiž o účinky vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě k sobě nachází cestu pouze to, co je stejné a vzájemně stejnorodé.

A zákon stejnorodosti se ve vztahu k poznání Pravdy bytí a poznání Stvořitele projevuje ještě také jiným způsobem. A sice tak, že nejvnitřnější duchovní jádro naší osobnosti, to skutečné "já", o které jde především, se v nás projevuje čistými city. To znamená, že jedině za pomoci čistých citů je člověk schopen vnímat, poznávat a chápat všechno to, co k nám přichází z výšin Ducha.

A toto, jeho duchem skrze čistý cit uchopené duchovní poznání, pocházející z výšin Ducha, pak člověk může prostřednictvím spolupráce s rozumem odít do slov. Může ho zhmotnit do slov. Takto by to mělo fungovat a takto by měl člověk formovat své poznání Pravdy i poznání Stvořitele. Jedině tímto způsobem se totiž dokonale naplňují účinky velkého vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě duchovní jádro člověka, projevující se v nás čistými city, může navázat kontakt a spojení se vznešenou Pravdou Ducha. Jedině takto ji může tušit, vnímat a porozumět jí.

Člověk však kromě citových impulsů ducha vlastní také rozum, aby prostřednictvím něj poznával hmotný svět a mohl ho ovládat. A prostřednictvím rozumu a rozumových znalostí se lidé skutečně stali téměř neomezenými vládci hmotného světa. A to proto, že opět na základě vesmírného zákona stejnorodosti, je právě náš rozum stejnorodý s hmotou. Proto k ní nachází cestu, proto jí rozumí, chápe ji a ovládá ji.

Žel, kvůli úspěchům rozumu v ovládání hmotného světa, začali postupně lidé mimořádným způsobem nadhodnocovat jeho význam. Začali se opírat především o něj a časem to došlo až tak daleko, že mínění rozumové složky jejich osobnosti se pro ně stalo rozhodující také ve věcech ducha. Také duchovní oblast a duchovní pravdy začaly být vnímány, poznávány a uchopovány rozumem.

Ale protože rozum je na základě zákona stejnorodosti stejnorodý jedině hmotě, muselo dojít k tomu, že vznešenost, velikost a zářivost Pravdy Ducha byla rozumově zploštěna, okleštěná, ohraničená a omezená.

A tak to, co pocházelo z Výšin Ducha, jako potrava a oblažení pro ducha člověka, sídlícího v jeho srdci, bylo rozumem znehodnoceno a ztratilo schopnost povznášet ducha. Ztratilo to schopnost vést člověka k výšinám Ducha.

Tak se z duchovních učení působením rozumu staly nauky duchovně mrtvé a učenci, kteří je byť celý život studovali, se stali neschopní vnímat, poznávat a porozumět skutečným pravdám Ducha. A proto tito lidé, například bibličtí zákoníci a farizeové, nebyli vůbec schopni chápat učení Ježíše Krista. Jeho učení však bylo mnohem blíže obyčejným lidem, kteří v sobě přece jen ještě nesli určitou míru prostoty, přirozenosti a nekomplikovanosti srdce.

A právě kvůli tomu volá Ježíš k nám všem, abychom byli jako děti, protože jinak nebudeme moci vejít do království nebeského. To znamená, že se máme více řídit svými čistými city, které jsou impulsy našeho ducha, a jejichž prostřednictvím se stáváme schopní vnímat a uchopit pravdy Ducha.

Vše je tak nesmírně jednoduché, pouze člověk sám si to zkomplikoval. Vždyť přece o pravdě srdce a čistého citu netřeba vůbec uvažovat! Netřeba o ní vůbec hloubat! O pravdě srdce a čistého citu netřeba dělat žádné teologické konference!

Pravda srdce, čili pravda ducha, přece v každém člověku vždy jasně září v čistotě jeho citu! Ním se řiďme a ním prociťujme hodnotu i pravdivost věcí. Zde netřeba vskutku o ničem přemýšlet! Zde je potřeba pouze prostě žít a jednat ve svobodě ducha! Ve svobodě čistého citu, který se ozývá v našem srdci!

Jakékoliv myšlenkové hloubání o tom věci pouze zbytečně komplikuje a zamlžuje! A žel, právě na takovémto myšlenkovém hloubání, analyzování a komplikování je postaveno to, co se nazývá teologií. Teologie je rozumová snaha o vyjádření pravd Ducha, což však na základě vesmírného zákona stejnorodosti není možné.

Ale protože lidé ve svém nitru enormním způsobem nadhodnotili vlastní rozum, v jeho pýše, v pýše rozumu odsouvají bokem cestu dětské prostoty. Skutečná pravda i skutečné poznání Stvořitele musí být podle názoru lidí, přeceňujících rozum, mnohem složitější a mnohem intelektuálně náročnější. Jen tímto způsobem je to podle nich opravdu velké. A proto, aby mohli dosáhnout této iluzorní velikosti, vzniklo cosi takového, jako je teologie. Jen ona může podle jejich názoru odkrýt nejskrytější tajemství bytí, protože poznávacím znamením skutečné moudrosti je právě míra obtížnosti pochopení. A proto tento druh lidí realizuje své "poznání" a svou "moudrost" právě v rámci složitosti teologie.

Toto je však cesta falešná! Je to cesta pýchy rozumu, který svýma nehodnýma rukama sahá na pravdy Ducha a zplošťuje je, zmenšuje je a zužuje je. Je to cesta pýchy rozumu, který z velikosti učení Ducha vytvořil pouze své vlastní nauky lidské.

V ostrém protikladu k tomu znějí slova velkého Mistra: "Buďte jako děti!"

Jedině v dětské čistotě srdce a citu je skrytá cesta k pochopení Pravdy bytí, i k pochopení Stvořitele! Jedině dětská čistota srdce a citu je pravou cestou ke Světlu!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 14 lis 2019 20:36

Čipování! Cesta k totálnímu zotročení člověka jménem pohodlnosti!

Nejdříve letěl do vesmíru pes a pak člověk. A stejně je to také s čipy, čili podkožními implantáty. Nejdříve bylo povinné čipování psů a zanedlouho bude povinné čipování lidí. Přejí si to mocní našeho světa a už v tomto směru podnikají patřičné kroky. Už mediálně zpracovávají veřejnost informacemi o velkých výhodách, jaké nám to přinese.

Česká veřejnoprávní televize například nedávno informovala o inovativní vědecké konferenci ve Stockholmu, kde vědci představili podkožní čip, implantovaný do ruky člověka.

A přestože veřejnoprávní televize by měla být nestranná, čili nestranně informující o výhodách i nevýhodách, neděje se tak, a ohledně aplikace podkožních implantátů vládne zavádějící, nadšená jednostrannost.

Zkusme se proto nyní podívat na celou problematiku trošku komplexněji a řekněme si něco o proklamovaných výhodách čipování, o jeho nevýhodách, i o duchovním pohledu na věc.

Nejdříve tedy výhody, o kterých se hovořilo na zmiňované vědecké konferenci ve Stockholmu. Hlavní z nich je, že všechno bude pro nás mnohem pohodlnější. Uživatel čipu si ho může připojit ke svému smartphonu a naprogramovat ho, nebo v něm uchovávat data. Může mu sloužit k placení, k identifikaci, na vstup do budovy, kanceláře nebo fitness centra, na zábavu prostřednictvím sociálních sítí, ale může pomoci také ve stavu zdravotní nouze. Budou na něm naše zdravotní záznamy, nebo třeba komplexní monitorování zdravotního stavu, co může být průlomové pro naše zdraví. Už v roce 2017 si například zaměstnanci v americké firmě mohli prostřednictvím podkožního implantátu koupit jídlo, přihlásit se do počítače, nebo používat kopírovací zařízení.

A teď se podívejme na nevýhody čipování, o kterých se při nastávající, masivní mediální propagandě, se snahou o jejich celoplošné zavedení, nebude určitě mluvit.

Vše bude postupně směřovat k tomu, že člověk bude moci fungovat ve společnosti už jen s implantovaným čipem. Jen tak se bude moci prokázat občanským průkazem, jen tak bude moci zaplatit, odemknout auto, nebo byt. Jen tak mu bude moci být poskytnuta zdravotní péče a podobně.

Obrovskou nevýhodou čipů je, že údaje na nich mohou být zneužity. Zneužity v neprospěch jejich uživatelů a využity ve prospěch šedých eminencí, stojících v pozadí, jejichž záměrem bylo dosažení celoplošného čipování obyvatelstva.

Tak, jak totiž může hacker vstoupit do počítače, nebo počítačové sítě někoho jiného a volně nakládat s jeho daty, tak bude možné elitě disponovat nejosobnějšími údaji obyvatelstva, čímž jim budou lidé zcela vydáni napospas.

Takovýmto způsobem bude elita držet na uzdě celou společnost i všechny národy. Takovýmto způsobem bude společensky, finančně, nebo existenčně likvidovat nepohodlných. A naopak, odměňovat a vyzdvihovat své poskoky a nohsledy.

A právě o tohle jde především! Toto je skrytým účelem čipování, kterým bude úplné a bezvýhradně ovládnutí stáda lidských ovcí. Tímto způsobem je někdo "tam nahoře" bude mít dokonale ve své hrsti. Je proto maximálně smutné, když se lidé nadšeně hrnou do čipování skutečně jako nějaké slepé stádo, neuvědomujíc si tyto skryté skutečnosti, o kterých jim nikdo z jeho propagátorů nikdy neřekne.

Kromě standardních funkcí, nacházejících se na čipu, o kterých jsme mluvili, se však na něm budou nacházet také funkce nestandardní. Už dávno jsou totiž vyvíjeny různé technologie, schopné ovládat mysl a emoce. Technologie, schopné ovlivňovat naše emocionální prožívání od radosti a euforie, až po vztek a agresivitu. Technologie, schopné zevnitř psychicky destruovat naši osobnost.

Je například známo, že během druhé světové války dostávali ruští vojáci před rozhodujícím útokem příděl vodky, aby měli otupené smysly a na povel šli i na smrt. Američané za stejným účelem využívali ve Vietnamu drogy. No a lidé s implantovanými čipy půjdou do potencionálního útoku v euforii, vyvolané z nějaké vzdálené počítačové centrály prostřednictvím čipů v jejich těle.

V současnosti žijeme například v době, v níž lidmi ve velké míře manipulují média. Na objednávku mocných účelově formují veřejné mínění do takové podoby, jak si to mocní přejí. A masy to skutečně takto přijímají a považují to za skutečnost.

Tento proces se však má prostřednictvím implantovaných čipů ještě více zefektivnit a přivést do dokonalosti. Z lidí se mají stát už jen jakýsi bioroboti, kterých bude možné ovládat absolutně dle vlastního přání. Bioroboti, kteří budou na cizí pokyn vraždit, páchat sebevraždy, nebo cokoliv jiného dle přání a rozmaru mocných. K tomuto vše spěje!

No a na závěr si ještě ukažme duchovní pohled na danou problematiku.

Když se v roce 2012 podle Mayského kalendáře nekonal konec světa, mnozí to obrátili na posměch. Lidé si vydechli a všechno jde dál po starém. Málokdo si ale uvědomuje, že konec starého, racionálně materialistického světa a vznik čehosi nového, stojícího na duchovno morálních základech není nic, k čemuž dojde z jednoho dne na druhý. Je to proces! Postupný nevyhnutelný proces, který se právě v naší době skutečně blíží ke svému vrcholu!

O tom, že žijeme v době velkého zlomu svědčí mnohá znamení. Například předpovědi Sibyly. Ta o ní hovoří jako o době, ve které budou na obloze létat železné ptáky a ve které nebude možné rozeznat muže od ženy, co dnešní gender ideologie přivedla ke svému vrcholu.

Také v Bibli se píše o této průlomové době, a to zejména v jejím závěru, v zjevení Janově, v Apokalypse. Jsou tam popsány její mnohé poznávací znaky a mezi nimi se nachází také informace o aplikaci podkožních implantátů: "všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, přijímají na pravou ruku, nebo na čelo znak, a nikdo nemůže kupovat nebo prodávat, pouze ten, kdo má znak. "

V Bibli jsme tedy před čipováním varováni! A to proto, že na základě toho, co jsme říkali v druhém bodě, se člověk stane ze samostatně se rozhodující, svobodné duchovní bytosti, bytostí mentálně a emocionálně zotročenou, ovládanou elitou prostřednictvím čipů. Bytostí, schopnou konat na cizí příkaz ty nejohavnější věci. Bytostí, jejíž budou zadávány úkoly a její celkové životní směrování prostřednictvím centrálního počítače, komunikujícího s implantovaným čipem v jejím těle.

Dalo by se však namítnout, že za všechny špatné činy, které budou lidé takovýmto způsobem páchat na příkaz úzké elity světovládců, nebudou nést odpovědnost, protože budou konat takříkajíc v nepříčetnosti.

To je však omyl! Lidé budou nést plnou duchovní odpovědnost, protože svým souhlasem s implantaci čipu do vlastního těla dovolili jiným, aby je ovládali. A dovolili jim to i přesto, že v Apokalypse byli před tím varováni!

Ale protože dnes jsou lidé materialističtí a duchovní varování i všechno duchovní je jim směšné, neberou tyto věci vážně, a na základě mediální manipulace o velkých výhodách podkožních implantátů budou náchylní k souhlasu s jejich zavedením.

Avšak toto jejich rozhodnutí bude posledním svobodným rozhodnutím, které učiní! A právě za to ponesou plnou duchovní odpovědnost! Na základě toho se totiž potom stanou otroky a bytostmi, které ovládají jiní. Za všechno nízké, zločinné a špatné, co potom na cizí příkaz provedou, ponesou velký díl osobní odpovědnosti, protože oni sami, když ještě měli svobodnou vůli, se rozhodli podstoupit čipování, a tím darovat výsadu vlastního svobodného rozhodování jiným.

Tito lidé nebudou mít žádnou polehčující okolnost, protože Bible je před tím varovala, ale oni byli tak materialisticky slepí a tak vzdáleni od duchovna, že to ignorovali. A tak je nakonec jejich pohodlnost a jejich ateismus a materialismus zničí, protože se stanou otrockými humanoidními bytostmi, které ovládají jiní.

Pokud vám tedy budou v dnešní, nebo v brzké době materialistické média hovořit o výhodách čipování, nevěřte jim! Nevěřte jim a v žádném případě nezaprodávejte za tyto výhody a za proklamovanou pohodlnost svou duši a svou osobnost.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 09 led 2020 18:34

Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!

Tyto dva pojmy souvisí s katolickou terminologií a nejsou v zásadě nesprávné. Budeme tedy na nich budovat a podrobněji si objasníme dva nejdůležitější a nejzásadnější momenty celého našeho bytí. Avšak objasníme si je na základě poznání stavby stvoření a na základě zákonů, ve stvoření fungujících, čehož znalost žel křesťanství chybí. A proto v nesmírně zásadních pojmech, jako je osobní a poslední soud, v mnoha věcech tápe.

Pojem osobní soud spojuje katolická věrouka s naší fyzickou smrtí a s tím, co bude následovat po ní. Tyto děje jsou popsány ve známé knize Raymonda Moodyho "Život po životě". Podklady pro její napsání získal od lidí, z medicínského hlediska určitou dobu klinicky mrtvých. Tito lidé víceméně shodně popisovali, že bezprostředně po smrti viděli sebe sama, přesněji řečeno své vlastní fyzické tělo jakoby z nadhledu, a odtud pozorovali úsilí lékařů o záchranu jejich života. Jejich osobnost, nebo jejich duše, která byla od těla odpoutaná, pak vstoupila do černého tunelu. Když se dostala ke světlu na konci tunelu, byl jí jakoby ve filmu promítnut celý její dosavadní život.

To, co duše prožívala při sledování filmu, však bylo něco úplně jiného, než když na zemi vzpomínáme na svou minulost. Tady to všechno duše vnímala především z mravního hlediska. Z hlediska toho, co udělala ve svém životě dobré a co špatné.

Po promítnutí filmu života byla ale osobnost člověka znovu vtažena do tunelu a vstoupila zpět do svého fyzického těla. Na základě zážitku klinické smrti však mnozí změnili svůj život. Zásadním způsobem přehodnotili své dosavadní priority a zaměřili se především na mravní stránku života.

Tolik ve stručnosti Raymond Moody, a my z hlediska katolického termínu osobního soudu můžeme za osobní soud považovat právě promítání filmu našeho života. Co však následuje po tomto okamžiku osobního soudu, kdy se už nevrátíme do svého fyzického těla?

Na základě filmu života člověk pozná, za co ve skutečnosti mravně stojí, a prostřednictvím objektivního a nestranného zákona duchovní tíže, bude přesunut do takové úrovně takzvaného druhého světa, do níž náleží. Do úrovně, kde najde stejných a sobě stejnorodých.

Na základě převažujících nízkých lidských vlastností člověk klesá působením zákona tíže mezi stejně nízko stojící, a na základě převažujících ušlechtilých vlastností člověk stoupá mezi stejně ušlechtile smýšlející.

V nízkých úrovních druhého světa trpí prostřednictvím stejnorodé nízkosti druhých a prožívá peklo. Ve vysokých úrovních druhého světa prožívá naopak radost, prostřednictvím stejnorodé ušlechtilosti druhých.

Když někdo zemře, jako nedávno Karel Gott, zvykne se říkat, že odešel do pěveckého nebe a odtud se na nás dívá. Když zemře nějaký známý herec, říká se, že odešel do hereckého nebe a podobně. Lidé tedy tuší, že na druhém světě jsme zařazeni do jednotlivých úrovní, na základě určité stejnorodosti. Tato stejnorodost však není profesní, ale jedině morální a mravní.

Křesťané katolíci tvrdí, že po smrti odcházíme do duchovního světa. Není to však pravda. Po smrti odcházíme ze světa hrubě - hmotného, do světa jemně - hmotného. Podle výše zmíněného zákona tíže odcházíme buď do nízkých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných peklem, nebo do vysokých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných nebem.

Souhrnně můžeme všechny tyto úrovně druhého světa nazvat očistcem, kde se lidé duševně očišťují buď z těžkých vin v nízkých úrovních, nebo z lehkých provinění ve vysokých úrovních. Postup duše z nízkých úrovní do vyšších je možný po odpovídajícím polepšení. No a ten, kdo úplně očistil roucho své duše od všech provinění, může nakonec vstoupit do věčné říše Ducha. Do skutečného, věčného království nebeského.

Toto očekává každého z nás po našem osobním soudu po fyzické smrti. A proto by každý měl už zde na zemi usilovat o co nejvyšší mravní a duchovní zušlechtění, aby pro něj nemusel být film jeho života šokem a hrůzou, po kterých se propadne do pekla.

A co znamená poslední soud?

Hrubě - hmotný svět a jemně - hmotný svět jsou prostorem, určeným pro zrání lidských duší do duchovní zralosti. Na zemi, a také na druhém světě, se lidé mají snažit zdokonalovat v ctnostech a v mravnosti, aby se stávali stále ušlechtilejší. Tímto způsobem se stále více přibližují k duchovní říši, aby po svém nejvyšším možném lidském zušlechtění mohli nakonec do ní vstoupit.

Lhůta, kterou ale máme na to určenou, je vymezena příchodem posledního soudu. Poslední soud je momentem, kdy bude řečeno DOST! Momentem, kdy se ukončí celý, výše zmíněný proces duchovního vývoje v hrubé a v jemné hmotnosti. No a momentální stav lidské duše, ve kterém ji poslední soud, čili ono velké DOST zastihne, se stane určujícím a rozhodujícím pro její bytí.

Pokud nás tedy poslední soud zastihne hodnotově zaměřené směrem ke hmotě, pokud nás zastihne spoutané penězi, majetky, vášněmi, požitky a tisíci nejrozličnějších materiálních věcí, další náš duchovní vývoj bude zastaven, a my už jen setrvačností dojdeme na úplný konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

Pokud nás ale poslední soud zastihne hodnotově zaměřené ke Světlu, ke Stvořiteli, k ušlechtilosti, k mravnosti, k ctnostem, k dobru, k lásce a spravedlnosti k bližnímu, také v tomto případě pouze dojdeme až na konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

A je úplně jedno, jestli nás poslední soud zastihne na tomto, nebo na druhém světě. Důležité bude jedině naše základní hodnotové zaměření, ve kterém se budeme v té době nacházet.

V případě materiálního hodnotového zaměření nás čeká cesta do zkázy, spojená s nezbytnou zkázou veškeré hmotnosti, která podléhá vzniku a zániku. A budou to právě naše hodnotové vazby na matérii, které nás do této zkázy stáhnou.

V případě duchovně mravního hodnotového zaměření nás však čeká cesta, směřující k věčnosti Ducha. Cesta, směřující ven ze světů hmotnosti, které jednou pominou, do věčné říše Ducha, která nikdy nepomine.

Tak, jak jednou z určitostí přijde náš osobní soud po naší smrti a odsoudí nás do zcela konkrétní úrovně druhého světa, a to přesně podle míry naší nízkosti nebo ušlechtilosti, tak jednou nevyhnutelně přijde také poslední soud, se svým velkým a definitivním DOST! A naše momentální hodnotová orientace ve chvíli velkého DOST posledního soudu se stane našim osudem. Osudem života v říši Ducha v případě naší duchovně mravní orientace, a osudem našeho definitivního zničení v zániku hmotných světů, ke kterým nás budou vázat naše, jen převážně materiální žádosti, nectnosti a nízkosti.

A to bude znamenat věčné zatracení, spočívající ve vymazání naší osobnosti z knihy života. Neboť život je jenom ten věčný v říši Ducha! Kdo však svůj život hodnotově spojí s dočasností hmoty, jeho bytí bude jen dočasné, a pak se zhroutí spolu se zhroucením hmotných světů.

Proto, bděme! Neboť nevíme dne ani hodiny, kdy zahřmí stvořením burácející DOST posledního soudu! Kam budeme převažující částí své osobnosti v tomto okamžiku zaměření, to se stane našim osudem!

A protože poslední soud se nezadržitelně blíží, mějme vždy své nitro nasměrováno především k hodnotám ducha. Jedině toto směrování v nás musí v každé chvíli převažovat.

Neboť běda nám, pokud v tomto rozhodujícím okamžiku celého našeho bytí v nás bude převažovat něco jiného!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 24 dub 2020 17:42

Koronavirus jako nástroj vyšší Moci! Kam nás tlačí?

Vše, co se děje kolem nás, nám chce něco říct. Chce nás něčemu naučit. Chce, abychom něco pochopili. No a takovým poselstvím je také současná koronavirusová krize. Zkusme se proto podívat na to, k čemu nás chce dotlačit. Neboť celosvětový důraz, s jakým se tak děje, si nutně vyžaduje naše plné pochopení situace.

V první řadě si je třeba uvědomit, že žijeme v univerzu, ve kterém působí vyšší Moc. Jde o Inteligenci, která usměrňuje vesmírné dění zcela konkrétním směrem. Směrem k stále vyššímu rozvoji. K rozvoji ducha a pravých, vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnot. A všechno stávající musí tímto vytyčením směrem kráčet, protože není schopno trvale se příčit Vůli vyšší Moci. Musí tímto směrem kráčet, ať chce, nebo nechce. Dobrovolně, nebo násilím. Z tohoto úhlu pohledu je se třeba dívat také na současné dění.

Prvním poselstvím, které máme všichni pochopit, je poselství pokory. Dostáváme školou a tvrdou lekci pokory!

Lidstvo zapomnělo na Stvořitele a jeho zákony. Žije si samo pro sebe a v rámci svých vlastních zákonů a priorit. Lidstvo zapomnělo na Vůli vyšší Moci, kterou by mělo ve stvoření naplňovat, a tak se duchovně, morálně a mravně rozvíjet. Lidstvo se domnívá, že si vystačí samo se svou ekonomikou, technikou, konzumem a materialistickým pojetím života.

A najednou přijde něco, co zásadním způsobem otřese vším, co dosud tak uspokojivě fungovalo! Najednou přijde něco, co doslova zmrazí a na maximální míru utlumí všechno dosavadní lidské snažení! Najednou lidstvo, jednotlivé národy i jednotlivci do hloubky duše prožívají svou křehkost a zranitelnost! Najednou přichází pochopení, že navzdory všemu, co moderní svět dokázal, může být během pár dní položen, nebo doslova sražen na kolena!

Na základě všech těchto skutečností, které nejsou výplodem fantazie, ale v současnosti se reálně dějí, musí lidé na vlastní kůži prožívat, že přece jen existuje "Cosi", co nás vždy přesahovalo a bude přesahovat. "Cosi", co je silnější než všechno ostatní, a my to musíme respektovat a podřídit se tomu.

To, co tedy mají lidé jako první pochopit v souvislosti se současnou koronavirusovou krizí je realita existence vyšší Moci, která nás přesahuje. Lidé mají znovu získat bázeň a úctu před vyšší Mocí! Lidé mají znovu získat ztracenou POKORU! Lidstvo současnosti dostává důraznou lekci pokory před čímsi Vyšším! Před Mocí Boží! Toto je první základní věc, ke které pochopení jsme doslova tlačeni tím, co se dnes děje.

A co je tím druhým?

Koronavirus výrazně omezil veškerý dosavadní pohyb lidí na naší planetě. Omezil extrovertní, konzumní a komerční expanzi nejen ve světě jako takovém, ale také v rámci každého jednotlivého státu, protože byly eliminovány všechny aktivity ve formě divadel, kin, nebo různých jiných kulturních aktivit. Bylo eliminováno společenské setkávání v restauracích, v hospodách, nebo na sportovních akcích. Ulice měst jsou vylidněné. Koronavirus zahnal všechny domů! Zahnal je zvenku dovnitř!

Dovnitř! Zamysleli jste se nad tím, k pochopení čeho se nás snaží dotlačit Inteligence, jejíž Vůli podléhá vše, co existuje v našem stvoření? Bez jejíž Vůle ani jediný lísteček nespadne dolů ze stromu? Násilím a nátlakem posouvá naši pozornost ze všeho toho vnějšího směrem dovnitř! Směrem do našeho vlastního nitra!

V evangeliích se píše: "Království nebeské je ve vás!" Království nebeské a jeho hodnoty jsou v každém z nás! Jsou v našem nitru! Pouze je nám třeba zaměřit se tímto vnitřním směrem. A koronavirusová krize nám všem k tomu dává příležitost! Dává nám k tomu prostor a čas! Doslova nás k tomu nutí!

No a k tomu, abychom konečně začali správným způsobem uvažovat a pracovat na sobě ve svém nitru, k tomu dostáváme v dnešní době extrémně silné podněty. Třeba ve formě děsivé fotografie, která nedávno obletěla sociální sítě. Jde o fotku z italského Bergama, pořízenou z okna bytu na patře, směřujícího na hlavní ulici. Na ulici vidět kolonu vojenských aut, ve kterých jsou převáženy těla obětí koronavirusu do spaloven, protože krematoria už kapacitně nestačí. V den, kdy byla pořízena fotka, zemřelo 400 lidí.

Toto jsou skutečnosti, které musí velmi silně otřást každým člověkem. Toto jsou skutečnosti, které není možné přejít bez povšimnutí, aniž by se nás hluboce vnitřně nedotkly. Musí nás to vnitřně zasáhnout a má to v nás vyvolat kladení si zásadních otázek lidského bytí, které bychom si jindy, nebo vůbec nikdy nepoložili.

Na co jsme tu vlastně na zemi a jaký má náš život smysl? Copak jsme tu opravdu jen na to, abychom si užívali pokud možno, a aby nás potom, když zemřeme, spálili jako dřevo v peci? Copak jsme skutečně jen polní tráva, která zde dnes je a zítra ji hodí do ohně? Copak jsme skutečně jen toto tělo a mysl, a když zemřeme, o všechno přijdeme a všechno definitivně skončí?

Nebo jsme přece jen něčím víc? Jsme něčím, co je trvalé, věčné a nezničitelné, co nemůžeme ztotožňovat s naším fyzickým tělem a pozemským rozumem? Neexistuje v nás nějaké vyšší "já"? Neexistuje v nás věčný duch, se kterým můžeme najít spojení prostřednictvím dodržování vysokých a ušlechtilých hodnot, abychom sme se s ním vnitřně ztotožnili a našli cestu k věčnosti? Jsme tedy jen tělo, mysl a rozum, které hynou a zanikají, nebo jsme věčný duch, kterého se nedotýká fyzická smrt?

Současné zastavení života koronavirusem nás hmatatelně tlačí dovnitř našich domovů a do nitra sebe sama, a tragičnost událostí v Itálii, ale také jinde, nás tlačí ke kladení si těch nejzákladnějších otázek našeho bytí. A dává nám čas a prostor k tomu, abychom odpovědi na ně skutečně našli. Kdo totiž hledá, musí nakonec najít!

Nedávno jsem poslouchal pořad v rozhlase o tom, jakým všemožným způsobem tráví lidé čas ve svých domovech, do nichž byli nuceně zahnáni koronavirusovou krizí. Redaktorka v relaci hovořila o tom, jací jsou lidé také v této situaci vynalézaví, a jak nejrůznějšími kreativními způsoby dokáží využít nečekaný volný čas. Ve skutečnosti je ale maximálně smutné, že pro zaběhnutou lidskou povrchnost není tento čas, který je Shora darován, vůbec využíván na to, na co by opravdu měl, ale je promrhán na obvyklé hlouposti a na to, co není vůbec podstatné.

O vyšší Moci, nebo o Stvořiteli, který řídí světy, se říká, že je Láskou. A je to skutečně tak, protože Láska nejvyšší Inteligence, ovládající univerzum nechce připustit, aby lidé promrhali v hodnotovém omylu, v nicotné povrchnosti a v bezduchém, tupém materialismu celé své bytí. Láska nejvyšší Inteligence se nás proto snaží ze všeho tohoto vytrhnout, abychom nepromarnili své životy a nakonec nás nemuselo postihnout to nejstrašnější, co vůbec existuje. Duchovní smrt, nebo jinak řečeno, věčné zatracení naší osobnosti! Takto, z pozice Lásky Stvořitele k našemu věčnému duchu třeba celou současnou situaci vnímat a dešifrovat.

No a na závěr ještě jedna zásadní otázka: co se stane, pokud lidé nebudou chtít pochopit, přijmout a zrealizovat to, k čemu je v současnosti tlačí koronavirusová krize a za ní stojící vyšší Moc, bez níž Vůle ani lísteček ze stromu nespadne? Co když budou chtít žít tak, jako dosud a uznávat stejný hodnotový systém, jaký uznávali dosud?

Jistě se pamatujete, že v roce 2012 mnozí očekávali konec světa. Když nepřišel, materialisté a ateisté opět jásali. Neuvědomili si však dvě věci. Za prvé, že to nemá být konec světa, ale konec starého světa! Konec starého světa se vší jeho dosavadní nesprávnou hodnotovou hierarchií, a začátek nového světa s novou, duchovní hodnotovou hierarchií.

No a za druhé si neuvědomili, že to není otázka jednoho dne, začínajícího posledními minutami roku 2011 a prvními minutami roku 2012. To je proces, který začal již před tím a probíhá také v současnosti. Je to proces transformace lidského vědomí z nižší úrovně na vyšší úroveň.

Pokud to lidé pochopí a vykročí cestou, směřující k stále větší osobnostní a duchovní dokonalosti, na kterou nás tlačí Vůle Vládce univerza, ušetří si mnoho utrpení. Pokud to ale nepochopí a budou se chtít křečovitě držet toho starého, vyšší Moc použije mnohem razantnější prostředky, než je současná koronavírusová krize, aby docílila toho, kam má lidstvo v souladu s plánovaným vývojem celého univerza směřovat. Člověk musí pochopit, že je příliš malý a zranitelný na to, aby si donekonečna prosazoval pouze svou vlastní vůli.

Uvědomme si přátelé, že lidé, kteří každodenně umírají v Itálii, ale také všude jinde na koronavirus, že všichni tito lidé měli své rodiny, své plány, své starosti i své radosti tak, jako každý z nás. A najednou je všechno pryč! Je to obrovská tragédie a o to zvlášť, pokud připustíme, že také my sami bychom se mohli jednoho dne ocitnout mezi nimi. Nedopusťme proto, aby velké neštěstí, které postihlo tyto lidi a jejich rodiny, odplynulo v naší obvyklé povrchnosti kamsi do ztracena. Choďme proto do svého nitra a řešme v sobě základní otázky bytí, které jsme už dávno měli mít vyřešeny.

K těmto obětem by totiž vůbec nemuselo dojít, kdybychom jako lidstvo i jako jednotlivci kráčeli ve svém vývoji správně, čili cestou hodnot ducha. Pak by byla nutnost bolestné navigace na tuto cestu bezpředmětná! Uvědomme si to, vzpamatujme se, obraťme se a vykročme tam, kam se nás snaží nasměrovat Vůle Nejvyššího, aby oběť těch, kteří v současnosti umírají na světovou koronavirusovou pandemii, nebyla marná.

Stručný závěr: Všemohoucí Bůh existuje a přeje si nové, lepší, duchovní lidstvo! To je cesta, na kterou ho začíná směřovat. Čím dříve to pochopíme a čím dříve touto cestou vykročíme, tím méně budeme trpět.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 11 čer 2020 19:47

Výchova koronavirem k tomu, co je správné


Pokud se člověk pozorně dívá kolem sebe a trochu hlouběji uvažuje nad tím co vidí, je mu stále jasnější, že za vším, co se děje v souvislosti s koronavirovou krizí je mnohem víc, než se na první pohled zdá. Je totiž za tím vidět mistrovský tah šachového velmistra, který hraje partii s někým, o několik kategorii slabším. Tento šachový velmistr ví zcela přesně, co jeho tah vyvolá a jak bude muset v odezvě reagovat jeho soupeř.

Koronavirus je tahem šachového Velmistra na šachovnici planety Země, který donutil soupeře, čili lidstvo, udělat přesně takovou sérii protitahů, jaké byly jeho záměrem. Vyšší Moc donutila lidstvo provést přesně taková opatření, jaká byla jejím záměrem. Tato opatření a jejich důsledky mají totiž duchovně pozitivní účinek. Pozitivní účinek z hlediska kritérií a požadavků vyšší Moci! Čili z hlediska toho, co je pro lidstvo skutečně dobré. Dobré ve smyslu jeho posunu k lepšímu a morálnějšímu. Tuto hodnotu v sobě skutečně nesou mnohá opatření, které musely národy nutně provést v reakci na koronavirový tah šachového Velmistra.

No a my si nyní tyto pozitiva zkusme probrat jedno po druhém. Zároveň si však uvědomme, že v nich jde o něco, co je od nás požadováno vyšší Mocí. A to nejen dočasně, během koronavirové krize, ale trvalo! To znamená, že pokud nezačneme trvalo usměrňovat náš osobní život a společenské dění tímto naznačeným směrem a budeme mít tendenci vrátit se do stavu před krizí, bude následovat další tah šachového Velmistra, který nás bude znovu nutit chovat se a jednat tak, jak on požaduje.

Dosud totiž všechno, co se dělo na zemi určovali lidé. Ale nastává doba, kdy iniciativu začíná přebírat Vůle vyšší Moci, která bude svými tahy vynucovat a usměrňovat další vývoj na zemi.

Pojďme tedy k pozitivům koronavirové krize, na které je třeba hledět z výše uvedeného hlediska.

Pozitivum první: Zavření barů, hospod a heren.

Proč? Upřímně si přiznejme, že tato místa jsou doupětem nízkosti a závislostí, které mají na svědomí množství zničených životů a rozvrácených rodin. Navštěvování těchto míst nedělá lidi lepšími, ale horšími. Neposouvá je výše, ale v drtivé většině je sráží níže.

Pozitivum druhé: Zavření divadel a jiných masových kulturních akcí. Třeba koncertů a podobně.

Proč? Protože kultura, jejíž původní úkolem je pozvedat, zušlechťovat a vychovávat se zpronevěřila svému vznešenému poslání a dělá pravý opak. Například divadelní produkce dneška je plná dekadence, nemravnosti a vulgárnosti. Je to jen samoúčelné hrabání se v nejrozličnějších zápletkách, bez ambice dělat diváka lepším a cíleně ho směřovat k vyšším a ušlechtilejším hodnotám. Moderní divadelní tvůrci donekonečna a do dokonalosti cizelují vnější formu, ale vůbec jim nevadí, že hře fatálně chybí hodnotnější obsah a ušlechtilejší ideál.

A pokud máme říci pár slov ke koncertům, třeba rockovým, metalových a podobně, tak ty jsou téměř vždy spojeny s alkoholem, drogami a mravní nevázaností.

Pozitivum třetí: Zavření hokejových a fotbalových stadionů, jakož také eliminace všech ostatních masových sportovních aktivit.

Proč? Protože sportovní zápasy s velkým množstvím diváků se staly jakýmisi novodobými gladiátorskými zápasy, na které chodí fanoušci ventilovat své frustrace z práce, z rodinného života a ze svého hodnotově nenaplněného bytí. Proto jsou tribuny mnohých sportovních akcí plné agresivity, hulvátství a vulgarismů. Rozhodně to není prostředí, do kterého je vhodné vodit menší děti.

Pozitivum čtvrté: Uzavření obchodů v neděli. /tenhle bod je aktuální na Slovensku/

Proč? Protože neděle je den sváteční, který je třeba světit. V době vrcholu koronavirové krize, kdy byly všechny obchody zavřeny, jenom potraviny otevřeny, byla potřeba volné neděle materialisticky zdůvodněna tak, že maximálně vytížení zaměstnanci potravin si alespoň jeden den v týdnu potřebují odpočinout, a zároveň je potřeba v tento den vydezinfikovat prodejnu.

Mimořádně dobrou zprávou však je, že některé z obchodních společnosti chtějí pokračovat v tomto trendu také po krizi. Jde přesně o ten krok a to poučení, které si z toho bylo třeba vzít. Je to ukázkový příklad toho, jakým způsobem bychom se měli poučit a přeorientovat také ve všech ostatních případech, protože je to směr, ke kterému nás tlačí tah v úvodu zmíněného, šachového Velmistra.

Pozitivum páté: Zavřené kostely.

Proč? Protože lidé si zvykli na pohodlnou formální víru, při které jim stačí vnější dodržování církevních předpisů a tradic. Víru, při které člověk vše přijímá bez nějakého hlubšího uvažování.

Pokud je ale lidem tato vnější formální opora vzata, nezbývá jim nic jiného, než převzít veškerou duchovní iniciativu osobně. Osobně, s plnou duchovní zodpovědností za sebe a svou vlastní spásu.

Vyšší Moc nám totiž zavřením kostelů dává na vědomí, že člověk ve skutečnosti nepotřebuje ke spojení se Stvořitelem žádný spojovací mezičlánek. Že k Nejvyššímu má hledat cestu každý osobně, a toto naše osobní úsilí o svou spásu je něčím, co za nás nemůže udělat nikdo jiný. Už se totiž konečně máme stát samostatnými a dospělými duchovními osobnostmi, které se postaví na vlastní nohy, a v opoře vlastního cítění, myšlení a uvažování se vydají na cestu k Nejvyššímu a ke své spáse.

Pozitivum šesté: Nucené volno a uzavření lidi do domácího prostředí.

Proč? Protože život lidí dneška je ustavičný shon. Je nahánění se za povinnostmi, penězi a uspokojováním svých nikdy nekončících materiálních potřeb.

Téměř nikdo neuvažuje o hlubších souvislostech bytí a skutečném smyslu vlastního života. Každý se jen bezmyšlenkovitě honí, aby měl stále více. Nebo, aby vůbec přežil, protože ti "šikovnější" si dokázali nahrabat tolik, že na těch méně šikovných se už v takové míře nedostává. Bezohlednost, chamtivost, egoismus, nenasytnost a bezbřehý konzum vládnou světu a ničí lidi i přírodu.

Lidstvo však bylo zastaveno! Bylo zahnáno do ústraní a dostalo příležitost zamyslet se. Zamyslet se nad tím, zda jsou tyto hodnoty hodné člověka. Zda člověk není přece jen více, než matérie, a zda by proto neměl hledat také jiné hodnoty, než materiální. Hodnoty ducha, dobra, skromnosti, ohleduplnosti, spravedlnosti, čestnosti a ušlechtilosti. Zda pak když zemře, tak jako mnohé oběti koronavirové krize, od něj nebudou požadovány právě tyto hodnoty. A zda právě jejich nedostatek neotravuje a neznehodnocuje život lidí už tady na zemi, a po smrti je nepřivede do duchovní zkázy.

O tom všem jsme dostali příležitost uvažovat. To vše jsme dostali příležitost přehodnotit. A to všechno jsme dostali příležitost změnit. Dostali jsme příležitost hodnotově se obrodit a změnit sebe sama i celou společnost. To je odpovídající protitah, který od nás očekává šachový Velmistr, totožný s vyšší Mocí. Pokud ho však neuděláme, bude táhnout opět On a dopad jeho dalšího tahu na nás bude ještě drtivější.

Pozitivum sedmé: Zavřené školy.

Proč? Protože školy se staly pouze místem jednostranného rozumového vymývání mozků. Protože ve školách se rozvíjí jen rozumová složka osobnosti dítěte, zatímco rovnocenný rozvoj jeho citové složky je zanedbáván. Předměty, jako je výtvarná výchova, hudební výchova, nebo třeba budování vztahu k přírodě, které mají schopnost stimulovat a rozvíjet citový rozměr osobnosti, jsou odsouvány na okraj. Jsou považovány za zbytečné a existují úvahy o jejich zrušení.

Školský systém dneška vychovává jednostranně zmrzačené osobnosti, které jsou sice rozumově zdatné, ale citově, to jest morálně nestabilní a tápající. A proto se nabyté rozumové znalosti, s výrazným deficitem citovosti a morálky, stávají lidstvu více kletbou, než požehnáním.

Koronavirus zavřel školy na jaře, kdy se příroda v kráse probouzí do nového cyklu. A právě kontakt s přírodou a navazování užšího vztahu s ní, se může svým stimulováním citovosti, stát pro dnešní počítačovou mládež opěrným pilířem v budování potřebného protipólu vůči školní, rozumově racionální jednostrannosti.

Pozitivum osmé: Útlum průmyslové výroby.

Proč? Myslíte si, že je normální mít každý půlrok nový mobil a každý druhý rok nové auto? A takovýmto způsobem přistupovat ke všem předmětem naší spotřeby? Myslíte si, že je normální ničit kvůli podobnému stylu života vzduch, vodu a drancovat zem a přírodu?

Člověk nesmí žít na úkor možností naší planety a na úkor jejího drancování! Člověk má žít v rámci jejích možností a v souladu a harmonii s přírodou! Člověk má být skromný a nemá být arogantním pánem, ale dobrým správcem, protože jednou bude muset skládat účet do rukou pravého Majitele země za to, jak hospodařil. A každý, kdo hospodařil sobecky, marnotratně a špatně, bude vypuzen z této země a zbaven práva žít dál ve stvoření, protože se ho nenaučil moudře a s láskou spravovat, ale ho jen ničil.

Učme se proto být skromní! Učme se být ohleduplnější vůči přírodě, vůči vodě, vzduchu i zvířatům, protože ne jen nám a našim potřebám patří tento svět.

Pozitivum deváté: Zastavení cestování.

Proč? Neboť cestování po světě v takové míře, jak bylo donedávna zažité, je jenom marnotratná manýra, jejímž prostřednictvím se v rámci turistického průmyslu přesouvá každoročně po celém světě obrovské množství lidí, což je v rámci automobilové, autobusové, a zejména letecké dopravy, velkou emisní zátěží pro přírodu. I proto byla letecká doprava jediným tahem šachového Velmistra okamžitě položena na kolena.

Každoroční přemísťování obrovského množství lidí z jednoho konce světa na druhý v rámci turistického ruchu, i v rámci migrace a za větším ekonomickým prospěchem, je nesprávné také z jiného hlediska. Z hlediska osudového určení vyšší Moci, na jehož základě se rodíme přesně na tom kousku země, kde je naše místo. Ono a jeho bezprostřední okolí představuje nejoptimálnější podmínky pro náš celkový tělesný, duševní i duchovní vývoj. Není tedy vůbec náhoda, kam jsme se narodili, a toto osudové určení vyšší Moci bychom měli respektovat kvůli svému vlastnímu dobru.

Pozitivum desáté: Zavření a střežení hranic mezi státy.

Proč? Protože každý národ a stát je mimo jiné vymezen také svými hranicemi. A hlídané hranice jsou bariérou a ochranu před zlými vnějšími vlivy přesně tak, jako když si třeba na noc zamykáme dveře svých bytů, abychom se chránili a nebyli vydání komukoliv a čemukoliv napospas.

Co dodat na závěr? Mnozí se těší, že se konečně všechno restartuje a vrátí zpět do starých kolejí. Je určitě dobré těšit se z toho, že koronavirová krize je na ústupu a brzy pomine.

Ale pozor! Nový restart by měl být v něčem zásadním úplně jiný! Měl by být spojen s novým poznáním, pochopením a porozuměním tomu, k čemu nás prostřednictvím této krize dotlačil jediný tah šachového Velmistra. Ním nám totiž ukázal, jakým způsobem by měly věci fungovat lépe a morálněji. Všechny výše zmíněné oblasti života společnosti by se tedy měly hodnotově posunout na vyšší úroveň, než to bylo před tím.

Znamená to tedy, že lidé by už neměli být stejní jako před koronavirovou krizí, ale měli by duchovní a morální ponaučení z ní vnést do svých životů. Měli by ho vnést do svého myšlení, do svého jednání a do své životní hodnotové orientace. Záměrem Božího šachového Velmistra je, abychom právě toto učinili a dospěli k takovémuto hodnotovému obrození.

Celý svět si měl možnost uvědomit, co tento Velmistr dokáže. A celý svět by se měl zachvět úzkostí před tím, kdyby kvůli našemu ignorantskému návratu ke starému způsobu života muselo dojít k dalším šachovým tahům vyšší Moci. Ale již pravděpodobně s mnohem dalekosáhlejšími a bolestnějšími dopady, které nás budou učit a tlačit ke správnému životu na zemi i ve stvoření.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 09 črc 2020 19:17

Koronavirus! Je skutečně začátkem konce?


Já osobně se nezabývám numerologií, ale zhruba vím, o co v ní jde. Proč o tom mluvím? Protože nedávno jsem měl rozhovor s jednou známou, která se věnuje numerologii. Mluvili jsme o různých věcech, a když přišla řeč na koronavirovou krizi řekla mi, že Covid-19, přesněji řečeno číslo 19 s ním spojeno, má z numerologického hlediska velmi zásadní význam a velmi zásadní vypovídací hodnotu. V čísle 19 se totiž nachází první a zároveň také poslední číslo numerologické stupnice.

Pro úplné začátečníky bych chtěl vysvětlit, že v numerologii se čísla počítají takto: pokud máte třeba číslo 259, rozkládá se na čísla 2 + 5 + 9 a výsledné číslo je jejich součtem. V našem případě je to číslo 16, a to se opět rozkládá na 1 + 6. Konečným výsledkem je tedy číslo 7. Čili číslo 259 se zachvívá v sedmičce a číslo sedm nese v sobě z hlediska numerologie určité poselství. Tak, jako každé jiné číslo z numerologické stupnice.

Po tomto nezbytném úvodu se nyní podívejme na číslo 19 a na poselství, které z numerologického hlediska zprostředkovává celému světu.

Jak již bylo naznačeno, jednotka představuje začátek a devítka konec. Poselství čísla 19 v souvislosti s koronavirem je proto velmi jednoduché. Znamená: začátek konce!

Jak to třeba chápat?

Duchovně orientovaní lidé vědí, že existuje mnoho proroctví, předpovídajících konec světa. Jsou to například Sibylina proroctví, Zjevení Janovo, čili Apokalypsa, nebo třeba známý Mayský kalendář, který tuto kritickou dobu situuje přibližně do roku 2012, kdy byl mnoha lidmi skutečně očekávaný konec světa.

Z hlediska vývoje lidstva na naší planetě žijeme tedy ve velmi výjimečné době. Jde o dobu, v níž se má skončit stará paradigma myšlení a chování lidstva, a začít paradigma zcela jiná. Má začít zlatý věk naší civilizace, postavený na preferování hodnot ducha. Na zemi už tedy nemají vládnout jako prvořadé hodnoty materiální. Tato paradigma má padnout a zahynout, a spolu s ní mají padnout a zahynout všichni její služebníci, příznivci a stoupenci, kteří ve svém uctívání modly materie, zisku a konzumu ubližovali lidem, zvířatům i přírodě.

Na zemi má v tomto směru proběhnout velká očista, avizovaná také v evangeliích. Náš svět má být očištěn od všeho balastu a budoucnost má patřit už jen tomu, co je hodnotově pravé. Tomu a těm, kteří směřují k rozvoji duchovního rozměru bytí a k hodnotám s ním spojeným. K lásce, spravedlnosti, ohleduplnosti, skromnosti, ušlechtilosti a k hledání vztahu k Stvořiteli.

Staré mě tedy zaniknout a má vzniknout nové! Avšak těsně před pádem starého a začátkem nového mají na lidi začít dopadat všechny neblahé zpětné účinky jejich vlastního, negativního a pomýleného jednání, jak se o tom mluví například v Apokalypse.

Materialistický svět a jeho hodnoty se mají otřást v základech. Tím dostanou mnozí materialisticky orientovaní lidé příležitost pochopit svůj omyl. Mají poznat hodnotovou nedostatečnost, ve které žili, a přeorientovat se směrem k pravým, čili duchovním hodnotám.

Údery očisty zároveň zasáhnou také všechno duchovně nepravé, falešné, dogmatické a pokřivené. Neboť také to duchovní má být očištěno a má se konečně zaskvět čistou Pravdou, jsouce konfrontováno paprskem Světla skutečné Pravdy. Roztrhána má být temná pavučina všech falešných lidských představ o Pravdě. K tomuto všemu má dojít, toto vše se má stát a toto vše je očekáváno.

A najednou přichází Covid-19 a skutečně otřásá světem lidským. Doslova ho sráží na kolena, zahání lidi do karantény a nutí je přemýšlet o svém životě a přehodnotit ho.

Číslo 19 v označení koronaviru, s jednotkou na začátku a s devítkou na konci, je poselstvím lidstvu, že nastává začátek konce starého paradigmatu myšlení. Koronavirus Covid-19 je prvním úderem starému světu, který se bude muset pod tlakem tohoto a dalších následujících úderů přeorientovat na úplně jiný hodnotový systém, a lidé na úplně jiný smysl života.

Pokud rozložíme číslo 19 klasickým numerologickým způsobem, jako 1 + 9, dostaneme číslo 10. A pokud číslo 10 rozložíme opět na 1 + 0, dostaneme výsledné číslo 1. Dostaneme jednotku, jako nový začátek. Koronavirem Covid-19 došlo tedy k začátku konce starého systému uspořádání věcí a po jeho konci začne něco zcela nového. Začne zcela nová epocha na zemi. Bude to začátek nového duchovního lidstva, kladoucího hodnoty ducha na první místo, a vše materiální až na druhé místo. Kdo toto pochopil a v tomto směru se začne osobnostně měnit, toho bytí bude pokračovat, a ten se bude moci na zemi dále duchovně rozvíjet.

Kdo však toto nepochopí, kdo to bude ignorovat a vysměje se tomu, protože se křečovitě fixuje pouze na to staré a minulé, pro toho bude nezbytný konec starého i jeho osobním koncem. Koncem jeho osobního bytí, které se nebylo schopno vyšvihnout na vyšší level, a proto jako cosi vývojově neperspektivní prostě vyhyne tak, jak vyhynuly různé jiné druhy, které nebyly schopny reagovat na nové evoluční výzvy.

Jak tedy vidět, to co se děje a co se má udát je vtlačeno do symboliky čísel. Pouze je třeba správně dešifrovat jejich poselství.

Nejdůležitější ze všeho proto je, abychom se vážně zaměřili na své duchovní obrození. To, jak se správně duchovně obrodit a jakým je třeba se stát světu ukázal už Mojžíš v Desateru přikázání. Ukázal nám to také Ježíš ve svém učení, postaveném na dvou pilířích. Na lásce k bližnímu jako k sobě samému a na lásce k Bohu. Touto cestou je třeba jít, avšak v její čisté, pravé, původní a nepokřivené podobě.

Ale protože tato čistá a autentická podoba Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení byla lidmi zakalena a pokřivena, dostal náš svět v době soudu duchovní oporu v podobě Poselství Grálu. V něm je možné najít původní podobu Mojžíšova i Ježíšova učení, protože Pravda je jenom jedna, a tuto Pravdu je třeba znát, pochopit a naplňovat.

V současnosti není ničeho, co je důležitější než toto, protože nadcházející dění nás bude všechny tlačit k duchovní proměně, a my bychom proto měli přesně vědět, jak tuto přeměnu v sobě správně uskutečnit, abychom mohli obstát jako duchovně perspektivní a nemuseli být navěky ztraceni a zatraceni.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 08 úno 2021 19:41

Vakcína! Moje osobní legitimní pochybnosti

Z veřejnoprávního rozhlasu jsem se dozvěděl pro mě osobně dost znepokojivou informaci, že průměrný čas vývoje vakcíny je dvanáct let. A všechny vakcíny, kterými má být očkováno téměř celé lidstvo byly vyvinuty za rok. Média však hovoří o jejich absolutní bezpečnosti a na důkaz toho se dávají mnozí politici demonstrativně očkovat před kamerami.

V protikladu se všemi tvrzeními médií však prostá lidová moudrost naopak říká, že práce kvapná je málo platná.

Kdo má tedy pravdu? Úsloví našich předků, nebo současní vědci a politici, prosazující vakcinaci i přes její enormně urychlený vývoj?

Vezměme si třeba příklad zaměstnaného člověka, který musí za dvanáct pracovních dní vykonat určitý objem práce. A představme si, že by tuto práci měl udělat za jediný den. Je to možné? A pokud ano, pak v jaké kvalitě? A žel, podle mě to bude velmi podobné také s vývojem vakcíny a z jeho urychlením z dvanácti let na jeden.

A jelikož jde o věci dost znepokojující, začal jsem v tomto směru trošku intenzivněji pátrat a narazil jsem na následující skutečnosti. Vakcíny proti pandemii byly vyvíjeny v obrovských superpočítačích, v nichž byly simulovány možné reakce lidského organismu na tuto látku, a zároveň všechny možné vedlejší účinky. Dělá se to tak vždy, avšak dvanáct let se pak preparát testuje na dobrovolnících, aby se v reálu zjistilo a eliminovalo co nejvíce nežádoucích účinků. Aby se vychytaly vedlejší účinky krátkodobé, ale také dlouhodobé, protože nový preparát vám sice může krátkodobě pomoci, ale pokud o pět nebo deset let budete mít velmi závažné zdravotní důsledky, nebude to pro vás asi velká výhra.

Dlouhodobá i krátkodobá fáze zkoumání nežádoucích vedlejších účinků však při vývoji současných vakcín úplně odpadla. Testy, které byly provedeny na dobrovolnících jsou z hlediska potřebného dlouhodobého testování zcela bezvýznamné. Současné vakcíny proti koronaviru tedy stojí jen na počítačové simulaci, přičemž jejich proklamovaná bezpečnost se opírá jen o v reálu nepotvrzený předpoklad. Vakcína proto podobá pouťovému překvapení, takzvané kočce v pytli, z něhož nevíte co se nakonec během dalších let vyklube. Může se tak stát, že vám sice vakcína v jedné věci pomůže, ale v dalších pěti vám uškodí. V konečném důsledku však zůstává na zvážení každého z nás, zda bude důvěřovat vědcům a jejich heroickému úsilí, ve kterém stihli za jeden rok to, co normálně trvá dvanáct let, nebo zda bude naopak důvěřovat ověřené moudrosti našich předků, která tvrdí, že práce kvapná je málo platná.

Celá věc je však povážlivá o to víc, že nejde o vakcínu z řady standardních vakcín, jaké byly dosud, ale o zcela nový typ vakcíny takzvané třetí generace. Jde tedy o něco, co tu ještě dosud v boji proti virům nebylo použito. To znamená, že v takovém případě by logicky měla být doba testování vakcíny před jejím reálným použitím ještě mnohem delší, než standardních dvanáct let.

A při podrobnějším zkoumání dané problematiky se objevily také jiné znepokojující skutečnosti. A sice, podrobné analýzy záběrů propagačního očkování zdravotníků, politiků a různých významných osobností.

Důkladná analýza některých těchto záběrů totiž dokázala, že to nebylo opravdu! Že to bylo jen jakože! Že byly použity různé finty, jako jsou jehly, zasouvající se při tlaku do svalu dovnitř, ale vypadá to, jakoby pronikaly do těla. Nebo byly použity takzvané divadelní či filmové injekce, při kterých to také vypadá velmi věrohodně, ale ve skutečnosti je to jen jakože. Ve skutečnosti je to podvod!

Závěr je následující: pokud politici mluví o potřebě očkování co největšího počtu obyvatel, je to jedna věc, ale pokud to mají podstoupit oni sami, je to druhá věc. Jde o přístup, vyjádřený našimi předky rčením: Z cizího krev neteče! Z toho všeho vyplývá, že kdo má informace, ten se do očkování příliš nehrne.

A proto žel, ve vztahu ke všem těmto skutečnostem vyznívají mnohé, navenek pěkně znějící fráze o pomoci těm nejzranitelnějším, třeba starým lidem v různých sociálních zařízeních, jako určité pokrytectví. Právě pro jejich zranitelnost a jejich snadnou ovlivnitelnost jim totiž všem bude plošně aplikována vakcína, aniž by se jich někdo na něco ptal.

Současný volný přístup k informacím nám tedy umožňuje dostat se také k informacím, odhalujícím druhou, odvrácenou tvář vakcinace. A je na každém z nás, zda je bude zkoumat, nebo ne. Člověk může tyto věci ignorovat, může se z nich vysmát a mohou mu být lhostejné. Každý z nás se však sám za sebe a ve vztahu k sobě samému bude nucen rozhodnout, jak se on osobně k vakcinaci postaví. Zda se dá očkovat, nebo se nedá očkovat! Každý z nás půjde v tomto směru sám se svou vlastní kůží na trh, a pak jedině on sám ponese všechny důsledky svého vlastního rozhodnutí.

Úplně na závěr chci proto popřát nám všem, abychom se rozhodli správně. Abychom zvážili vše pro a proti, a to i na základě jiného druhu informací než jsou ty, které každodenně posloucháme z médií. Neboť zdraví má každý jen jedno!

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 11 bře 2021 19:40

Pro pomoc lidem s nejtěžším průběhem nákazy! A nejen jim!

Zamysleli jste se nad tím, proč má u některých lidí covid nákaza lehký, až dokonce nepostřehnutelný průběh, avšak určité procento populace je vystaveno tomu nejtěžšímu průběhu? Uvažovali jste, proč mnozí z toho vyváznou bez újmy, někteří musí jít do nemocnice a někteří zemřou? Proč je tomu tak a co v každém z nás představuje spouštěcí moment nejtěžšího průběhu nákazy? Kdybychom totiž toto znali a mohli proti tomu podniknout odpovídající opatření, mohli bychom ovlivnit počet lidí hospitalizovaných v nemocnicích. A co je nejdůležitější, především počet lidí, kteří nákaze podlehnou. Takový spouštěcí moment musí existovat a také existuje, a my si o něm řekněme něco víc.

Tento spouštěcí mechanismus je duševní! Je to duševní a zcela specifické vnitřní rozpoložení, nebo vnitřní stav v jakém se někteří lidé nacházejí. A právě tento jejich vnitřní stav, čili jejich osobitý způsob vnímání a vidění reality je tím, co představuje určitou živnou půdu, o kterou se nákaza zachytí, pevně se v ní zakoření, vyroste a nakonec přinese své plody v podobě těžkého průběhu nemoci.

Náš způsob myšlení a vnitřního naladění tedy přestavuje jistý druh půdy, která je konfrontována s realitou koronavirové nákazy. V určité, pro toto semeno viru nevhodné vnitřní půdě prostě nedostane příležitost vyrůst a časem v ní zahyne. Nicméně v jiné, vhodné půdě najde připravené vynikající podmínky pro svůj růst, a proto v ní vyroste, rozvine se a nakonec může způsobit i smrt.

Lidé ale žel nevědí, že jde o princip, na jakém funguje převážná většina nemocí. Nemoci mají své duševní příčiny. Jde o již zmíněné, specifické vnitřní duševní naladění člověka. Ono představuje vhodnou půdu pro rozvinutí takové nebo jiné nemoci.

Kdo se hlouběji zajímá o věci duchovní ví o této skutečné a nejhlubší vnitřní příčinnosti. Proto při léčení nemoci postupuje tak, že jako každý jiný člověk léčí své tělo, to znamená že jde k lékaři, nebo se pokusí o nějaké alternativní léčení.

Zároveň však ví, že každá nemoc je jen vnější manifestací skrytého, vnitřního stavu disharmonie. Ví, že každá naše nemoc je jen důsledkem této vnitřní příčiny, a pokud se chceme opravdu vyléčit, musíme se léčit komplexně. To znamená, že musíme léčit jak tělo, tak i duši! Musíme tedy na jedné stráně řešit vnější důsledky, čili naši nemoc, a to prostřednictvím oficiální nebo alternativní medicíny, avšak na druhé straně musíme zároveň řešit skryté, vnitřní, duchovní příčiny, a to prostřednictvím změny našeho myšlení a našich vnitřních postojů.

Toto je komplexní a správný přístup k léčení, a každý kdo má o něj zájem, může v současnosti na internetu velmi snadno najít různé zdroje, objasňující duchovní příčiny nemocí. A to jednoduše tak, že si toto slovní spojení dá do vyhledávače. Tak může zjistit, čím se on osobně odklání od harmonie a jakým způsobem se má vedle tělesné léčby své nemoci duševně měnit, aby znovu dosáhl ztracenou vnitřní harmonii.

No a po tomto nezbytném úvodu se už dostáváme k našemu tématu, a to k nejtěžšímu průběhu koronavirové nákazy, zasahující plíce. Proto se nyní blíže podívejme na skryté, vnitřní, duševní příčiny nemocí, projevující se onemocněním, ba až selháním plic. Podívejme se na to, jaký docela konkrétní nesprávný vnitřní stav dává vzniknout tomuto typu chorob, a podívejme se i na to, jakým způsobem se máme vnitřně naladit a přeladit, abychom vnitřní příčinu plicních chorob v sobě eliminovali.

Specifikem vnitřního života lidí, náchylných k zápalu plic je nepřiměřené, příliš dlouho trvající hromadění něčeho negativního. Může jít o zoufalství, únavu a strach ze života, nebo o citové rány, kterým není dovoleno aby se zahojily. Může jít o pocity neschopnosti, nezvládání situací a beznaděje. Může jít o pocit, že si člověk nezaslouží žít naplno, protože plíce představují schopnost přijímat život. Nebo může jít také o podvědomou snahu omezovat svobodnou vůli jiných, čili o snahu nenechat druhých dýchat.

Jakým způsobem, nebo jakým vnitřním naladěním tento negativní stav napravit?

Měli bychom se snažit dát svému životu "šťávu". Měli bychom se zbavit lpění a obav, že něco uděláme špatně. Měli bychom začít žít naplno a radostně prožívat vše, co nám život nabízí. Měli bychom celý svůj život přijímat s radostí a láskou. Měli bychom odpustit.

Tyto důležité informace by měli znát a hluboce si uvědomit lidé s komplikovaným průběhem nákazy, ale samozřejmě také lidé zcela zdraví. A to proto, aby se dokázali vnitřně správně naladit, a tím eliminovat duševní příčinu, vytvářející možnost vzniku nejtěžších plicních komplikací prostřednictvím koronavirové nákazy. Můžeme se jim totiž vyhnout, pokud si dokážeme tyto věci včas uvědomit a vnitřně na sobě zapracovat. A to vše samozřejmě vedle normální léčby na koronavirus. Takový je správný komplexní přístup, který zvyšuje možnost úspěšného uzdravení. Ale zvlášť nutno podotknout, že rozhodně nejlepší ze všeho je prevence.

Tyto zásadní skutečnosti nejsou ale ani zdaleka vše, co by měli lidé vědět a co by si měli uvědomit, protože tyto skutečnosti mají také své další přesahy. Přesahy, spočívající v pochopení, že nejen nemoci, ale všechno vnější dění kolem nás má své skryté, vnitřní duchovní příčiny.

A to znamená, že i to, co v současnosti prožíváme v podobě pandemie musí mít nějakou svou hlubokou vnitřní příčinu, na jejímž základě jsme byli všichni uvrženi do neuvěřitelné nesvobody a do nejrůznějších omezení. To vše prožíváme proto, že přesně tak, jak se my dnes cítíme nesvobodní a omezování, se již delší dobu cítí náš duch. My lidé jsme totiž bytosti ducha, avšak existenci ducha a jeho potřeby dlouhodobě ignorujeme. Svého ducha jsme ve svém nitru uvrhli do vězení a do nesvobody, a nedopřejeme mu se rozvíjet, protože jsme se jednostranně zaměřili pouze na materii a na naplňování svých materiálních potřeb. Nic jiného nás nezajímalo. Nezajímal nás náš duch, uvězněný a zapomenutý kdesi v zastrčeném koutě našeho nitra. Nezajímala nás jeho nesvoboda, v níž chřadne a trpí.

A tento dlouhodobý chorobný stav materialistického lidstva se podobně, jako při každé nemoci, nakonec projevil také navenek. A tak se nesvoboda našeho ducha, uvězněného za mřížemi našich nekončících materiálních přání nakonec transformovala do vnější reality tak, že se my sami stáváme nesvobodní a omezování. Transformovala se do reality, ve které jsme my sami zbaveni svobody a uvrženi do vězení stejně, jako jsme to udělali a stále děláme vlastnímu duchu.

Nikdy nedělejte jiným to, co nechcete, aby jiní dělali vám!

Nikdy nezotročujme a nevězněme vlastního ducha, protože pak budeme také my sami vězněni a zotročení! Nikdy neberme svobodu a svobodný rozvoj vlastnímu duchu, protože pak budeme také my sami zbaveni svobody! Nikdy neomezujme a neutlačujme vlastního ducha, protože pak budeme také my sami utlačováni a omezování!

Ale protože lidé na toto všechno nedbali, protože upírali svobodný rozvoj a svobodu vlastnímu duchu, protože ho utlačovali a omezovali, přišlo na ně něco, co je samotné připravilo o svobodu a svobodný rozvoj, a co je samotné utlačuje a omezuje.

V současnosti proto navenek prožíváme přesně to, co jsme si vnitřně zaseli. A zvítězit nad pandemií se nám zatím nedaří proto, neboť vedle všeho toho testování a očkování nikoho ani jen nenapadne řešit souběžně s tím také skrytou, duchovní příčinu daného stavu. A pokud i časem prostřednictvím očkování potlačíme pandemii, avšak bez pochopení a odstranění skutečných, vnitřních příčin tohoto stavu, to vnitřně neřešené a nevyřešené časem propukne ještě silnějším a drtivější způsobem.

V současnosti totiž žijeme v přelomové době, která nás bude tlačit k duchovní svobodě. A my buď začneme konečně hledět na potřeby našeho ducha, nebo jej budeme chtít i nadále držet v nesvobodě, za co však dopadne nevídaná nesvoboda na nás samotné. A dopadne na nás až tak, že nás zcela zotročí a možná nakonec také zahubí.

Co je to tedy svoboda ducha a co znamená?

Je to vroucnost citu, postavena nad chladnou rozumovou racionalitu.

Je to spravedlnost, láska, úcta a dobro, projevované vůči každému člověku bez rozdílu.

Je to čistota a ušlechtilost mysli i těla.

Je to ohleduplnost a soucit s lidmi i s přírodou.

Je to skromnost, jednoduchost a materiální nenáročnost.

Je to poznání a naplňování skutečného duchovního smyslu našeho bytí, kterým je návrat do duchovní říše, nacházející se v blízkosti Stvořitele.

Je to snaha pomáhat lidem a myslet na jiné víc, než na sebe.

Je to snaha poznávat a naplňovat Vůli Stvořitele, co je projevem pravé lásky k Němu.

Toto vše je projevem svobody ducha, která je v současnosti od nás všech vyžadována, protože jen ona jediná má schopnost vyléčit dnešní nemocný svět a dát mu pravou svobodu.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

smilan
Příspěvky: 126
Registrován: 13 črc 2011 18:24

Re: Úvahy o živote

Příspěvek od smilan » 13 kvě 2021 19:50

Tajemství čísel odhaluje vážnost doby!

V číslech bývá zakódováno poselství. Skrývá se v nich osud a předurčení. Třeba jen určitou vnímavost na to, abychom jejich tajemství odhalili. Na důkaz toho si nyní odhalme číselné předurčení, hovořící o nesmírné vážnosti současné doby. A to hlavně z toho důvodu, že lidstvo tuto vážnost nevnímá a nepoznává. A proto ani nedokáže zaujmout správný postoj vůči tomu, co se děje, a vyvodit z toho vůči sobě potřebnou duchovní zodpovědnost.

Kdo zažil něžnou revoluci v roce 1989 ví, že výlohy obchodů a všechny možné i nemožné veřejné prostory byly olepeny nejrůznějšími výzvami a hesly. A ze všech mi dosud navíc utkvěl v paměti právě leták, velmi zajímavým způsobem odhalující symboliku čísel. Byl na něm datum 1968 a hned vedle něj datum 1989. Pointa spočívala v tom, že když napíšete na papír rok 1968 a pak jej obrátíte naopak, poslední dvojčíslí 68 se změní na 89.

Jaká se v tom skrývá symbolika a jaké je z toho možné vyvodit předurčení vzhledem k současné době?

Rok 1968 byl rokem, ve kterém se Češi a Slováci pokusili získat svobodu. Pokusili se o zásadní reformu tehdejšího socialismu. Pojmenovali ji socialismem s lidskou tváří a toto dění bylo také označováno jako pražská jar, co naznačuje, že mělo jít o začátek něčeho zcela nového a svěžího.

Všichni však víme jak to skončilo a jak byla touha lidí po svobodě tvrdě potlačena hrubou silou. Po potlačení reformního úsilí v roce 1968 nastal čas takzvané "normalizace", čili opětovného upevňování toho starého. V tomto období si komunisté vyřizovali účty s každým, kdo se aktivně účastnil revolučních událostí roku 1968 a byl s nimi spojen.

Nicméně toto datum bylo osudové a představovalo předurčení! Předurčení ke svobodě, které se mělo skutečně naplnit v roce 1989. Ve dvojčíslí 68 se totiž skrývalo dvojčíslí 89 a osudové předurčení, zakódováno v tomto datu se nakonec naplnilo v podobě sametové revoluce, která přinesla Česku i Slovensku svobodu, jako naplnění a vítězné završení roku 1968. Tyto skutečnosti ukazují, že proti tomu, co je osudově předurčeno nezmůže nic žádná hrubá síla, ani žádná vojenská moc. To, co je osudově předurčeno a osudem vloženo do poselství čísel se stane!

A teď pozor! Tentýž princip platí také v souvislosti s rokem 2012. Všichni víme, co tento rok znamenal a co bylo v souvislosti s ním předpovězeno. Tento rok byl spojován s koncem světa. Nebo přesněji řečeno, s koncem starého světa a se začátkem nového světa, protože v něm mělo dojít k zahájení procesu transformace starého materialistického lidstva na lidstvo nové a duchovní. Hodně se také mluvilo o dávném Mayském kalendáři, protože také v něm se rok 2012 uvádí jako rok zásadního průlomu.

Ale tento rok prošel a nic se nestalo! Všechno šlo tak jako dosud a ti, kteří mluvili o roku 2012 jako o roce zásadní duchovní proměny byli obrácení na posměch. A naivní lidičky si mysleli, že to půjde po starém donekonečna. Netušili však, že rok 2012 v sobě opravdu nesl zásadní osudové předurčení stejně jako rok 1968.

A tak nadešel rok 2021. V jeho závěrečném dvojčíslí je také v obráceném pořadí ukryto číslo 12. A to, co bylo předpovězeno nejrůznějšími proroky se naplnilo tak neuvěřitelným způsobem, jaký nikdo nepředpokládal. Náš svět zasáhla pandemie dosud nevídaných a přímo apokalyptických rozměrů. Na důkaz toho, že se v současnosti skutečně děje něco maximálním způsobem výjimečné si uveďme jeden příklad. V roce 2021 si v USA uctili památku všech dosavadních obětí covid pandemie. Bylo jich 500 000! Současná pandemie stála tedy USA více životů, než jich ztratily dohromady v první světové válce, ve druhé světové válce i během války ve Vietnamu. Tyto skutečnosti jsou jasným důkazem toho, že dávné apokalyptické předpovědi, hovořící o osudovém roce 2012 měly pravdu.

A měly pravdu v tom smyslu, že nás nabádaly k duchovní přeměně a k duchovnímu obrození, protože kolem roku 2012 zasáhne naše univerzum zesílené záření Světla Páně, které ho bude posouvat na vyšší vývojový stupeň. Pokud však nebudeme v tomto čase na dostatečné duchovní úrovni, musí dojít ke kolizi nedostatečně duchovně vyvinutého lidstva a tlaku Světla, vyžadujícího patřičné duchovní obrození. A tato kolize se musí změnit na katastrofu! Na katastrofu ne pro Stvořitele, ale pro lidstvo!

Celý tento děj probíhá tak, že zvýšené záření Světla posílí a dožene do plodů vše, co se v lidech skrývá. I to dobré, i to špatné. V případě dobra budou tyto plody dobré a požehnané, ovšem v případě zla budou trpké a bolestné. Vše, co lidstvo i jednotlivci v sobě skrývali se viditelně ukáže a odhalí svou tvář.

A tak se i opravdu stalo a míra naší skutečné vnitřní hodnoty se ukázala také navenek. Obraz na covid nemocného lidstva je obrazem duchovně nemocné a duchovní hodnoty ignorující civilizace. Její duchovní nedostatečnost způsobila, že se duchovně nedostateční lidé dostali na vrchol světového společenství a na pozadí pandemie chtějí realizovat své zvrácené cíle. Obyvatelstvo je omezováno a zbavováno svobody. Je ustavičně testováno a očkováno jako pokusné myši. Lidé ztrácejí svobodu, práci, živobytí a cítí se být oběťmi.

Pravda je však taková, že nejsou žádnými oběťmi poměrů, nebo politiků, protože oni sami svou duchovní ignorancí pomáhali tyto poměry vytvářet a tyto politiky si vybrali. Svět onemocněl, protože je již dlouhodobě vnitřně nemocný a zvýšený tlak Světla nám pouze ukázal toto vnitřně vnější propojení. Ukázal nám, jací vnitřně jsme a jaké ovoce to přináší.

Naše univerzum vstupuje do nové fáze a to, co je duchovně nedostatečné a nemocné v něm nebude mít více místa. Čas mezi lety 2012 a 2021 bylo třeba vnímat jako poslední lhůtu čekání na dobrovolnou duchovní proměnu. Ale žel, tento čas nebyl správně využit a vážnost roku 2012 byla bagatelizována a zesměšněna bujaře veselými řečmi o dalším nesplněném konci světa. Ale když poslední lhůta pro změnu opět prošla zcela bezvýsledně, udeřilo osudové určení roku 2012 s plnou silou v roce 2021. A to až v takové míře, že se celé lidstvo zachvělo!

Cesta ven z této krize stojí pouze na našem duchovním obrození. Neboť pokud se pod tlakem Světla ukázala v plné nahotě choroba našeho nitra v podobě pandemie, stejně intenzivně se také pod tlakem Světla může ukázat naše duchovní obrození a náš návrat k pravým a věčným duchovním hodnotám. K hodnotám lásky, cti, dobra, spravedlnosti, čistoty a úcty ke Stvořiteli a k jeho Vůli, postavenými nad všechno ostatní. Postavenými nad to materiální, které bylo pro nás dosud prvořadé.

Náš svět po roce 2012, respektive po roce 2021 nebude již nikdy takový jako předtím. Od této chvíle bude totiž systematicky tlačen k duchovní proměně. A my to buď budeme respektovat a život na zemi nádherně rozkvete, nebo to budeme ignorovat a chorobný stav naší osobnosti, projevující se ignorováním věcí duchovních se bude projevovat chorobami, katastrofami, nebo společenskými a politickými kolizemi. Zvýšený tlak Světla bude vše urychleně hnát do svých plodů a my budeme podle plodů, které nám to přinese, na vlastní kůži a na vlastním prožívání poznávat správnost, nebo nesprávnost našeho chtění.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Odpovědět