- hlavně vydrž, držím ti palce!!!
- závislost na sladké vznikala dlouho a je silně zapsaná v těle, tudíž stabilní výsledek lze očekávat řádově v měsících,
- čili hlavně nepolevovat
- teď je moderní v "new-age" říkat že "tělo si samo řekne", že "nemáš nic řešit a normálně žít, ne se mučit", ale toto platí pro zdravé jedince, ne pro závisláky. Zkus něco takového říct třeba alkoholikovi, "že tělo si řekne", akorát ho tím odporoučíš do ještě těžší závisloti.
- Také to často říkají ženy; a ne vždy ženy mohou poradit mužům, protože mužská psychika a dosahování životních cílů je nastaveno odlišně; co je přirozené pro ženu, nemusí být přínosné pro muže; tím neříkám, že žena nemůže obohatit (doplnit) muže o jiné náhledy; ale doplnit či inspirovat, ne slepě nahradit).
- Mám osobní zkušenost, že přerušit nějaké volní (od slova vůle) usilování o nějakou sebezměnu znamená ztížit případný další pokus.
- Levi výše výstižně napsala v kostce vše podstatné, i o tom, že potrava a emoce se vzájemně ovlivňují.
- Nejde o to vyřadit cukr, jde o to snížit jej na přírodní míru, což je 10% současného příjmu a navíc v přírodní formě (cukr jako potravina se široce používa jen cca 100 let - před tím obecně dostupný nebyl a lidé byli i přesto šťastní; naopak netrpěli cukrovkou apod.).
- Není cílem dosáhnout nějakého extrému; cílem je pouze skrze opačný extrém dosáhnout zpět normálu (normál pospán v předchozím odstavci). Nejsou zde tedy platné argumenty, "že je to extrém". Osobně jsem viděl, jak mohou kuřáci mohou na snaživce snažícího se přestat kouřit pohlížet také s despektem, přestože dělá dobrou věc (finance, zdraví).
- Z hlediska dchovního jsou čokoládky, dortíky, slazené nápoje horšími cukry než cukry v normálním jídle (proč, nebud rozvádět). Proto je úspěch i ten přechod od těchto intenzivních sladkostí k cukru v jiných formách (moučné výrobky). Tím neříkám, že je pečivo zdravé.
- Osobne jsem udelal v anticukrové dietě chybu, že jsem brzy přestal (při změně prostředí skrze nástupem do nové práce; a ve slepé uvěření cizího názoru, že "tělo si řekne"). Pak jsem spadl jeste do vetsi zavislosti, ze ktere je o to těžší uniknout. Chce to opravdu vydržet.
- Velmi významnou chybou bylo, že jsem to neustále oddaloval
("tak, ještě dnes si užiji sladkého, zítra začnu s dietou. No tak tedy ještě tento týden, a od přístího týdne... Tak od začátku roku... Tak do léta, bude ovoce..."). Takto to již 2 roky "začínám"
- Další chyba (tedy jen drobná chybička), že jsem jedl jen ovoce. To obsahuje hodně cukru (třebaže přirozenějšího), a vyvolává to zase jinou neharmonii v organismu. Doporučuje se to střídat (ale ne kombinovat!)s čertvou, přinejhorším lehce dušenou, zeleninou. A také ořechy. Ale to by poradili zkušenější, co jíst.
- O tom, zda pomalu přestat omezovat nebo rapidně omezit, to je věc osobní. Někomu to funguje tak, nekomu onak. - Obecné heslo je hlavně vytrvalost/dlouhodobost. Krátkodobé výpady spíše uškodí než prospějí.
díky moc.