MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 1-2
Populační trendy: rychlý růst, rychlý pokles, rychlé stárnutí
Sigmund Freud v roce 1898 napsal: „Teoreticky by jedním z největších triumfu humanity bylo, kdyby se akt rozmnožování povýšil na úroveň dobrovolného a cílevědomého jednání a byl oddělen od imperativu zabezpečit přírodní nutnost.“ V té době mohla Freudova myšlenka vypadat jako naivní sen. Ale již o pouhých 70 let později americká Food and Drug Administration povolila první antikoncepční pilulku. Enovid. A v roce 1993 počet párů, užívajících antikoncepci, přesáhl 550 milionů.
Před dvěma tisíci lety na světě žilo jen asi 260 milionů lidí. Přežít tehdy nebylo snadné, a za dalších tisíc let tento počet nepřesáhl 280 milionů. Teprve pak začal rychlejší růst. V roce 1500 našeho letopočtu tvořilo světovou populaci asi 430 milionů, v roce 1750 asi 730 milionů a na začátku dvacátého století 1670 milionů lidí. Vroce 1950 světová populace dosáhla dvou a půl miliardy, a o pouhých deset let později 3 miliard - počtu, který začal vyvolávat obavy z přelidnění. Někteří odborníci tehdy prohlašovali, že Země není schopna uživit více než pět miliard lidí. Ale již v roce 2000 jejich počet přesáhl těžko představitelných 6 miliard.
Již v šedesátých a sedmdesátých letech se začal prosazovat nový obor, plánování rodiny. Pod největší tlak se dostaly rozvojové země, od kterých se požadovalo, aby se začaly vážně zabývat regulací růstu své populace. V roce 1996 skutečně mělo přes 90% rozvojových zemí své „programy plánování rodiny“ (do čela hnutí se postavila Indie) - i když hlavními argumenty nebylo ani tak omezení růstu populace, jako uplatňování lidských práv a otázky reprodukčního zdraví a rovnocennosti obou pohlaví. Velké diskuse se vedly o tom, nakolik programy plánování rodiny skutečně budou mít demografické důsledky. Skutečnost se to zdá potvrzovat, protože rozmach kontracepce zřetelně koreluje se snižováním míry porodnosti v těchto zemích, která během jediné generace, mezi rokem 1965 a 1995, poklesla o 75%.
Podle poslední prognózy OSN bude celkový růst světové populace pokračovat ještě alespoň dalších padesát let, ale nebude rovnoměrný. Světová populace by měla v roce 2025 dosáhnout téměř 8 miliard, v r. 2050 9,3 miliardy. Téměř celý očekávaný přírůstek se týká dnešních rozvojových zemí (i když už dnes v těchto zemích dochází k značnému relativnímu zpomalení nárůstu populace, a demografické důsledky epidemie AIDS by mohly celou situaci radikálně změnit). Z rozvinutých zemí má vyhlídky na zvýšení počtu obyvatel Severní Amerika (z 314 na 438 milionů) a Austrálie a Nový Zéland (z 22 na 31 milionů). Naproti tomu v Evropě a Japonsku zřejmě dojde k snížení populace (ze 727 na 603 miliony, resp. ze 127 na 109 milionů).
Současně populace v celosvětovém měřítku stárne. V roce 1975 byl podíl nejstarších („oldest-old“, tj. osob starších než 80 let) v celém světě pouze 0,8% (v USA 2,1%, v Evropě 1,8%, v Japonsku 1,1%). Ale pro rok 2050 je odhadováno celkové zvýšení jejich podílu na 4,1% světové populace (v USA 7,3%, v Evropě 10% a v Japonsku 15,4%). V rozvojových zemích je dnes velmi starých lidí málo, ale do roku 2050 se jejich počet pravděpodobně zvýší skoro 10x.
Ve stejném období se podíl dětí na celosvětové populaci sníží z dnešních 36,7% na 21% (v Evropě z 23,7% na 14%). Současně stoupne podíl lidí starších 60 let na 43%. Což znamená, že bude více lidí v důchodovém než v produktivním věku, a že společnost bude muset zcela jinak než dnes řešit základní otázku generačních vztahů, „kdo o koho se postará“.
Příkladem dramatických změn může být Čína, kde se vobdobí 1950-2050 podíl dětí sníží na jednu polovinu (z 33,6% VF. 1950 a 24,9% v r. 2000 na 16,3% v r. 2050), počet starých lidí se ztrojnásobí (ze 7,2% na 23,3%) a počet velmi starých vzroste více než dvacetinásobně (z výchozích 0,3% na závěrečných 6,6%).
Příčiny tak zásadních demografických změn jsou jistě velmi komplexní. Ale jednou z nejvýraznějších změn je snížení míry plodnosti - celosvětově z 4,9 v r. 1965 na 2,8 dítěte/žena v r. 995, při čemž ale 44% světové populace žije v 51 zemích, v nichž míra plodnosti nestačila k prostému udržení populace. Počet takových zemí se do roku 2015 zvýší na 88. Evropa jako celek je na této úrovni již od osmdesátých let, zatímco populace Afriky mezitím strmě stoupala, z 221 milionu v r. 1950 na dnešních asi 794 milionů. Pokud se podaří zvládnout epidemii AIDS v zemích Subsaharské Afriky, mělo by v Africe v roce 2050 žít kolem dvou miliard lidí. Geopolitické změny, které by tak radikální změna poměru mezi evropskou a africkou populací mohla způsobit, lze jen těžko předvídat.
Popisované populační trendy jsou ovlivněny řadou faktorů. Patří k nim podstatné zvýšení životního očekávání (jako důsledek primárního zlepšení ekonomické výkonnosti společnosti, úrovně hygieny a bydlení, kvality zdravotní péče atd.), bezpečné a spolehlivé metody kontracepce, urbanizace a zvýšení hustoty obyvatelstva, likvidace negramotnosti a zcela zásadní celosvětové sociální změny, které narušují tradiční stabilitu. Pokud jde o pokles míry plodnosti, bezprostřední příčiny jsou zřejmé - rychlé zvyšování samostatnosti zen, jejich větší snaha po vzdělaní (zejména po vyšším vzdělání), větší podíl žen na zaměstnanosti, snižující se stabilita partnerských vztahů mezi mužem a ženou a změny v obecném vnímání postavení ženy ve společnosti. Všeobecně je také podporována politika rodiny s dvěma dětmi.
Populační změny mají své kladné i záporné důsledky. Jedním z významných přínosů by se mohla stát změna základní životní filosofie, pro kterou nebude nejvýznamnějším cílem získávání materiálních statků, ale lepší využití obrovských zdrojů nových informací k účelnějšímu naplňování lidského života.
Autorem úvahy o populačních trendech a jejich důsledcích je dr. Egon Diczfalusy, emeritní profesor stockholmské univerzity Karolinska Institutet, maďarského původu.
Zdroj: PPF Modical Bulletin 36, No 1, February 2002
Kontrola populace, prechod k novemu radu
Kontrola populace, prechod k novemu radu
Naposledy upravil(a) Richelieu dne 06 pro 2009 20:10, celkem upraveno 1 x.
Re: Kontrola populace
Vydeli nebo sliseli jste nekdy nejakeho politika nebo politickou stranu ktery by hlasala jako jeden ze svych ,,volebnich bodu,, ze se stavi za radikalni snizeni poctu populace v ceske republice ,,potazmo na svete,, na ,,nejakou,, unosnou miru?
A to proto ze kdyz bude mensi populace nebudou muset stavet nove nemocnice, DD, skol, skolek, univerzit, nove podniky a tovarny a tak dale...
Jinymi slovy mene lidi mene problemu, lepsi zivot pro jednotlivce i celou spolecnost.
Samozrejmne ze sme to nikdy nesliseli protoze odmitame prevzit zodpovednost za rozumnou kontrolu populace.
Vsichni souhlasime ze to tak je, ale zpusob kterym se to dela je celkem nechutnej.
A pokladam zde otazku; proc se prave o teto nejdulezitejsi veci temer vubec na verejnosti nemluvy.
Opravdu odmitame vzit kolektivni zodpovednost za nas a za nasi budoucnost a za budoucnost nasi planety?
Musime snizit pocet populace a to rychle. A to rychle je to co se nikomu nebude libyt, proto to delaji potaji abychom to nevedeli a az si toho nahodou vsimnem jeste bude trvat nejaky cas nez nam to plne dojde a ani potom tomu nebudem verit ze je to mozny a ze se to deje ,,uz ted,,.
Musi nastat doba ze pokud nekdo bude chtit mit potomka bude si muset zazadat na prislusnem urade pro povoleni.
Neni to nic nepochopitelneho dnes potrebujete povoleni na kdeco tak proc ne na dite?
Dite bude moct mit matka za urcitych podminek, jako treba vek 33 a vice. Zena ci spise dite co ma dite v 15 anebo 17 je nesmysl a nema to pro spolecnost zadny prinos je to jen problem ktery musi ostatni za ni resit.
Pokud se pristich 5 let nenarodi zadne dite planeta si odlehci od novych 500 mil + ti co behem teto doby zemrou starim, nehodama, sebevrazdy, nemoci a jine udalosti.
Rocne se narodi 80mil lidi a toto cislo nadale kazdym stoupa.
Veskere problemy na nasi planete jsou z dusledku prelidneni. Snizenim populace vyresime vetsinu problemu ktere dnes mame.
Kazdy den vytezime 80 mil barelu ropy, ale realna spotreba se odhaduje na 105 mil BR za den. Dnes uz je jasne ze jsme za vrcholem a vyc jak 95 mil BR za den nedokazeme dostat dlouhodobe a od letoska bude ropa je padat smerem dolu tzn. mensi a mensi produkce. Svet chce ale vic a vic ropy hlavne rozvijejici se cina a indie. Cina uz dnes odebita 25% svetove produkce a chce vice kazdym rokem.
Kdyz v cine staveli prehradu ,,3 soutesky,, tak pocitali ze bude schopna zasobyt cinu 10% el.energie ale po dokonceni uz to byli jen 3% a dnes to jsou jen necele 2% tak rychli je rozvoj spotreby energie v cine.
Cina uvede do provozu kazdych 4 az 10 dnu novou elektrarnu vetsinou uhelnou.
Pokud bychom chteli jet jen na atom misto ropy tak bychom dnes potrebovali postavyt po celem svete pres 20 000 atomovych reaktoru. Tim bychom vycerpali zasobu uranu za nejakych 20 let.
Ja osobne se jim nedivym ze to vzali do svych rukou, otazka je proc ne, kdyz to neudelaji oni tak kdo?
Zadni politik ani politicka strana vas nenuti vzit zodpovednost za sebe ,,omezovani populace,, tak to delaji za nasimy zady.
Snizeni populace - je resenim nasich problemu.
Povazujte mne za blazna ale;
kdykoli zacnu z nekym mluvyt na toto tema tak se stane nekolik veci - utece, utne konverzaci, rekne ze jsem blazen, radikal, a jine co asi znate sami.
Lide nechteji nic zmenit. Do prace, domu nekdo do hosputky, nekdo pocitac, nekdo PS3 a nekdo neco jineho.
Je to stale o uteku z reality a o nas rikaji ze my utikame z reality kdyz se zaobirame necim takovym jako jsou koncpirace a jina temata.
I kdyby to bylo v TV kazdy den tak tomu stejne neuveri. Pripada my jako by tomu rozumnelo jen par lidi co to opravdu studuji.
To uz staci!
PS: Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit,...
A to proto ze kdyz bude mensi populace nebudou muset stavet nove nemocnice, DD, skol, skolek, univerzit, nove podniky a tovarny a tak dale...
Jinymi slovy mene lidi mene problemu, lepsi zivot pro jednotlivce i celou spolecnost.
Samozrejmne ze sme to nikdy nesliseli protoze odmitame prevzit zodpovednost za rozumnou kontrolu populace.
Vsichni souhlasime ze to tak je, ale zpusob kterym se to dela je celkem nechutnej.
A pokladam zde otazku; proc se prave o teto nejdulezitejsi veci temer vubec na verejnosti nemluvy.
Opravdu odmitame vzit kolektivni zodpovednost za nas a za nasi budoucnost a za budoucnost nasi planety?
Musime snizit pocet populace a to rychle. A to rychle je to co se nikomu nebude libyt, proto to delaji potaji abychom to nevedeli a az si toho nahodou vsimnem jeste bude trvat nejaky cas nez nam to plne dojde a ani potom tomu nebudem verit ze je to mozny a ze se to deje ,,uz ted,,.
Musi nastat doba ze pokud nekdo bude chtit mit potomka bude si muset zazadat na prislusnem urade pro povoleni.
Neni to nic nepochopitelneho dnes potrebujete povoleni na kdeco tak proc ne na dite?
Dite bude moct mit matka za urcitych podminek, jako treba vek 33 a vice. Zena ci spise dite co ma dite v 15 anebo 17 je nesmysl a nema to pro spolecnost zadny prinos je to jen problem ktery musi ostatni za ni resit.
Pokud se pristich 5 let nenarodi zadne dite planeta si odlehci od novych 500 mil + ti co behem teto doby zemrou starim, nehodama, sebevrazdy, nemoci a jine udalosti.
Rocne se narodi 80mil lidi a toto cislo nadale kazdym stoupa.
Veskere problemy na nasi planete jsou z dusledku prelidneni. Snizenim populace vyresime vetsinu problemu ktere dnes mame.
Kazdy den vytezime 80 mil barelu ropy, ale realna spotreba se odhaduje na 105 mil BR za den. Dnes uz je jasne ze jsme za vrcholem a vyc jak 95 mil BR za den nedokazeme dostat dlouhodobe a od letoska bude ropa je padat smerem dolu tzn. mensi a mensi produkce. Svet chce ale vic a vic ropy hlavne rozvijejici se cina a indie. Cina uz dnes odebita 25% svetove produkce a chce vice kazdym rokem.
Kdyz v cine staveli prehradu ,,3 soutesky,, tak pocitali ze bude schopna zasobyt cinu 10% el.energie ale po dokonceni uz to byli jen 3% a dnes to jsou jen necele 2% tak rychli je rozvoj spotreby energie v cine.
Cina uvede do provozu kazdych 4 az 10 dnu novou elektrarnu vetsinou uhelnou.
Pokud bychom chteli jet jen na atom misto ropy tak bychom dnes potrebovali postavyt po celem svete pres 20 000 atomovych reaktoru. Tim bychom vycerpali zasobu uranu za nejakych 20 let.
Ja osobne se jim nedivym ze to vzali do svych rukou, otazka je proc ne, kdyz to neudelaji oni tak kdo?
Zadni politik ani politicka strana vas nenuti vzit zodpovednost za sebe ,,omezovani populace,, tak to delaji za nasimy zady.
Snizeni populace - je resenim nasich problemu.
Povazujte mne za blazna ale;
kdykoli zacnu z nekym mluvyt na toto tema tak se stane nekolik veci - utece, utne konverzaci, rekne ze jsem blazen, radikal, a jine co asi znate sami.
Lide nechteji nic zmenit. Do prace, domu nekdo do hosputky, nekdo pocitac, nekdo PS3 a nekdo neco jineho.
Je to stale o uteku z reality a o nas rikaji ze my utikame z reality kdyz se zaobirame necim takovym jako jsou koncpirace a jina temata.
I kdyby to bylo v TV kazdy den tak tomu stejne neuveri. Pripada my jako by tomu rozumnelo jen par lidi co to opravdu studuji.
To uz staci!
PS: Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit, Orgonit,...
Čtyři vývojové cesty lidstva podle Adolfa Hitlera
Prevzato z http://planetaopic.wordpress.com/2009/0 ... a-hitlera/
Před zveřejněním eseje o Národním Socialismu Adolfa Hitlera je třeba uvést vysvětlující předmluvu, která položí základ k pochopení jeho národně socialistické koncepce fungování dané lidské pospolitosti.
Motto: “Příroda nezná žádné politické hranice” – A.H., M.k.
Mnoho lidí se celá léta zabývá otázkou přežití a vývoje lidstva. Existuje mnoho scénářů od různých idealistů a teoretiků, ovšem žádný z nich nebere v potaz to nejdůležitější – Přírodu a evoluci. Mezi životem na Zemi a životem lidí se dělá tlustá čára. V takto uměle navozených podmínkách je simulována budoucnost člověka, přičemž vznikají pro současnost ty nejnesmyslnější teorie, jako jsou třeba demokracie, anarchismus nebo marxismus.
Těmto rovnostářským, politicky korektním a hlavně nezodpovědným demagogiím dal Adolf Hitler valem.
Je všeobecně známo, že lidstvo se nevyvíjelo mimo ostatní přirozený život na této planetě, ale že jsme jeho nedílnou součástí. Člověka a jeho potřeby tedy nelze naprogramovat, jako u neživého, právě sestrojeného robota. Skutečnosti, které nechtějí nežidovští odpůrci Adolfa Hitlera pochopit.
Jsme tedy výsledkem velmi dlouhé a stále probíhající evoluce, která zapříčinila i dnešní stav: lidstvo se ocitlo v prozatímních ohraničených státo-právních útvarech s vyšší mocí. Tyto státní útvary nejsou konečnou, neměnitelnou formou. Svět nezkameněl. I nadále v nich pokračuje rozmnožování a vývoj lidských skupin. Jako jsme nežili stejně před sto lety, nebudeme žít stejně ani za sto let. Evoluce se nezastaví. Příroda se neřídí ani lidskými politickými hranicemi, ani lidským politickým, náboženským, či ekonomickým myšlením. Příroda není součástí lidí. Lidé jsou součástí Přírody.
Adolf Hitler s tímto vědomím konfrontoval podrobně čtyři zásadní cesty vývoje, s jejich výhodami i nevýhodami, kterými se může do budoucna lidská rasa ubírat. I když by někdo mohl namítnout, že po osmdesáti letech budou jeho výsledky neaktuální, opak je pravdou. Jsou aktuálnější více, než kdykoliv předtím..
Čtyři vývojové cesty lidstva podle Adolfa Hitlera:
Cesta první.
Omezení růstu porodnosti; tím čelit přelidnění a nevyhnutelné expanzi. Politika, která se od 19.století praktikuje nepřímo v západních demokraciích, v Číně od 20.století naopak přímo.
Princip omezování růstu porodnosti spočívá v tom, že každý stát má své omezené možnosti celkového počtu populace v daných hranicích. Andorra tedy jen těžko bude živit sto milionů občanů, jako naše planeta bude jen těžko živit sto miliard lidí.
Na první pohled se redukce populace zdá rozumnou. Příroda přeci také nenechá přežít každé mládě, které se narodí. Zde ovšem podobnost zákona přirozeného výběru s vizemi pseudohumanistů a politických teoretiků končí. V přírodním boji o život totiž vždy přežije mládě nejsilnější, nejschopnější, nejodolnější. Při umělém omezování růstu porodnosti je tomu jinak.
Podle Adolfa Hitlera probíhá v současné době na jedné straně podporování využívání antikoncepce a umělého přerušování těhotenství u zdravých evropských matek s vysokou pravděpodobností porození zdravého a silného potomka, na straně druhé se snaží moderní pseudohumanistická věda zachraňovat vše, co se narodilo jako slabé a nemocné. Zachování dnešního přístupu k porodnosti tak ovlivňuje bez nejmenších pochybností záporně budoucnost vyspělého lidského druhu a povede i nadále k jeho degradaci.
Dalším negativem je naprosto opačný a nezodpovědný přístup pseudohumanistů k tomuto problému v případě velmi činorodých etnik, zejména milých romských spoluobčanů a obyvatel Afriky. Zatímco u evropské civilizované rasy, záruky pokroku, jsou antikoncepce a interrupce velebeny a téměř neomezovány, návrh na umělou regulaci cikánské a černé porodnosti je naopak brán jako něco krajně nehumánního, rasistického a nepřípustného. Plně se přitom přehlíží fakt, že geometrickou řadou rostoucí cikánská a africká populace je zcela závislá na pomoci těch, kteří sami svou reprodukci uměle omezují. Toto kocourkovské irelevantní chování je smutnou výsadou demokratické a pseudohumanistické politiky.
Ono je totiž velmi sporné, zda i v budoucnu těmto etnikům zajistí klidný a “humánní” život dnes stále slabší, více degenerovanější a vymírající evropská rasa. Demokracie a humanismus jsou totiž postaveny na existenci bílého člověka. A pokud on ztratí svůj vliv, činorodá neevropská etnika se dočkají osudu, který dnes zaslepení pseudohumanisté a pseudoochránci lidských práv křečovitě oddalují.
Stáváme se tak smutnými svědky procesu, kdy neevropské skupiny, které ve svých komunitách demokracii a humanismus nikdy nepraktikovaly a praktikovat nechtějí, se nekontrolovatelně rychle rozmnožují. A to na úkor původního evropského obyvatelstva, na jehož předpokladu kulturní a morální vyspělosti a rozumu jsou demokracie a humanismus závislé. Největší hrozba ale nastane, až se výše zmíněná etnika stanou za krátký čas v Evropě většinou – následný Babylon nebude nikdo nazývat perlou lidské kultury, vědy a techniky, vrcholem civilizace. Stejně jako tak neoznačujeme oblasti, ve kterých tato etnika žijí a odkud k nám přicházejí..
Tato první cesta zatím tedy k přežití a zdravému vývoji lidstva určitě nepovede.
Druhá cesta.
Vnitřní kolonizace; tou zabránit nevyhnutelné expanzi. Princip vnitřní kolonizace je daný opět politickou hranicí státu a spočívá v přerozdělení vlastnictví půdy a zvýšení výnosnosti půdy na její maximální možnou míru.
Co to znamená? Opět si představme omezené hranice dnešních politických útvarů. Rodí-li se v nich stále více občanů a nechceme-li tento růst omezovat první cestou, musíme mít pro nové občany dostatečně zajištěn domov a chléb.
Pokud nastane situace, že třetinu pozemků našeho státu vlastní jeden majitel, jeho pozemky leží ladem a nejsou využívány v zájmu narůstající populace, ale pouze ke spekulacím s jejich cenou, je to pro stát a jeho občany krajně nevýhodné. Stejný problém nastává, vlastní-li stát dostatek půdy, kterou by bylo možno hospodářsky kultivovat, ale ta zůstává zcela nevyužita, zatímco občané trpí hlady a žijí v sociálně nevyhovujících podmínkách.
Politika vnitřní kolonizace tedy vede jednak k apelu na vlastníky pozemků, aby je začali maximálně využívat a přispěli tak k zajištění obživy pro národ – pokud ne, budou jim pozemky odebrány a využity státem. A potom vede k apelu na stát – ten by měl kultivovat svou ladem ležící půdu pro zajištění potřeb národa.
Vnitřní kolonizace je bezpochyby evolučním, přirozeným jevem, který utvořil politické útvary do podoby, ve kterých je dnes známe. Má však i své nevýhody.
Tato politika se stala základním pilířem zejména pro marxisty, s jejich kolektivizací a plošným vyvlastňováním. O půdu jste v zájmu rovnostářství přišli, i když ji vaši dědové pracně zorávali už stovky let. V kapitalismu zase demokratická vláda ochotně prodává půdu do rukou cizího nadnárodního kapitálu, čímž zcela nepokrytě a bezohledně přehlíží zájmy svých občanů, jejichž předci ji vydobyli vlastním potem a krví. Půda je tak sice v ekonomickém zájmu kultivována, státu ani národu už však nepatří.
Existují ale i konkrétnější a nenapravitelná negativa. Jak upozorňuje Adolf Hitler, lidská společnost se vyvíjí a s ní i její potřeby.
Pár příkladů. Zatímco před sto lety stačila dvanáctičlenné rodině k životu jedna větší světnice, dnes obývá stejnou plochu rodina tříčlenná. Zatímco před sto lety žili lidé povětšinou o bramborách, luštěninách a chlebu, a jednou za týden si dopřáli v neděli maso, dnes se stravovací návyky vlivem propagandy konzumního způsobu života radikálně mění. A s nimi tedy i nutnost zajistit větší plochu pro produkování dnes vyžadovaných množství a druhů potravin.
Odlišné potřeby od minulých časů se ale týkají i oblasti technologických pokroků, jako je třeba automobilový průmysl a doprava (vyžadovaná plocha na výrobu automobilů, vyžadovaná plocha na růst silničního spojení), nebo elektronický průmysl (vyžadovaná plocha na výrobu televizorů, počítačů, ale i praček, sušiček, mikrovlnných trub atd.) – to vše je dnes příčinou i důsledkem růstu potřeb lidí, který si uzurpuje i čím dál větší plochu půdy pro jejich zajištění.
Jenže je tu i další problém. Zároveň s růstem potřeb lidí se zvyšuje i růst demografický. V konečné fázi by bylo nevyhnutelně nutné vnitřní kolonizaci spojit s první cestou, omezením růstu porodnosti, aby byla zajištěna půda pro produkci. Omezení porodnosti ovšem povede nejen k nutnému vyrovnávání počtu, či dokonce postupnému nedostatku dělníků pro práci na ušetřené půdě, což zapříčiní stagnaci rozvoje společnosti a ekonomickou recesi se všemi jejími následky, ale povede i k již výše zmíněné degeneraci a tedy degradaci lidského druhu.
Rozhodne-li se pak přemnožený kontinent na jih či na východ od Evropy k velké migraci z důvodu hladu a nedostatku místa, degenerované a v rozvoji ustrnulé obyvatelstvo malých národů ve svých pevně stanovených hranicích jen těžko odolá tomuto nepřátelskému náporu.
Chatrnost této politiky byla v praxi demonstrována během jen pár týdnů trvajícího německého tažení západní Evropou roku 1940.
Pokud se však nepřistoupí k omezení růstu porodnosti, nebude produkce na hranicemi omezené ploše za krátký čas schopná zajistit potřeby obyvatel, i když bude mít dostatek dělníků. Modernější technologie a omezení konzumu sice pomůžou k oddálení maximální ekonomické vytěžitelnosti půdy, jednou tuto její hranici už ale stejně nebude možno překročit. Nastane tedy stagnace rozvoje společnosti jako v prvním případě, spojená se sociálními nepokoji, vlivem pádu ekonomiky.
Příroda tedy nakonec opět sama rozhodne, kdo zemře a kdo přežije. Bídou a sociální krizí oslabený národ je však i v tomto směru lehkým cílem pro několikanásobnou nepřátelskou přesilu. Umělá politika v přísně ohraničených státech tedy povede v obou případech, při omezení porodnosti i při neomezení porodnosti, staletí budovanou civilizaci k neodkladnému zániku.
Zde by podle Hitlera mohl někdo namítnout, že k maximálnímu zalidnění planety dospěje lidstvo tak jako tak. Podle něj je však nelogické, proč by už dnes neměla být využita rozlehlá půda obývaná žádnými, anebo jen primitivními národy. Na úkor vyspělých evropských národů, které by tak pod dojmem slepého pseudohumanismu už dnes omezovaly sami sebe a obrazně se tak sebemrskačstvím trestaly za to, že jsou schopnější, chytřejší, pracovitější. Což se šedesát let po válce stalo běžnou praxí, v zájmu nesmyslné politické korektnosti.
Také by nebylo od věci připomenout pseudodemokratům a pseudohumanistům, útočících na Adolfa Hitlera, že sami pocházejí ze zemí a národů, které cizí půdu obsazovaly a ještě v době, kdy Hitler svůj Mein kampf psal, okupovaly polovinu světa. Za to, že dnes na Hitlera mohou útočit, tedy nevděčí demokracii a humanitě, ale nehumánní evoluci. Jejich schopnější, chytřejší a pracovitější předci dokázali povznést civilizační úroveň dané komunity nad průměr ostatních tvorů na této planetě. Třeba lidojedů z Afriky nebo Nové Guineje.
To se však nestalo navždy a tak dnes hrozí, že do sebe zahleděná pseudohumanistická elita, řízená zájmy finančního světa, přivede civilizovanou společnost do zkázy chaosu a barbarství.
Jak píše Adolf Hitler:
“Kulturně lepší, ale méně bezohledné rasy by musely v důsledku své omezené půdní plochy zredukovat své rozmnožování už v době, kdy kulturně nižší, ale přízemně-brutálnější národy by byly schopny, vzhledem k jejich většímu životnímu prostoru, dále se rozmnožovat. Jinými slovy: tento svět se stane jednou majetkem méněcenného, avšak činorodějšího lidstva.
V dosud ještě vzdálené budoucnosti budou existovat pouze dvě možnosti: buď bude svět řízen podle představ naší moderní demokracie, čímž padne těžiště rozhodování ve prospěch početně silnějších ras, nebo bude ovládán podle přirozeného řádu sil a zvítězí národy s neutuchající vůlí, tedy nikoliv národ sám sebe omezující.”
Ani vnitřní kolonizace tedy přežití a zdravý vývoj lidstva nezajistí.
Třetí cesta.
Koloniální, expanzivní politika; využití přirozené evoluce. Vzhledem k tomu, že Adolf Hitler tuto teorii rozvádí v Mein kampfu jako kritickou reakci na konkrétní německou zahraniční politiku konce 19.století, zobecním ji a vysvětlím pro čtenáře v 21.století.
Koloniální, expanzivní politikou rozumíme získávání nové půdy pro rozrůstající se populaci národa. Tento evoluční jev utvářel prakticky od počátku celou historii lidstva. Pokud by se první lidé soustředili jen na jeden ohraničený prostor, a v něm by hned od počátku omezovali svou porodnost, menší přírodní katastrofa by daný lidský druh nenávratně smetla z povrchu Země. Stejně tak by lehce podlehl útoku početně silnějšího nepřítele.
Evoluci se nevyhnul a nevyhne žádný živý organismus na této planetě.
Tím, že se člověk neomezoval jak v rozmnožování, tak ve využívání prostoru, mohl dosáhnout morální a kulturní kvality, a pokroku v oblasti vědy a techniky, což dnes naivně považujeme za jakousi z nebes darovanou samozřejmost.
Nyní může namítnout pseudohumanista, demokrat, či zastánce Židů, že tato cesta je “krajně nevhodná”, ba přímo zavání rasismem a “extremismem”.
Omyl. Kdyby nefungovala evoluce a expanze člověka, nebyl by dnes pseudohumanista pseudohumanistou, ale nahatý by sbíral kořínky někde poblíž své jeskyně a humanismus by jej vůbec nezajímal. Kdyby nefungovala evoluce a expanze člověka, nikdy by nevznikly Spojené státy americké. Původní demokraté však už od počátku na území dnešních USA expandovali do teritorií obydlených původním indiánským obyvatelstvem, které během expanze buďto podlehlo, nebo skončilo ve vymezených rezervacích, kde přežívá dodnes.
Bavit se o tom, zda posledních více jak sto dvacet let židovské alije, imigrace Židů do Palestiny, při které je původní palestinské obyvatelstvo sionisty systematicky vytlačováno, hubeno a zavíráno do rezervací obehnaných betonovou zdí, můžeme nazývat zářným příkladem humanismu, antirasismu a tolerance, je prakticky zbytečné. Rozdíl je pouze v tom, že židovská expanze je umělá, nepřirozená. Jako by se Bretonci začali za asistence USA stěhovat do střední Evropy s argumentem, že nemají vlastní stát a tak si jej na bývalém území jejich předků vytvoří. Na úkor již zde žijících Středoevropanů.
Podobně umělá a nepřirozená expanzivní politika v dnešní Evropě ale doopravdy funguje. Neschopná a líná neevropská etnika jsou podporována v jejich expanzi na evropskou půdu, přičemž Evropanům je demokraty zakazováno se tomuto přílivu bránit. Činorodější, avšak kulturně nižší rasy tedy ovládnou Evropu. Přesně, jak varoval Adolf Hitler. A to jen proto, že jsme uměle omezováni jak v přirozeném rozmnožování, tak v přirozené expanzi.
Koloniální, expanzivní politika, postavená na evolučních a zodpovědných principech, je schopná zajistit přežití a zdravý vývoj lidstva. Pokud nevadila a dodnes nevadí demokratům, ani Židům, neexistuje žádný jiný důvod, proč by se Evropané, nositelé lidství, sami měli nadále omezovat a trestat.
Pokud pseudohumanistům, demokratům a Židům nevadí jíst chléb, který pochází z původně cizí, krví a mečem vydobyté půdy, nemělo by vydobytí půdy vadit ani nám, Evropanům.
Čtvrtá cesta.
Politika průmyslu a obchodu pro cizí potřeby; tím zabránit nevyhnutelné expanzi. Touto cestou se vydávaly dříve evropské mocnosti, od Řecka, Makedonie, Říma, Španělska, Holandska, Francie, až po Anglii a Německo. Hitler v rozboru této cesty opět konfrontuje bývalou německou politiku konce 19. a počátku 20.století. Tvrdí, že “mírové soutěžení národů”, jak tehdy němečtí pacifisté nazývali globální kapitalismus, je ten největší podvod na německém národu.
Hitler představuje Anglii jako aktuální příklad této čtvrté cesty. Anglický národ, žijící staletí na malém ostrově, žije z koloniálních obchodů svého světového impéria. Jak Hitler upozorňuje, ani tato cesta se nevyhne boji, který si pacifisté tolik nepřáli. Anglie své koloniální panství a prvenství ve světovém obchodu nezískala žádnou mírovou cestou, ale svou surovou bezohledností. Pokud by některý stát začal mezinárodním obchodem ohrožovat elitní ekonomické postavení Anglie, ta se bude okamžitě bránit. Narážel tak na představy německých vládních pacifistů konce 19.století, že zvolením si čtvrté cesty vývoje, namísto expanzivní politiky, se vyhnou konfliktu. První světová válka ale potvrdila, že Anglie konkurenci nesnese a využije všech způsobů, jak se jí zbavit.
Ale toto nemají být ta pravá negativa této cesty.
Je třeba si uvědomit, že podstata přežití a rozvoje lidského druhu není předurčená uměním obchodu a hromaděním bohatství. Většina lidí si stále neuvědomuje, že lpění na kapitalistickém volném trhu není ta pravá cesta, a vývoj lidské společnosti v západním světě to jen potvrzuje.
Adolf Hitler předkládá vysvětlující argumenty:
“Stát nemá být souborem hospodářských smluvních stran na určitém vytyčeném životním prostoru, který plní ekonomické úkoly, nýbrž organizací fyzicky a duševně stejnorodých živých bytostí, která má umožňovat lepší udržení jejich druhu a dosažení cíle jejich bytí..
..Pokud u nějakého národa nebo státu začne ekonomika převažovat nad pudy sebezáchovy, stane se lákavou příčinou poroby a útisku.”
Současná realita západních demokracií. Parlamentářské vlády těchto na globálním kapitalistickém hospodářství zcela závislých států se staly vykonavateli poroby a útisku rasově homogenních národů, které v dávných dobách paradoxně svou krví a pudem sebezáchovy dopomohli vzniku těchto států. Svou pro-ekonomickou politikou, která je odvozována nikoliv od potřeb národa, ale od potřeb nadnárodního finančního sektoru a burzovního spekulantství, likvidují poslední zbytky předpokladu zachování lidské civilizace.
“Nikoliv materiální hodnoty, ale ideální ctnosti podmiňují schopnost k vytvoření státu. Teprve pod jejich ochranou může vzkvétat hospodářství tak dlouho, až se se zánikem státotvorných schopností zhroutí také ekonomika; proces, který můžeme právě dnes sledovat v tak hrozně smutné podobě (tehdy ve Výmarské republice, dnes třeba v Japonsku – pozn.PO).”
Politická korektnost dnes tyto ctnosti evropských národů permanentně potírá. Poroba a útisk čeká každého, kdo by se na rodné hroudě odvážil hlásat hrdost na svůj původ a historii. Hrdost na to, že jeho předci nestáli frontu na sociálním úřadě, ale že tvrdě pracovali, bili se a umírali za to, aby následné generace měly naději na život. Za to, aby zajistili další rozvoj člověka. Pokud vyhyne rasově homogenní národ, který si kdysi za účelem svého přežití a rozvoje stát vydobyl, padne přirozeně s ním i jeho stát.
“Starost o záchranu vlastního dítěte udělá hrdinku i z neduživé matky. Pouze starost o zachování druhu a státu, který jej ochraňuje, hnalo ve všech dobách muže proti oštěpům nepřátel.”
Hitler věděl, že za pomíjivé hospodářské zájmy státu se nikomu umírat nechce. Což dnes dobře vidíme v případě amerického odporu k válce v Iráku.
Lidská historie a příklady na obchodě závislých říší Řeků, Římanů, Peršanů, Féničanů, Aztéků, Inků a jiných, nám stále dokazují pravdivost a nevyhnutelnost myšlenek Adolfa Hitlera:
“Průmysl a obchod má být pouze prostředkem státu; stát má být pouze prostředkem k zachování a vývoji lidského druhu”.
Ani čtvrtá cesta tedy nezajistí přežití a zdravý rozvoj člověka. Ve světě, kde má zlato větší hodnotu než lidský rozum, nás žádná budoucnost nečeká. Současné Anglie a USA, a západní demokracie vůbec, nám toho budiž důkazem.
Nyní víme, že jedinou možnou cestou ke zdárnému vývoji lidstva je cesta třetí, cesta tzv. koloniální, expanzivní politiky. Technologicky nejvyspělejší část lidstva, s největšími poznatky v oblasti vědy, která by v daleké budoucnosti dominovala životu na Zemi, může expanzivní cestu dále aplikovat a pokoušet se kolonizovat i jiné planety, anebo vymyslet nejméně degenerativní proces při prosazení umělého omezení porodnosti a vyrovnávání počtu narozených a zemřelých osob. Aby však k nejvyššímu stupni vývoje lidstvo došlo, musí se nejprve zbavit vlivu nesmyslných, politicky korektních, pseudohumanistických teorií o svém bytí.
Jak ovšem zajistit, aby se člověk už dnes zbytečně nesesunul zpět do časů primitivního barbarství a chaosu, ke kterému na kapitalismu závislá demokratizovaná společnost spěje mílovými kroky? Jak prosadit fungování lidské společnosti, která nebude řízena vyšší mocí burzovního spekulantství a nadnárodního finančního sektoru s jeho úrokovým otroctvím? Jak se vymanit z blížící se záhuby civilizovaného člověka?
O tom v následujícím díle o NS..
Před zveřejněním eseje o Národním Socialismu Adolfa Hitlera je třeba uvést vysvětlující předmluvu, která položí základ k pochopení jeho národně socialistické koncepce fungování dané lidské pospolitosti.
Motto: “Příroda nezná žádné politické hranice” – A.H., M.k.
Mnoho lidí se celá léta zabývá otázkou přežití a vývoje lidstva. Existuje mnoho scénářů od různých idealistů a teoretiků, ovšem žádný z nich nebere v potaz to nejdůležitější – Přírodu a evoluci. Mezi životem na Zemi a životem lidí se dělá tlustá čára. V takto uměle navozených podmínkách je simulována budoucnost člověka, přičemž vznikají pro současnost ty nejnesmyslnější teorie, jako jsou třeba demokracie, anarchismus nebo marxismus.
Těmto rovnostářským, politicky korektním a hlavně nezodpovědným demagogiím dal Adolf Hitler valem.
Je všeobecně známo, že lidstvo se nevyvíjelo mimo ostatní přirozený život na této planetě, ale že jsme jeho nedílnou součástí. Člověka a jeho potřeby tedy nelze naprogramovat, jako u neživého, právě sestrojeného robota. Skutečnosti, které nechtějí nežidovští odpůrci Adolfa Hitlera pochopit.
Jsme tedy výsledkem velmi dlouhé a stále probíhající evoluce, která zapříčinila i dnešní stav: lidstvo se ocitlo v prozatímních ohraničených státo-právních útvarech s vyšší mocí. Tyto státní útvary nejsou konečnou, neměnitelnou formou. Svět nezkameněl. I nadále v nich pokračuje rozmnožování a vývoj lidských skupin. Jako jsme nežili stejně před sto lety, nebudeme žít stejně ani za sto let. Evoluce se nezastaví. Příroda se neřídí ani lidskými politickými hranicemi, ani lidským politickým, náboženským, či ekonomickým myšlením. Příroda není součástí lidí. Lidé jsou součástí Přírody.
Adolf Hitler s tímto vědomím konfrontoval podrobně čtyři zásadní cesty vývoje, s jejich výhodami i nevýhodami, kterými se může do budoucna lidská rasa ubírat. I když by někdo mohl namítnout, že po osmdesáti letech budou jeho výsledky neaktuální, opak je pravdou. Jsou aktuálnější více, než kdykoliv předtím..
Čtyři vývojové cesty lidstva podle Adolfa Hitlera:
Cesta první.
Omezení růstu porodnosti; tím čelit přelidnění a nevyhnutelné expanzi. Politika, která se od 19.století praktikuje nepřímo v západních demokraciích, v Číně od 20.století naopak přímo.
Princip omezování růstu porodnosti spočívá v tom, že každý stát má své omezené možnosti celkového počtu populace v daných hranicích. Andorra tedy jen těžko bude živit sto milionů občanů, jako naše planeta bude jen těžko živit sto miliard lidí.
Na první pohled se redukce populace zdá rozumnou. Příroda přeci také nenechá přežít každé mládě, které se narodí. Zde ovšem podobnost zákona přirozeného výběru s vizemi pseudohumanistů a politických teoretiků končí. V přírodním boji o život totiž vždy přežije mládě nejsilnější, nejschopnější, nejodolnější. Při umělém omezování růstu porodnosti je tomu jinak.
Podle Adolfa Hitlera probíhá v současné době na jedné straně podporování využívání antikoncepce a umělého přerušování těhotenství u zdravých evropských matek s vysokou pravděpodobností porození zdravého a silného potomka, na straně druhé se snaží moderní pseudohumanistická věda zachraňovat vše, co se narodilo jako slabé a nemocné. Zachování dnešního přístupu k porodnosti tak ovlivňuje bez nejmenších pochybností záporně budoucnost vyspělého lidského druhu a povede i nadále k jeho degradaci.
Dalším negativem je naprosto opačný a nezodpovědný přístup pseudohumanistů k tomuto problému v případě velmi činorodých etnik, zejména milých romských spoluobčanů a obyvatel Afriky. Zatímco u evropské civilizované rasy, záruky pokroku, jsou antikoncepce a interrupce velebeny a téměř neomezovány, návrh na umělou regulaci cikánské a černé porodnosti je naopak brán jako něco krajně nehumánního, rasistického a nepřípustného. Plně se přitom přehlíží fakt, že geometrickou řadou rostoucí cikánská a africká populace je zcela závislá na pomoci těch, kteří sami svou reprodukci uměle omezují. Toto kocourkovské irelevantní chování je smutnou výsadou demokratické a pseudohumanistické politiky.
Ono je totiž velmi sporné, zda i v budoucnu těmto etnikům zajistí klidný a “humánní” život dnes stále slabší, více degenerovanější a vymírající evropská rasa. Demokracie a humanismus jsou totiž postaveny na existenci bílého člověka. A pokud on ztratí svůj vliv, činorodá neevropská etnika se dočkají osudu, který dnes zaslepení pseudohumanisté a pseudoochránci lidských práv křečovitě oddalují.
Stáváme se tak smutnými svědky procesu, kdy neevropské skupiny, které ve svých komunitách demokracii a humanismus nikdy nepraktikovaly a praktikovat nechtějí, se nekontrolovatelně rychle rozmnožují. A to na úkor původního evropského obyvatelstva, na jehož předpokladu kulturní a morální vyspělosti a rozumu jsou demokracie a humanismus závislé. Největší hrozba ale nastane, až se výše zmíněná etnika stanou za krátký čas v Evropě většinou – následný Babylon nebude nikdo nazývat perlou lidské kultury, vědy a techniky, vrcholem civilizace. Stejně jako tak neoznačujeme oblasti, ve kterých tato etnika žijí a odkud k nám přicházejí..
Tato první cesta zatím tedy k přežití a zdravému vývoji lidstva určitě nepovede.
Druhá cesta.
Vnitřní kolonizace; tou zabránit nevyhnutelné expanzi. Princip vnitřní kolonizace je daný opět politickou hranicí státu a spočívá v přerozdělení vlastnictví půdy a zvýšení výnosnosti půdy na její maximální možnou míru.
Co to znamená? Opět si představme omezené hranice dnešních politických útvarů. Rodí-li se v nich stále více občanů a nechceme-li tento růst omezovat první cestou, musíme mít pro nové občany dostatečně zajištěn domov a chléb.
Pokud nastane situace, že třetinu pozemků našeho státu vlastní jeden majitel, jeho pozemky leží ladem a nejsou využívány v zájmu narůstající populace, ale pouze ke spekulacím s jejich cenou, je to pro stát a jeho občany krajně nevýhodné. Stejný problém nastává, vlastní-li stát dostatek půdy, kterou by bylo možno hospodářsky kultivovat, ale ta zůstává zcela nevyužita, zatímco občané trpí hlady a žijí v sociálně nevyhovujících podmínkách.
Politika vnitřní kolonizace tedy vede jednak k apelu na vlastníky pozemků, aby je začali maximálně využívat a přispěli tak k zajištění obživy pro národ – pokud ne, budou jim pozemky odebrány a využity státem. A potom vede k apelu na stát – ten by měl kultivovat svou ladem ležící půdu pro zajištění potřeb národa.
Vnitřní kolonizace je bezpochyby evolučním, přirozeným jevem, který utvořil politické útvary do podoby, ve kterých je dnes známe. Má však i své nevýhody.
Tato politika se stala základním pilířem zejména pro marxisty, s jejich kolektivizací a plošným vyvlastňováním. O půdu jste v zájmu rovnostářství přišli, i když ji vaši dědové pracně zorávali už stovky let. V kapitalismu zase demokratická vláda ochotně prodává půdu do rukou cizího nadnárodního kapitálu, čímž zcela nepokrytě a bezohledně přehlíží zájmy svých občanů, jejichž předci ji vydobyli vlastním potem a krví. Půda je tak sice v ekonomickém zájmu kultivována, státu ani národu už však nepatří.
Existují ale i konkrétnější a nenapravitelná negativa. Jak upozorňuje Adolf Hitler, lidská společnost se vyvíjí a s ní i její potřeby.
Pár příkladů. Zatímco před sto lety stačila dvanáctičlenné rodině k životu jedna větší světnice, dnes obývá stejnou plochu rodina tříčlenná. Zatímco před sto lety žili lidé povětšinou o bramborách, luštěninách a chlebu, a jednou za týden si dopřáli v neděli maso, dnes se stravovací návyky vlivem propagandy konzumního způsobu života radikálně mění. A s nimi tedy i nutnost zajistit větší plochu pro produkování dnes vyžadovaných množství a druhů potravin.
Odlišné potřeby od minulých časů se ale týkají i oblasti technologických pokroků, jako je třeba automobilový průmysl a doprava (vyžadovaná plocha na výrobu automobilů, vyžadovaná plocha na růst silničního spojení), nebo elektronický průmysl (vyžadovaná plocha na výrobu televizorů, počítačů, ale i praček, sušiček, mikrovlnných trub atd.) – to vše je dnes příčinou i důsledkem růstu potřeb lidí, který si uzurpuje i čím dál větší plochu půdy pro jejich zajištění.
Jenže je tu i další problém. Zároveň s růstem potřeb lidí se zvyšuje i růst demografický. V konečné fázi by bylo nevyhnutelně nutné vnitřní kolonizaci spojit s první cestou, omezením růstu porodnosti, aby byla zajištěna půda pro produkci. Omezení porodnosti ovšem povede nejen k nutnému vyrovnávání počtu, či dokonce postupnému nedostatku dělníků pro práci na ušetřené půdě, což zapříčiní stagnaci rozvoje společnosti a ekonomickou recesi se všemi jejími následky, ale povede i k již výše zmíněné degeneraci a tedy degradaci lidského druhu.
Rozhodne-li se pak přemnožený kontinent na jih či na východ od Evropy k velké migraci z důvodu hladu a nedostatku místa, degenerované a v rozvoji ustrnulé obyvatelstvo malých národů ve svých pevně stanovených hranicích jen těžko odolá tomuto nepřátelskému náporu.
Chatrnost této politiky byla v praxi demonstrována během jen pár týdnů trvajícího německého tažení západní Evropou roku 1940.
Pokud se však nepřistoupí k omezení růstu porodnosti, nebude produkce na hranicemi omezené ploše za krátký čas schopná zajistit potřeby obyvatel, i když bude mít dostatek dělníků. Modernější technologie a omezení konzumu sice pomůžou k oddálení maximální ekonomické vytěžitelnosti půdy, jednou tuto její hranici už ale stejně nebude možno překročit. Nastane tedy stagnace rozvoje společnosti jako v prvním případě, spojená se sociálními nepokoji, vlivem pádu ekonomiky.
Příroda tedy nakonec opět sama rozhodne, kdo zemře a kdo přežije. Bídou a sociální krizí oslabený národ je však i v tomto směru lehkým cílem pro několikanásobnou nepřátelskou přesilu. Umělá politika v přísně ohraničených státech tedy povede v obou případech, při omezení porodnosti i při neomezení porodnosti, staletí budovanou civilizaci k neodkladnému zániku.
Zde by podle Hitlera mohl někdo namítnout, že k maximálnímu zalidnění planety dospěje lidstvo tak jako tak. Podle něj je však nelogické, proč by už dnes neměla být využita rozlehlá půda obývaná žádnými, anebo jen primitivními národy. Na úkor vyspělých evropských národů, které by tak pod dojmem slepého pseudohumanismu už dnes omezovaly sami sebe a obrazně se tak sebemrskačstvím trestaly za to, že jsou schopnější, chytřejší, pracovitější. Což se šedesát let po válce stalo běžnou praxí, v zájmu nesmyslné politické korektnosti.
Také by nebylo od věci připomenout pseudodemokratům a pseudohumanistům, útočících na Adolfa Hitlera, že sami pocházejí ze zemí a národů, které cizí půdu obsazovaly a ještě v době, kdy Hitler svůj Mein kampf psal, okupovaly polovinu světa. Za to, že dnes na Hitlera mohou útočit, tedy nevděčí demokracii a humanitě, ale nehumánní evoluci. Jejich schopnější, chytřejší a pracovitější předci dokázali povznést civilizační úroveň dané komunity nad průměr ostatních tvorů na této planetě. Třeba lidojedů z Afriky nebo Nové Guineje.
To se však nestalo navždy a tak dnes hrozí, že do sebe zahleděná pseudohumanistická elita, řízená zájmy finančního světa, přivede civilizovanou společnost do zkázy chaosu a barbarství.
Jak píše Adolf Hitler:
“Kulturně lepší, ale méně bezohledné rasy by musely v důsledku své omezené půdní plochy zredukovat své rozmnožování už v době, kdy kulturně nižší, ale přízemně-brutálnější národy by byly schopny, vzhledem k jejich většímu životnímu prostoru, dále se rozmnožovat. Jinými slovy: tento svět se stane jednou majetkem méněcenného, avšak činorodějšího lidstva.
V dosud ještě vzdálené budoucnosti budou existovat pouze dvě možnosti: buď bude svět řízen podle představ naší moderní demokracie, čímž padne těžiště rozhodování ve prospěch početně silnějších ras, nebo bude ovládán podle přirozeného řádu sil a zvítězí národy s neutuchající vůlí, tedy nikoliv národ sám sebe omezující.”
Ani vnitřní kolonizace tedy přežití a zdravý vývoj lidstva nezajistí.
Třetí cesta.
Koloniální, expanzivní politika; využití přirozené evoluce. Vzhledem k tomu, že Adolf Hitler tuto teorii rozvádí v Mein kampfu jako kritickou reakci na konkrétní německou zahraniční politiku konce 19.století, zobecním ji a vysvětlím pro čtenáře v 21.století.
Koloniální, expanzivní politikou rozumíme získávání nové půdy pro rozrůstající se populaci národa. Tento evoluční jev utvářel prakticky od počátku celou historii lidstva. Pokud by se první lidé soustředili jen na jeden ohraničený prostor, a v něm by hned od počátku omezovali svou porodnost, menší přírodní katastrofa by daný lidský druh nenávratně smetla z povrchu Země. Stejně tak by lehce podlehl útoku početně silnějšího nepřítele.
Evoluci se nevyhnul a nevyhne žádný živý organismus na této planetě.
Tím, že se člověk neomezoval jak v rozmnožování, tak ve využívání prostoru, mohl dosáhnout morální a kulturní kvality, a pokroku v oblasti vědy a techniky, což dnes naivně považujeme za jakousi z nebes darovanou samozřejmost.
Nyní může namítnout pseudohumanista, demokrat, či zastánce Židů, že tato cesta je “krajně nevhodná”, ba přímo zavání rasismem a “extremismem”.
Omyl. Kdyby nefungovala evoluce a expanze člověka, nebyl by dnes pseudohumanista pseudohumanistou, ale nahatý by sbíral kořínky někde poblíž své jeskyně a humanismus by jej vůbec nezajímal. Kdyby nefungovala evoluce a expanze člověka, nikdy by nevznikly Spojené státy americké. Původní demokraté však už od počátku na území dnešních USA expandovali do teritorií obydlených původním indiánským obyvatelstvem, které během expanze buďto podlehlo, nebo skončilo ve vymezených rezervacích, kde přežívá dodnes.
Bavit se o tom, zda posledních více jak sto dvacet let židovské alije, imigrace Židů do Palestiny, při které je původní palestinské obyvatelstvo sionisty systematicky vytlačováno, hubeno a zavíráno do rezervací obehnaných betonovou zdí, můžeme nazývat zářným příkladem humanismu, antirasismu a tolerance, je prakticky zbytečné. Rozdíl je pouze v tom, že židovská expanze je umělá, nepřirozená. Jako by se Bretonci začali za asistence USA stěhovat do střední Evropy s argumentem, že nemají vlastní stát a tak si jej na bývalém území jejich předků vytvoří. Na úkor již zde žijících Středoevropanů.
Podobně umělá a nepřirozená expanzivní politika v dnešní Evropě ale doopravdy funguje. Neschopná a líná neevropská etnika jsou podporována v jejich expanzi na evropskou půdu, přičemž Evropanům je demokraty zakazováno se tomuto přílivu bránit. Činorodější, avšak kulturně nižší rasy tedy ovládnou Evropu. Přesně, jak varoval Adolf Hitler. A to jen proto, že jsme uměle omezováni jak v přirozeném rozmnožování, tak v přirozené expanzi.
Koloniální, expanzivní politika, postavená na evolučních a zodpovědných principech, je schopná zajistit přežití a zdravý vývoj lidstva. Pokud nevadila a dodnes nevadí demokratům, ani Židům, neexistuje žádný jiný důvod, proč by se Evropané, nositelé lidství, sami měli nadále omezovat a trestat.
Pokud pseudohumanistům, demokratům a Židům nevadí jíst chléb, který pochází z původně cizí, krví a mečem vydobyté půdy, nemělo by vydobytí půdy vadit ani nám, Evropanům.
Čtvrtá cesta.
Politika průmyslu a obchodu pro cizí potřeby; tím zabránit nevyhnutelné expanzi. Touto cestou se vydávaly dříve evropské mocnosti, od Řecka, Makedonie, Říma, Španělska, Holandska, Francie, až po Anglii a Německo. Hitler v rozboru této cesty opět konfrontuje bývalou německou politiku konce 19. a počátku 20.století. Tvrdí, že “mírové soutěžení národů”, jak tehdy němečtí pacifisté nazývali globální kapitalismus, je ten největší podvod na německém národu.
Hitler představuje Anglii jako aktuální příklad této čtvrté cesty. Anglický národ, žijící staletí na malém ostrově, žije z koloniálních obchodů svého světového impéria. Jak Hitler upozorňuje, ani tato cesta se nevyhne boji, který si pacifisté tolik nepřáli. Anglie své koloniální panství a prvenství ve světovém obchodu nezískala žádnou mírovou cestou, ale svou surovou bezohledností. Pokud by některý stát začal mezinárodním obchodem ohrožovat elitní ekonomické postavení Anglie, ta se bude okamžitě bránit. Narážel tak na představy německých vládních pacifistů konce 19.století, že zvolením si čtvrté cesty vývoje, namísto expanzivní politiky, se vyhnou konfliktu. První světová válka ale potvrdila, že Anglie konkurenci nesnese a využije všech způsobů, jak se jí zbavit.
Ale toto nemají být ta pravá negativa této cesty.
Je třeba si uvědomit, že podstata přežití a rozvoje lidského druhu není předurčená uměním obchodu a hromaděním bohatství. Většina lidí si stále neuvědomuje, že lpění na kapitalistickém volném trhu není ta pravá cesta, a vývoj lidské společnosti v západním světě to jen potvrzuje.
Adolf Hitler předkládá vysvětlující argumenty:
“Stát nemá být souborem hospodářských smluvních stran na určitém vytyčeném životním prostoru, který plní ekonomické úkoly, nýbrž organizací fyzicky a duševně stejnorodých živých bytostí, která má umožňovat lepší udržení jejich druhu a dosažení cíle jejich bytí..
..Pokud u nějakého národa nebo státu začne ekonomika převažovat nad pudy sebezáchovy, stane se lákavou příčinou poroby a útisku.”
Současná realita západních demokracií. Parlamentářské vlády těchto na globálním kapitalistickém hospodářství zcela závislých států se staly vykonavateli poroby a útisku rasově homogenních národů, které v dávných dobách paradoxně svou krví a pudem sebezáchovy dopomohli vzniku těchto států. Svou pro-ekonomickou politikou, která je odvozována nikoliv od potřeb národa, ale od potřeb nadnárodního finančního sektoru a burzovního spekulantství, likvidují poslední zbytky předpokladu zachování lidské civilizace.
“Nikoliv materiální hodnoty, ale ideální ctnosti podmiňují schopnost k vytvoření státu. Teprve pod jejich ochranou může vzkvétat hospodářství tak dlouho, až se se zánikem státotvorných schopností zhroutí také ekonomika; proces, který můžeme právě dnes sledovat v tak hrozně smutné podobě (tehdy ve Výmarské republice, dnes třeba v Japonsku – pozn.PO).”
Politická korektnost dnes tyto ctnosti evropských národů permanentně potírá. Poroba a útisk čeká každého, kdo by se na rodné hroudě odvážil hlásat hrdost na svůj původ a historii. Hrdost na to, že jeho předci nestáli frontu na sociálním úřadě, ale že tvrdě pracovali, bili se a umírali za to, aby následné generace měly naději na život. Za to, aby zajistili další rozvoj člověka. Pokud vyhyne rasově homogenní národ, který si kdysi za účelem svého přežití a rozvoje stát vydobyl, padne přirozeně s ním i jeho stát.
“Starost o záchranu vlastního dítěte udělá hrdinku i z neduživé matky. Pouze starost o zachování druhu a státu, který jej ochraňuje, hnalo ve všech dobách muže proti oštěpům nepřátel.”
Hitler věděl, že za pomíjivé hospodářské zájmy státu se nikomu umírat nechce. Což dnes dobře vidíme v případě amerického odporu k válce v Iráku.
Lidská historie a příklady na obchodě závislých říší Řeků, Římanů, Peršanů, Féničanů, Aztéků, Inků a jiných, nám stále dokazují pravdivost a nevyhnutelnost myšlenek Adolfa Hitlera:
“Průmysl a obchod má být pouze prostředkem státu; stát má být pouze prostředkem k zachování a vývoji lidského druhu”.
Ani čtvrtá cesta tedy nezajistí přežití a zdravý rozvoj člověka. Ve světě, kde má zlato větší hodnotu než lidský rozum, nás žádná budoucnost nečeká. Současné Anglie a USA, a západní demokracie vůbec, nám toho budiž důkazem.
Nyní víme, že jedinou možnou cestou ke zdárnému vývoji lidstva je cesta třetí, cesta tzv. koloniální, expanzivní politiky. Technologicky nejvyspělejší část lidstva, s největšími poznatky v oblasti vědy, která by v daleké budoucnosti dominovala životu na Zemi, může expanzivní cestu dále aplikovat a pokoušet se kolonizovat i jiné planety, anebo vymyslet nejméně degenerativní proces při prosazení umělého omezení porodnosti a vyrovnávání počtu narozených a zemřelých osob. Aby však k nejvyššímu stupni vývoje lidstvo došlo, musí se nejprve zbavit vlivu nesmyslných, politicky korektních, pseudohumanistických teorií o svém bytí.
Jak ovšem zajistit, aby se člověk už dnes zbytečně nesesunul zpět do časů primitivního barbarství a chaosu, ke kterému na kapitalismu závislá demokratizovaná společnost spěje mílovými kroky? Jak prosadit fungování lidské společnosti, která nebude řízena vyšší mocí burzovního spekulantství a nadnárodního finančního sektoru s jeho úrokovým otroctvím? Jak se vymanit z blížící se záhuby civilizovaného člověka?
O tom v následujícím díle o NS..
Re: Kontrola populace
Prevzato z http://branyvnimani.cz/?article_id=10193
Společnost
Trvale udržitelný rozvoj
Socialistické spiknutí? Část 2 - Nový druh lidské společnosti
03-09-2008mika.blog.idnes.cz , e-mail autorovi
"Ochrana biosféry jakožto Společný Zájem Lidstva , nesmí být podřízena vůli státní suverenity, požadavkům svobodného trhu nebo občanských práv"
Agenda 21 - Charta Země, 1997, Zdroj: http://www.earthcharterinaction.org/res ... ncross.htm
Nový druh lidské společnosti
Ve výše uvedené deklaraci Charty Země se uvádí, že ochrana ekosystémů planety je nadřazena
a) státní suverenitě
b) svobodnému trhu
c) lidským právům
To je velmi revoluční koncept, který nás chce vrhat do úplně nového konceptu lidských práv, kde je člověk podřízen přírodě nebo lépe řečeno agendě, která bude hlídat a rozhodovat, co je dobré pro společnost a přírodu. Nenechte se zmást řečmi pouze o životní prostředí, protože koncept předkládaný od OSN uvažuje kompletní reorganizaci lidské společnosti včetně výchovy a lidského zdraví pro vyřešení nejen znečištění ale i chudoby a mezilidských nerovností. Velký sociální experiment. Bude zneužit stejně jako komunismus k centralizovanému řízení každého aspektu lidského života?
(b) Přijetí ochrany Biosféry jako Nejvyšší Zájem Lidstva by měl vést státy a mezinárodní instituce, které v různých zemích planety usilují o zajištění udržitelnosti a spravedlivosti, aby vypracovaly a zaručily ekologická nařízení poskytující odpovídající rámec pro veškeré sociálně-ekonomické činnosti.
Zdroj: http://www.earthcharterinaction.org/res ... ncross.htm
Nebo zde zhmotnění této vize v ČR:
Posláním Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s. je:
* podporovat a uplatňovat koncept udržitelného rozvoje,
* přispívat k integraci požadavků ochrany životního prostředí do všech oblastí sociálního a ekonomického rozvoje společnosti
* podporovat zásadu sdílené odpovědnosti za kvalitu života současných a budoucích generací.
http://ekopolitika.cz/cs/uep/o-uep.html
Trvale udržitelný rozvoj je založen na vzájemně provázaném konceptu trvale udržitelné společnosti se vším všudy, protože jen společnost dbající pravidel může fungovat udržitelně a být ohleduplný k přírodě už automaticky bez nějakého vnuceného nařízení. Už samotným zdravým myšlením (o zdravém "harmonickém" myšlení a jak má být lidem doslova propagandisticky vnucováno skrze UNESCO více v některém z příštích dílů)
Tedy v PRAXI to může znamenat například, že osobní počítače nebo mobilní telefony jsou neudržitelné v zájmu trvale udržitelného rozvoje a tedy nebude možné prodávat osobní počítače. Prakticky u veškerých pro nás běžných věcí je možné zakázat jejich prodej, protože Agenda 21 rozhodně dává najevo, že konzum je zdrojem všech těchto problémů a z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
Je možné také rozhodnout, že veřejnost jako taková bude navrácena do vývojového stupně feudální éry středověku - nedisponující žádnou vyspělou technikou. To je klička možného zneužití této legislativně realizované ideologie. Je tím podle mě totiž možné realizovat naprosto cokoliv.
"Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie již není vhodná pro řešení úkolů, kterým čelíme. Složitost a technická povaha dnešních problémů ne vždy umožňuje voleným zástupcům uskutečňovat kompetentní rozhodnutí ve správný čas."
"Při hledání nového nepřítele,
který nás sjednotí,
nás napadlo, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobné záležitosti,
splní přesně tento úkol".
"Skutečným nepřítelem je tedy lidstvo jako takové."
Club of Rome - The First Global Revolution
http://www.scribd.com/doc/2297152/Alexa ... 93-Edition , strana 75
Nepřítelem jsme my?
Tato ekologická a sociálně-ozdravná agenda vytvořila celou spleť tisíců různých dokumentů a publikací, které vesměs zní jako rajská hudba. Nejde jen o životní prostředí. Zaměřují se i na sociální vztahy a celkově chtějí pod patronátem OSN budovat lepší zdravější společnost bez předsudků a usurpace minorit.
Nicméně tento široký záběr dokládají nutností kompletně reorganizovat lidskou společnost na všech úrovních a zdůrazňují také nutnost duševní i duchovní (!!) proměny lidí, vytvoření nových hodnot a vnucování nových hodnot výchovou a výukou.
Jen tak se podle nich člověk může naučit chovat ekologicky a ohleduplně i ke svým spolubratrům, spoluobčanům, a zejména "Matce Zemi". Více v příštím článku v konkrétních úryvcích z textů organizací kolem trvale udržitelného rozvoje, protože je zde i významný náboženský podtext. Ať už skutečný nebo hraný pro tento účel.
Nicméně nový typ lidské společnosti vnímající planetu Zemi jako bohyni k uctívání tím spíše může brát více doslovně ona legislativní nadřazení potřeb biodiverzity a zachování ekosystémů nad právy jednotlivců, jak tam doslovně píší. V náboženské mentalitě se může rozhodování a debaty o tom, co je trvale udržitelné a prospěšné pro společnost, velmi snadno zvrhnout - jako například, které geny jsou prospěšné a zlepšují genofond lidstva. Cokoliv, jak jsme byli svědky v éře nacismu a komunismu, se tehdy děly také velmi nepravděpodobné věci, a přesto se staly. A to byly také velmi utopistické ideologie o lepším spravedlivějším světě.
Ohromný nárůst lidské populace způsobený pozitivní smyčkou porodnosti je poměrně nový jev a výsledkem velmi úspěšné snahy lidstva snížit světovou úmrtnost. Řídící smyčka negativní vazby byla oslabena, čímž umožňila pozitivní smyčce fungovat doslova bez omezení. Jsou pouze dva způsoby jak obnovit původní rovnováhu. Buď musí být snížena porodnost, aby odpovídala této nové nízké míře úmrtnosti, nebo musí znovu vzrůst úmrtnost.
Club of Rome/Římský klub - The Limits To Growth, 1973
Opravdu, intelektuálně a morálně si oddůvodnit, že úmrtnost lidí je vlastně dobrá a vlastně nutná pro záchranu planety, asi není tak těžké. Ale kam až to může vést takový typ myšlení? Téma řízení porodosti a redukce populace je jedním z ústředních cílů celé Agendy 21 a hodlám se na něj s konkrétními referencemi zaměřit někdy příště.
Agenda 21 v ČR
Už je pozdě.
"Každý místní úřad by měl zahájit dialog s občany, místními organizacemi a podnikateli a přijmout "místní Agendu 21".
Prostřednictvím vzájemných konzultací a snahy o dosažení dohody by se místní úřady měly učit od občanů a místních občanských a komunitních organizací a firem a získávat tak potřebné informace pro přípravu nejlepších strategií.
V dekádě následující po summitu v Rio de Janeiru došlo k celosvětovému rozvoji "místních Agend". Ministerstvo životního prostředí uvádí, že v roce 2002 pracovalo asi 6400 komunit ve 113 zemích na tomto principu. Od druhé poloviny devadesátých let začalo projekty MA21 otevřeně podporovat Ministerstvo životního prostředí ve svém výběrovém řízení na podporu projektů občanských sdružení. Místní Agenda 21 se stala součástí Státní politiky životního prostředí (1999, 2001). V roce 1994 vznikla v ČR Národní síť zdravých měst, která později převzala jeden z modelů místní Agendy 21 jako jednoho z hlavních nástrojů "dobré správy".
http://www.agenda21.cz/k01.php?sid=cef4 ... 9ce478cac9
Někteří ale říkají, že toto přelévání vlivu ze státu na nevládní organizace je dost nebezpečná záležitost, kde oproti státu nemáme žádnou klasickou možnost kontroly a dohledu nad těmito nevládními organizacemi. Na jiných místech se uvádí zapojení NGO do vzdělávání.
Z pohledu Agendy21 je toto osvobozením od útlaku zlých korporací a zapojení občanů do rozhodovacího procesu, ale jak tyto věci zpravidla fungují v praxi? Spravedlivě? Tuto dohodu získá ta nejspravedlivější NGO? Nebývá to v tomto světě spíše o tom, jak vlivné máte kamarády? Římský klub je příkladem NGO. Má mít Římský klub přístup k řízení vzdělávání? Tito lidé (agenda 21) mohou mít tak přímý vliv na chod státu a to vše ve jménu "vůle lidu/NGO" .
Je to velmi anarchistický koncept uvádící nás do světa zcela neprobádaného typu státní správy. Trochu jako centralizovaná decentralizace.
Dokud hovoříme o třídění odpadu, tak můžeme být klidní, ale co pořádek na ulicích, alkohol na veřejnosti, kouření v hospodách nebo krmení holubů? Jak moc se bude seznam nařízení, zákazů, omezení a vymezení rozšiřovat? Na každý aspekt sociálních a ekonomických aktivit člověka, tak jak je to stanoveno?
Jaký to má vůbec význam? Jaké ponaučení/poznání bude pramenit z toho, když mi někdo přikáže, abych okamžitě zvedl ten nedopalek z chodníku, nebo mi policista uštědří elektrický šok paralyzérem? Nebudu z toho mít pak podvědomou touhu udělat provokativně velký nepořádek - vysypat odpadky doprostřed náměstí?
Václav Klaus varuje před sociálním inženýrstvím založeném na alarmismu
Výroky pana Klause mi v tomto směru připadají příliš obecnými frázemi o ztrátách svobod a environmentalismu jako náboženství. Nehovoří příliš o konkrétních záležitostech a argumentech (alespoň dle toho, jak ho prezentují média) , nicméně v letošním rozhovoru pro am. televizi CNN se nechal slyšet hovořit o Club of Rome a jejich publikacích, které jsem uvedl v tomto článku - ty jsou dle V. Klause počátkem dnešního zájmu o ekologii. Je to zajímavé vzhledem k tomu, že málokdo si bere do úst jméno Club of Rome - společnosti/thinktanku, která se těší nezájmu ze strany masové veřejnosti, ačkoliv jde o prominentní členy společnosti. Jeden z členů Římského klubu je také Václav Havel. Václav Havel je členem toho samého klubu, který v 80tých letech napsal, že nepřítelem je lidstvo jako takové. Václav Klaus také hovoří o tom, že snaha environmentalistů je vytvořit světovou vládu. Cíl, se kterým on, dle jeho slov, nesouhlasí. Také jinak málo diskutované téma .
V originale je i video.
Společnost
Trvale udržitelný rozvoj
Socialistické spiknutí? Část 2 - Nový druh lidské společnosti
03-09-2008mika.blog.idnes.cz , e-mail autorovi
"Ochrana biosféry jakožto Společný Zájem Lidstva , nesmí být podřízena vůli státní suverenity, požadavkům svobodného trhu nebo občanských práv"
Agenda 21 - Charta Země, 1997, Zdroj: http://www.earthcharterinaction.org/res ... ncross.htm
Nový druh lidské společnosti
Ve výše uvedené deklaraci Charty Země se uvádí, že ochrana ekosystémů planety je nadřazena
a) státní suverenitě
b) svobodnému trhu
c) lidským právům
To je velmi revoluční koncept, který nás chce vrhat do úplně nového konceptu lidských práv, kde je člověk podřízen přírodě nebo lépe řečeno agendě, která bude hlídat a rozhodovat, co je dobré pro společnost a přírodu. Nenechte se zmást řečmi pouze o životní prostředí, protože koncept předkládaný od OSN uvažuje kompletní reorganizaci lidské společnosti včetně výchovy a lidského zdraví pro vyřešení nejen znečištění ale i chudoby a mezilidských nerovností. Velký sociální experiment. Bude zneužit stejně jako komunismus k centralizovanému řízení každého aspektu lidského života?
(b) Přijetí ochrany Biosféry jako Nejvyšší Zájem Lidstva by měl vést státy a mezinárodní instituce, které v různých zemích planety usilují o zajištění udržitelnosti a spravedlivosti, aby vypracovaly a zaručily ekologická nařízení poskytující odpovídající rámec pro veškeré sociálně-ekonomické činnosti.
Zdroj: http://www.earthcharterinaction.org/res ... ncross.htm
Nebo zde zhmotnění této vize v ČR:
Posláním Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s. je:
* podporovat a uplatňovat koncept udržitelného rozvoje,
* přispívat k integraci požadavků ochrany životního prostředí do všech oblastí sociálního a ekonomického rozvoje společnosti
* podporovat zásadu sdílené odpovědnosti za kvalitu života současných a budoucích generací.
http://ekopolitika.cz/cs/uep/o-uep.html
Trvale udržitelný rozvoj je založen na vzájemně provázaném konceptu trvale udržitelné společnosti se vším všudy, protože jen společnost dbající pravidel může fungovat udržitelně a být ohleduplný k přírodě už automaticky bez nějakého vnuceného nařízení. Už samotným zdravým myšlením (o zdravém "harmonickém" myšlení a jak má být lidem doslova propagandisticky vnucováno skrze UNESCO více v některém z příštích dílů)
Tedy v PRAXI to může znamenat například, že osobní počítače nebo mobilní telefony jsou neudržitelné v zájmu trvale udržitelného rozvoje a tedy nebude možné prodávat osobní počítače. Prakticky u veškerých pro nás běžných věcí je možné zakázat jejich prodej, protože Agenda 21 rozhodně dává najevo, že konzum je zdrojem všech těchto problémů a z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
Je možné také rozhodnout, že veřejnost jako taková bude navrácena do vývojového stupně feudální éry středověku - nedisponující žádnou vyspělou technikou. To je klička možného zneužití této legislativně realizované ideologie. Je tím podle mě totiž možné realizovat naprosto cokoliv.
"Jakkoliv rouhavě to může znít, demokracie již není vhodná pro řešení úkolů, kterým čelíme. Složitost a technická povaha dnešních problémů ne vždy umožňuje voleným zástupcům uskutečňovat kompetentní rozhodnutí ve správný čas."
"Při hledání nového nepřítele,
který nás sjednotí,
nás napadlo, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobné záležitosti,
splní přesně tento úkol".
"Skutečným nepřítelem je tedy lidstvo jako takové."
Club of Rome - The First Global Revolution
http://www.scribd.com/doc/2297152/Alexa ... 93-Edition , strana 75
Nepřítelem jsme my?
Tato ekologická a sociálně-ozdravná agenda vytvořila celou spleť tisíců různých dokumentů a publikací, které vesměs zní jako rajská hudba. Nejde jen o životní prostředí. Zaměřují se i na sociální vztahy a celkově chtějí pod patronátem OSN budovat lepší zdravější společnost bez předsudků a usurpace minorit.
Nicméně tento široký záběr dokládají nutností kompletně reorganizovat lidskou společnost na všech úrovních a zdůrazňují také nutnost duševní i duchovní (!!) proměny lidí, vytvoření nových hodnot a vnucování nových hodnot výchovou a výukou.
Jen tak se podle nich člověk může naučit chovat ekologicky a ohleduplně i ke svým spolubratrům, spoluobčanům, a zejména "Matce Zemi". Více v příštím článku v konkrétních úryvcích z textů organizací kolem trvale udržitelného rozvoje, protože je zde i významný náboženský podtext. Ať už skutečný nebo hraný pro tento účel.
Nicméně nový typ lidské společnosti vnímající planetu Zemi jako bohyni k uctívání tím spíše může brát více doslovně ona legislativní nadřazení potřeb biodiverzity a zachování ekosystémů nad právy jednotlivců, jak tam doslovně píší. V náboženské mentalitě se může rozhodování a debaty o tom, co je trvale udržitelné a prospěšné pro společnost, velmi snadno zvrhnout - jako například, které geny jsou prospěšné a zlepšují genofond lidstva. Cokoliv, jak jsme byli svědky v éře nacismu a komunismu, se tehdy děly také velmi nepravděpodobné věci, a přesto se staly. A to byly také velmi utopistické ideologie o lepším spravedlivějším světě.
Ohromný nárůst lidské populace způsobený pozitivní smyčkou porodnosti je poměrně nový jev a výsledkem velmi úspěšné snahy lidstva snížit světovou úmrtnost. Řídící smyčka negativní vazby byla oslabena, čímž umožňila pozitivní smyčce fungovat doslova bez omezení. Jsou pouze dva způsoby jak obnovit původní rovnováhu. Buď musí být snížena porodnost, aby odpovídala této nové nízké míře úmrtnosti, nebo musí znovu vzrůst úmrtnost.
Club of Rome/Římský klub - The Limits To Growth, 1973
Opravdu, intelektuálně a morálně si oddůvodnit, že úmrtnost lidí je vlastně dobrá a vlastně nutná pro záchranu planety, asi není tak těžké. Ale kam až to může vést takový typ myšlení? Téma řízení porodosti a redukce populace je jedním z ústředních cílů celé Agendy 21 a hodlám se na něj s konkrétními referencemi zaměřit někdy příště.
Agenda 21 v ČR
Už je pozdě.
"Každý místní úřad by měl zahájit dialog s občany, místními organizacemi a podnikateli a přijmout "místní Agendu 21".
Prostřednictvím vzájemných konzultací a snahy o dosažení dohody by se místní úřady měly učit od občanů a místních občanských a komunitních organizací a firem a získávat tak potřebné informace pro přípravu nejlepších strategií.
V dekádě následující po summitu v Rio de Janeiru došlo k celosvětovému rozvoji "místních Agend". Ministerstvo životního prostředí uvádí, že v roce 2002 pracovalo asi 6400 komunit ve 113 zemích na tomto principu. Od druhé poloviny devadesátých let začalo projekty MA21 otevřeně podporovat Ministerstvo životního prostředí ve svém výběrovém řízení na podporu projektů občanských sdružení. Místní Agenda 21 se stala součástí Státní politiky životního prostředí (1999, 2001). V roce 1994 vznikla v ČR Národní síť zdravých měst, která později převzala jeden z modelů místní Agendy 21 jako jednoho z hlavních nástrojů "dobré správy".
http://www.agenda21.cz/k01.php?sid=cef4 ... 9ce478cac9
Někteří ale říkají, že toto přelévání vlivu ze státu na nevládní organizace je dost nebezpečná záležitost, kde oproti státu nemáme žádnou klasickou možnost kontroly a dohledu nad těmito nevládními organizacemi. Na jiných místech se uvádí zapojení NGO do vzdělávání.
Z pohledu Agendy21 je toto osvobozením od útlaku zlých korporací a zapojení občanů do rozhodovacího procesu, ale jak tyto věci zpravidla fungují v praxi? Spravedlivě? Tuto dohodu získá ta nejspravedlivější NGO? Nebývá to v tomto světě spíše o tom, jak vlivné máte kamarády? Římský klub je příkladem NGO. Má mít Římský klub přístup k řízení vzdělávání? Tito lidé (agenda 21) mohou mít tak přímý vliv na chod státu a to vše ve jménu "vůle lidu/NGO" .
Je to velmi anarchistický koncept uvádící nás do světa zcela neprobádaného typu státní správy. Trochu jako centralizovaná decentralizace.
Dokud hovoříme o třídění odpadu, tak můžeme být klidní, ale co pořádek na ulicích, alkohol na veřejnosti, kouření v hospodách nebo krmení holubů? Jak moc se bude seznam nařízení, zákazů, omezení a vymezení rozšiřovat? Na každý aspekt sociálních a ekonomických aktivit člověka, tak jak je to stanoveno?
Jaký to má vůbec význam? Jaké ponaučení/poznání bude pramenit z toho, když mi někdo přikáže, abych okamžitě zvedl ten nedopalek z chodníku, nebo mi policista uštědří elektrický šok paralyzérem? Nebudu z toho mít pak podvědomou touhu udělat provokativně velký nepořádek - vysypat odpadky doprostřed náměstí?
Václav Klaus varuje před sociálním inženýrstvím založeném na alarmismu
Výroky pana Klause mi v tomto směru připadají příliš obecnými frázemi o ztrátách svobod a environmentalismu jako náboženství. Nehovoří příliš o konkrétních záležitostech a argumentech (alespoň dle toho, jak ho prezentují média) , nicméně v letošním rozhovoru pro am. televizi CNN se nechal slyšet hovořit o Club of Rome a jejich publikacích, které jsem uvedl v tomto článku - ty jsou dle V. Klause počátkem dnešního zájmu o ekologii. Je to zajímavé vzhledem k tomu, že málokdo si bere do úst jméno Club of Rome - společnosti/thinktanku, která se těší nezájmu ze strany masové veřejnosti, ačkoliv jde o prominentní členy společnosti. Jeden z členů Římského klubu je také Václav Havel. Václav Havel je členem toho samého klubu, který v 80tých letech napsal, že nepřítelem je lidstvo jako takové. Václav Klaus také hovoří o tom, že snaha environmentalistů je vytvořit světovou vládu. Cíl, se kterým on, dle jeho slov, nesouhlasí. Také jinak málo diskutované téma .
V originale je i video.
Re: Kontrola populace
Prevzato z http://deliandiver.org/2009/11/kdo-je-p ... nkola.html
Categorized | Biologie a Ekologie
Kdo je Pentti Linkola?
Posted on 07 November 2009
Tags: Pentti Linkola
Autor: Karel Kaiser
Zastavení nad osobou finského ekologa, filosofa a misantropa
Ekologické myšlení v posledních letech chytilo určitý nádech konformity a mainstreamu. Přes vlastní „rebelskou“ stylizaci dnes drtivá většina environmentálních politických aktivistů představuje potomky bohatých rodičů, podplacené jihočeské matky, hvězdy showbyznysu, nebo moralisty, zahalující se do oblaků otřepaných frází o lidských právech a ideologii osvobození. Až na výjimky ztratilo „zelené“ hnutí nádech jakékoli vzpoury. Řeší se navyšování daní, protestuje se proti dálnicím a jaderným elektrárnám (paradoxně velmi ekologickým projektům) a zapomíná se na základní leitmotiv, jaký v pozadí hrozících ekologických katastrof a krizí stojí: víru v pokrok, neomezený růst a antropocentrismus. Pokud ne, jsou zbylé pozice obsazeny generací osmašedesátníků, zoufale bránící proniknutí a vlivu jiných myšlenek, než vlastních rigidních neomarxistických floskulí. Výjimku dnes tvoří například jeden výrazně excentrický Fin: Pentti Linkola, maximální misantrop a vášnivý rybář, ekolog a ornitolog, považující kvantitativně neustále narůstající lidský druh za „rakovinu Země“.
Linkola se narodil v roce 1932 v Helsinkách a většinu života pracuje jako rybář. Pravděpodobně dnes nechodí po světě mnoho podobných lidí, kteří by tak radikálním způsobem odmítali výdobytky moderní civilizace, pokrok a pohrdali dnešním „lidstvím“ a s tím spojeným konzumem a nerespektováním přírody tak, jako Linkolla. Sám žije v dřevěné chatě u jezera Vanajavesi, nemá elektrický proud, nepoužívá tekoucí vodu, nevlastní automobil a živí se povětšinou tím, co si sám obstará.
Ačkoli na mnohé zapůsobí dojmem asociálního poustevníka, sám má překvapivě nemálo následovníků. Vyjma radikálních ekologů je to i řada současných finských mladých lidí, kteří si uvědomují rostoucí bezvýchodnost stavu dnešních ekosystémů a Linkolovo myšlení je přivádí ke způsobu uvažování nad stavem současného světa, byť s ním ve všech věcech nemusí souhlasit. Linkola koneckonců, jak ukazuje například toto video, není žádný nenávistný a zakomplexovaný bručoun, působí spíše dojmem dobráckého hobita Bilbo Pytlíka.
Předními problémy dneška, dle slovutného finského ekologa-filosofa, ohrožujícími život na zemi, je neustálý a exponenciální růst populace, hyperkonzumerismus (převážně západní společnosti) a neurvalé plýtvání zdroji. Ve svém pověstném odmítání mýtu techniky jde dokonce tak daleko, že prohlašuje „vše, co jsme za posledních 100 let vytvořili, bychom měli zničit“. Ve svém díle, dnes čítajícímu již několik knih (naposledy v knize „Can life prevail“, navrhuje v podstatě vizi utopického světa, ve kterém je život na zemi podřízen rázným regulacím (ekonomickým, ale i eugenickým) a smyslem zůstává jediné: zachování života na zemi, přičemž lidský druh jako takový pro Linkou nepředstavuje nejvyšší esenci, ale jeden druh z mnoha. Dlužno dodat, jak tvrdí Linkola, druh nejškodlivější.
Volá po razantním zmenšení ekologické stopy, jakou za sebou člověk zanechává. Přimlouvá se za zavedení eugenických praktik, staví se zásadně za plánované rodičovství, do kterého dokonce mluví stát. Tyto jeho teorie jej vedou dokonce k akceptaci nacistické a komunistické genocidy – ačkoli s nimi názorově nesouhlasí, chválí jejich představitele za výrazný podíl na redukci lidské populace. Osobním heslem, kterému by se jistě nebránil, by klidně mohla být věta „Zahubte lidi, zachraňte svět“ Jeho misantropie je tak velká, že mimo jiné inspiruje i jinak bezvýznamné extremisty z organizace Kanadský front osvobození (GDF).
Co dodat? Na jednu stranu osoba s názory, které jsou v mnoha směrech obskurní, šílené i směšné. Těžko doufat v to, že by se Linkola mohl stát v současné době mluvčím, nebo ikonou nějaké konzervativně-revoluční ekologické platformy. De facto je se svými extrémně regulačními názory do jisté míry i zrcadlovým odrazem největších pokrokářů a konstruktérů „šťastného lidského bytí“. Zatímco jedni nadhodnocují člověka a rozumové poznání, Linkola jej příliš podhodnocuje. Na druhou stranu, a to je třeba zejména v souvislosti s nedávnou návštěvou papeže (Církev, odmítající kondomy v Africe a tím pádem nárůsty tamější populace, která dnes v tisícihlavých vlnách atakuje evropská pobřeží), není možné přehlédnout fakt, že se začínáme potýkat s čím dál většími problémy ohledně budoucnosti ekosystémů a lidského druhu, při nichž nemůžeme, přes veškerou kontroverzi, některé Linkolovy myšlenky jednoduše ignorovat.
This post was written by:
Karel Kaiser - who has written 56 posts on Délský potápěč.
Categorized | Biologie a Ekologie
Kdo je Pentti Linkola?
Posted on 07 November 2009
Tags: Pentti Linkola
Autor: Karel Kaiser
Zastavení nad osobou finského ekologa, filosofa a misantropa
Ekologické myšlení v posledních letech chytilo určitý nádech konformity a mainstreamu. Přes vlastní „rebelskou“ stylizaci dnes drtivá většina environmentálních politických aktivistů představuje potomky bohatých rodičů, podplacené jihočeské matky, hvězdy showbyznysu, nebo moralisty, zahalující se do oblaků otřepaných frází o lidských právech a ideologii osvobození. Až na výjimky ztratilo „zelené“ hnutí nádech jakékoli vzpoury. Řeší se navyšování daní, protestuje se proti dálnicím a jaderným elektrárnám (paradoxně velmi ekologickým projektům) a zapomíná se na základní leitmotiv, jaký v pozadí hrozících ekologických katastrof a krizí stojí: víru v pokrok, neomezený růst a antropocentrismus. Pokud ne, jsou zbylé pozice obsazeny generací osmašedesátníků, zoufale bránící proniknutí a vlivu jiných myšlenek, než vlastních rigidních neomarxistických floskulí. Výjimku dnes tvoří například jeden výrazně excentrický Fin: Pentti Linkola, maximální misantrop a vášnivý rybář, ekolog a ornitolog, považující kvantitativně neustále narůstající lidský druh za „rakovinu Země“.
Linkola se narodil v roce 1932 v Helsinkách a většinu života pracuje jako rybář. Pravděpodobně dnes nechodí po světě mnoho podobných lidí, kteří by tak radikálním způsobem odmítali výdobytky moderní civilizace, pokrok a pohrdali dnešním „lidstvím“ a s tím spojeným konzumem a nerespektováním přírody tak, jako Linkolla. Sám žije v dřevěné chatě u jezera Vanajavesi, nemá elektrický proud, nepoužívá tekoucí vodu, nevlastní automobil a živí se povětšinou tím, co si sám obstará.
Ačkoli na mnohé zapůsobí dojmem asociálního poustevníka, sám má překvapivě nemálo následovníků. Vyjma radikálních ekologů je to i řada současných finských mladých lidí, kteří si uvědomují rostoucí bezvýchodnost stavu dnešních ekosystémů a Linkolovo myšlení je přivádí ke způsobu uvažování nad stavem současného světa, byť s ním ve všech věcech nemusí souhlasit. Linkola koneckonců, jak ukazuje například toto video, není žádný nenávistný a zakomplexovaný bručoun, působí spíše dojmem dobráckého hobita Bilbo Pytlíka.
Předními problémy dneška, dle slovutného finského ekologa-filosofa, ohrožujícími život na zemi, je neustálý a exponenciální růst populace, hyperkonzumerismus (převážně západní společnosti) a neurvalé plýtvání zdroji. Ve svém pověstném odmítání mýtu techniky jde dokonce tak daleko, že prohlašuje „vše, co jsme za posledních 100 let vytvořili, bychom měli zničit“. Ve svém díle, dnes čítajícímu již několik knih (naposledy v knize „Can life prevail“, navrhuje v podstatě vizi utopického světa, ve kterém je život na zemi podřízen rázným regulacím (ekonomickým, ale i eugenickým) a smyslem zůstává jediné: zachování života na zemi, přičemž lidský druh jako takový pro Linkou nepředstavuje nejvyšší esenci, ale jeden druh z mnoha. Dlužno dodat, jak tvrdí Linkola, druh nejškodlivější.
Volá po razantním zmenšení ekologické stopy, jakou za sebou člověk zanechává. Přimlouvá se za zavedení eugenických praktik, staví se zásadně za plánované rodičovství, do kterého dokonce mluví stát. Tyto jeho teorie jej vedou dokonce k akceptaci nacistické a komunistické genocidy – ačkoli s nimi názorově nesouhlasí, chválí jejich představitele za výrazný podíl na redukci lidské populace. Osobním heslem, kterému by se jistě nebránil, by klidně mohla být věta „Zahubte lidi, zachraňte svět“ Jeho misantropie je tak velká, že mimo jiné inspiruje i jinak bezvýznamné extremisty z organizace Kanadský front osvobození (GDF).
Co dodat? Na jednu stranu osoba s názory, které jsou v mnoha směrech obskurní, šílené i směšné. Těžko doufat v to, že by se Linkola mohl stát v současné době mluvčím, nebo ikonou nějaké konzervativně-revoluční ekologické platformy. De facto je se svými extrémně regulačními názory do jisté míry i zrcadlovým odrazem největších pokrokářů a konstruktérů „šťastného lidského bytí“. Zatímco jedni nadhodnocují člověka a rozumové poznání, Linkola jej příliš podhodnocuje. Na druhou stranu, a to je třeba zejména v souvislosti s nedávnou návštěvou papeže (Církev, odmítající kondomy v Africe a tím pádem nárůsty tamější populace, která dnes v tisícihlavých vlnách atakuje evropská pobřeží), není možné přehlédnout fakt, že se začínáme potýkat s čím dál většími problémy ohledně budoucnosti ekosystémů a lidského druhu, při nichž nemůžeme, přes veškerou kontroverzi, některé Linkolovy myšlenky jednoduše ignorovat.
This post was written by:
Karel Kaiser - who has written 56 posts on Délský potápěč.
Re: Kontrola populace
"Gaia, naše Matka, která živila lidstvo po tisíce let v jejím lůně evoluce , umírá.
Je nyní příležitost ztransformovat lidstvo v trvale udržitelnou vzájemně provázanou společnost založenou na respektu a uctívání Země.
Je nutná radikální změna od současného směru, kompletní přeuspořádání globálního společenství.
Musí být nalezen nový nepřítel, buď skutečný nebo vymyšlený pro tento účel.
Demokracie nás zklamala, musí být rychle zaveden nový systém světové vlády , založený na environmentálních zásadách."
Kosmos Journal, http://www.kosmosjournal.org/
Je nyní příležitost ztransformovat lidstvo v trvale udržitelnou vzájemně provázanou společnost založenou na respektu a uctívání Země.
Je nutná radikální změna od současného směru, kompletní přeuspořádání globálního společenství.
Musí být nalezen nový nepřítel, buď skutečný nebo vymyšlený pro tento účel.
Demokracie nás zklamala, musí být rychle zaveden nový systém světové vlády , založený na environmentálních zásadách."
Kosmos Journal, http://www.kosmosjournal.org/
Re: Kontrola populace
Koukám, že tě to hodně trápí.
Nebude muset, již dnes je pětina dvacetiletých jinochů neplodných, to co bylo před třemi léty ve spermabankách nepřijatelné je dnes standard.Richelieu píše:A pokladam zde otazku; proc se prave o teto nejdulezitejsi veci temer vubec na verejnosti nemluvy.
Opravdu odmitame vzit kolektivni zodpovednost za nas a za nasi budoucnost a za budoucnost nasi planety?
Musime snizit pocet populace a to rychle. A to rychle je to co se nikomu nebude libyt,
Musi nastat doba ze pokud nekdo bude chtit mit potomka bude si muset zazadat na prislusnem urade pro povoleni.
Dávno jsou vyřešené technologie které ropu nahradí ale dokud se bude na ropě bohatě vydělávat tak ty technologie ven nepustí.Richelieu píše:Kazdy den vytezime 80 mil barelu ropy, ale realna spotreba se odhaduje na 105 mil BR za den. Dnes uz je jasne ze jsme za vrcholem
Každá politická strana se snaží odnaučit lidi jakékoli "odpovědnosti za sebe". Máme 25 000 právních norem a parlament vymýšlí nové a nové, neexistuje oblast lidské činnosti kterou už bys neměl nalinkovanou protože politici mají patent na rozum a my jsme banda hlupáků. Obávám se, že ti kteří za našimi zády redukují počet obyvatel nejsou politici.Richelieu píše: Zadni politik ani politicka strana vas nenuti vzit zodpovednost za sebe ,,omezovani populace,, tak to delaji za nasimy zady.
Bohužel je to tak, nechtějíRichelieu píše:Povazujte mne za blazna ale;
kdykoli zacnu z nekym mluvyt na toto tema tak se stane nekolik veci
Lide nechteji nic zmenit.
Jsou věci mezi nebem a zemí na které naše školská moudrost nestačí milý Horácio...
William Shakespeare
William Shakespeare
