PNAC
Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století
Projekt pro nové americké století (PNAC) je thinktank, výzkumné politické sdružení, které vzniklo v roce 1997. PNAC požaduje, aby vzniklo globální americké impérium, jehož vůli se budou muset podrobit všechny národy. Členům tohoto sdružení vadí, že Spojené státy, které jsou poslední zbývající supervelmocí, nevyužívají více své hospodářské a vojenské moci, aby přiměly svět, aby se podrobil novému "americkému míru". Tak znovu – jako už četní autoři před ním – argumentuje William Rivers Pitt, reportér listu New York Timesa autor mezinárodních knižních bestsellerů na stránkách truthout (jiný článek na toto téma je zde):
Základní argumenty ideologie Projektu pro nové americké století jsou obsaženy v jeho dokumentu ze září 2000, nazvaném"Znovu vybudovat obranu Ameriky: Strategie, jednotky a zdroje pro nové století". V tomto dokumentu vypočítává PNAC, co je nutno učinit, aby si Amerika mohla vybudovat své globální impérium. Musí:
Přesunout své permanentní jednotky do jižní Evropy, do jihovýchodní Asie a na Blízký východ
Zmodernizovat americkou armádu, včetně modernizace stihaček, ponorek a válečných lodí
Vybudovat globální obranný protiraketový systém a ovládnout strategicky vesmír
Ovládnout "mezinárodní společný prostor" internetu
Zvýšit výdaje na obranu na minimum 3,8 procent amerického hrubého národního produktu.
Dokument PNAC také vypočítává čtyři základní úkoly americké armády. Dvěma hlavními z nich jsou "být schopen rozhodným způsobem zvítězit v celé řadě simultánně vedených velkých válek po celém světě" a "vykonávat policejní povinnosti v souvislosti s vytvářením bezpečnostního prostředí v kritických regionech".
Autor poznamenává, že je důležité, že dokument nepožaduje pouze připravenost k těmto válkám, ale rovnou, aby se vedly, aby všichni viděli americkou světovou nadvládu.
V důsledku zpochybňovaného zvolení George W. Bushe americkým prezidentem a dále v důsledku útoků z 11. září 2001 se tato strategie stala hlavní strategií americké politiky. Když se stal Bush prezidentem, autoři této analýzy byli jmenováni do čela Pentagonu, amerického ministerstva obrany a Bílého domu. Po 11. září se jim dostalo konečně šance učinit svou vizi podstatou politiky Bílého domu.
Americký viceprezident Dick Cheney a ministr obrany Donald Rumsfeld jsou členové PNAC, náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz je ideologickým otcem celé skupiny. Bruce Jackson, jeden z ředitelů PNAC, pracoval za Ronalda Reagana v Pentagonu a nyní zastává čelné místo ve zbrojovce Lockheed Martin.
V PNAC pracují podle autora muži, kteří dříve spolupracovali s organizacemi podporujícími krvavé americké hry v Nikaragui a v El Salvadoru a se skupinami jako Výbor pro současné nebezpečí, které dlouhá léta argumentovaly, že se jaderná válka se Sovětským svazem dá vyhrát.
PNAC nedávno založilo novou skupinu, Výbor pro osvobození Iráku, která v spolupráci s Condoleezzou Ricovou, americkou poradkyní pro národní bezpečnost, vypracovala plán jak "vyškolit" americkou veřejnost, že je nutné jít do války proti Iráku. Tento výbor poskytl miliony dolarů z kapes amerických daňových poplatníků na podporu Iráckého národního kongresu a předpokládaného budoucího šéfa iráckého státu Ahmeda Čalabiho. Čalabi byl odsouzen v nepřítomnosti u soudu v Jordánsku v roce 1992 na 22 let do vězení za bankovní podvody po rozkladu banky Petra, kterou založil v roce 1977.
Bushův dokument "Strategie národní bezpečnosti USA" se ideologicky vyrovná výše zmíněnému dokumentu PNAC, míní autor. Bush skutečně zvýšil americké výdaje na zbrojení na 3,8 procent amerického HDP.
V srpnu 2002 vyslechl Richard Perle, předseda americké Rady pro obrannou politiku a člen PNAC přednášku o politické strategii od Rand Corporation. Podle listu Washington Post a podle časopisu The Nation charakterizoval poslední diapozitiv této přednášky "Irák jako taktické ohnisko, Saúdskou Arábii jako strategické ohnisko a Egypt jako cenu" ve válce, které se údajně povede pro to, aby byl svět zbaven zbraní Saddáma Husajna. Bush vyslal na Blízký východ množství jednotek a zároveň je vysílá na Filipíny a hraje o jaderné zbraně v Severní Koreji. Americký autor se domnívá, že je to příprava na "celou řadu velkých válek", které v září 2000 požadovala původní zpráva PNAC.
Irák je pouze začátek, záminka pro širší konflikt. Donald Kagan, jeden z hlavních členů PNAC, očekává, že Spojené státy si po válce vytvoří v Iráku trvalé vojenské základny. Bude to zjevně nástroj, jak zaútočit na kterýkoliv stát, který si Spojené státy potom vyberou.
Zápornými vedlejšími důsledky této války bude podle autora jednak to, že se americká ekonomika bude těžce vyrovnávat se zvýšenými vojenskými výdaji a s "policejními" povinnostmi americké armády v Iráku, Afghánistánu a jinde. Dále to, že bývalí spojenci se obrátí proti Americe. Francie, Německo a další státy, které se staví proti této irácké válce, si jsou dobře vědomy amerických plánů. Stavějí se proti vznikajícímu americkému impériu, aby se nestali hospodářskými a vojenskými otroky George W. Bushe.
Zdroj
www.blisty.cz
že Dobrý deň sa praje
ale co, víme o koho jde...
