pravda o McDonalds

[Michael]

phpBB [video]

[rastoo]

Nechyba tu nieco?

[PodAkt]

Pravda o McDonald prostě neexistuje

[potravina]

kdo by tomu uveril...
http://www.grist.org/article/2010-04-01 ... decompose/

[levi]

kdo by tomu uveril...
http://www.grist.org/article/2010-04-01 ... decompose/

... a datum vydání článku je 1. dubna... to vypadá na apríl

[potravina]

vím, byl to apríl, ale je to srande ne?

[slurm]

Odhalení: Kouřící kuřecí pravda o pochoutkách u Mc Donalds
Tom Rawstorne
Kuřecí hejna tísnící se ve stínu na ploše velikosti fotbalového hříště někde ve vnitrozemí Brazílie. A to není vše.

Každému z desetitisíců kuřat je umožněno pobývat na ploše velikosti stránky A4, a dožije se asi 40 dnů, než dosáhne své geneticky vytvořené jateční váhy. Tedy pokud zatím nechcípne.

Zhruba 5% se není schopno vypořádat s podmínkami a umírá ještě předtím.

Ta, která přežijí, jsou oškubána a usmrcena v průmyslovém procesu, který tato planeta nikdy předtím neviděla.

Každý rok tímto způsobem žijí a umírají miliardy kuřat. Samozřejmě, že jižní Amerika je hodně daleko. Ale váš místní McDonald’s ne. A tam převážná většina takto intenzivně pěstovaného masa nakonec skončí.

Sendvič McChicken: Velká část drůbeže pro McDonald‘s pochází s Brazílie, kde zvířata žijí ve stísněných podmínkách.
Ze všech kuřat rozemletých řetězcem rychlého občerstvení – ekvivalent 30 milionů ptáků ročně – je 60% dovezeno ve zmraženém stavu z Brazílie. Dalších 9% přichází s Thajska a 30% z Holandska.

Trocha výpočtů odhalí, kolik z kuřat prodávaných v britských restauracích tohoto obra rychlého občerstvení je pěstováno v této zemi: je to tak, pouze 1%.

Je to údaj, který nebyl nikdy předtím zveřejněn, a překvapí a zarazí mnoho lidí. Nakonec, v posledních letech se McDonald’s znovu prezentoval jako řetězec, který se stará o původ svých potravin a jeho vztah k místním farmářům.

V televizi byly reklamy ukazující malebné venkovské scény a papírové kartony, které zákazníkovi představovaly dodavatele tohoto řetězce, a na internetové stránce se chvástá, jak jsou zvířata milujícím způsobem vykrmována domácími bramborami.

Hovězí, které používají, pochází zcela z britských a irských farem, vejce jsou z volného výběhu, mléko organické a kávová zrna s certifikátem Rainforest Alliance.

A očividně je to něco, co u veřejnosti zabírá. Během posledních čtyř let McDonald’s UK zvýšil svůj prodej o 465 milionů liber, zatímco v r. 2009 zaznamenal dvouciferný nárůst, protože návštěvnost zákazníků rok za rokem rostla. Co se týká růstu, Británie v celé mezinárodní říši McDonald’s vede.

Reklamy řetězce se chvástají milujícím způsobem pěstěného jídla

Působivé, a není to jen veřejnost, kdo reaguje dobře. Tento měsíc slavný kuchař Jamie Oliver tento řetězec veřejně pochválil.

„Kvalitní hovězí, prodávají pouze vejce z volného výběhu, prodávají pouze organické mléko, jejich etika a recyklace je stále zlepšována a zlepšována.“ Řekl v rozhovoru. „A nemohu ani uvěřit, že vám říkám, že McDonald’s UK ušel dlouhou cestu, ale skutečně ostuda patří gastro-putykám, protože oni v poslední době udělali spoustu práce.“

„Měli také za poslední čtyři roky svoji nejlepší reklamu, takže dokazují, že být komerční a lidský může fungovat. Skutečně, to je budoucnost.“

A co – a je to velmi velké „co“ – kuřata, jídlo, které mnoho zákazníků vyhledává jako zdravější volbu, souhlasila by i ona? Jaký aspekt života těchto ptáků, dopadu, jaký má jejich produkce na planetu, by mohl být označen za „lidský“?

Více k věci, je něco, čeho si Jamie Oliver nebo miliony zákazníků, kteří jí v McDonald’s každý týden, není vědom?

Asi před deseti nebo dvaceti lety lidé chodili do McDonald’s pro jednu jedinou věc: hovězí burger.

Dnes pohled na menu ukáže, jak mnoho se řetězec rychlého občerstvení – a národní chutě – změnil. Zapomeňte na Big Mac, je to kuřecí, které je dnes stejně velkým byznysem.

Na menu je burger Chicken Legend za 2,99, sendvič McChicken za 2,19, Chicken McNuggets za 2,19 za šest kusů, nebo 2,49 za devět, na Mayo Chicken za 99 pencí. Opékané delikátní sendviče obsahují kuřecí a slaninu, 2,99, kuřecí salát, 2,99, a kuře se sladkým chilli, 2,99. Pak jsou tu saláty: křupavé kuře a slanina, 3,29, a grilované kuře a slanina, 3,59.
Televizní kuchař Jamie Oliver veřejně McDonald’s pochválil.
A nakonec, na nedávno zavedených malých lahůdkách je kuřecí královský balíček za 1,49 a salsa za 1,49.
Rozrůstání se této stránky menu McDonald’s není v žádném případě náhodné. Britové vnímají kuře jako zdravou alternativu červeného masa a jí ho stále větší množství. Zvýšení nabídky na menu McDonald’s nebylo nic geniálního a je to integrální součástí úspěchu této společnosti.
„Mám podezření, že přebíráme obchody některým kuřecím restauracím, protože neustále rozšiřujeme počet kuřecích položek v našem menu,“ připustil Steve Easterbrook. Generální ředitel McDonald’s UK, když vysvětloval úspěch společnosti uprostřed krize.

V Británii narozený pan Easterbrook si pochvaloval vyhlídky řetězce v této zemi.

Společnost dosáhla svého dna v r. 2002, kdy McDonald’s globálně oznámil první ztráty ve své historii. Zde obzvláště byly věci zlé.

Když byl koncem 90. let zasažen vypuknutím nemoci šílených krav, nálada veřejnosti v Británii se obrátila také proti řetězci kvůli dlouho trvajícímu sporu označenému jako „McLibel“, ve kterém firma utratila 10 milionů liber za žaloby aktivistů Dava Morrise a Helen Steel za výroky, o kterých tato firma řekla, že byly ostouzející tvrzení, napsaná na letácích, které tento pár o McDonald’s vyráběl.

Negativita u britských spotřebitelů byla dále zvýšena filmem Morgana Spurlocka z r. 2004 Super Size Me, který dokumentoval drastické důsledky, které jídlo výhradně od McDonald’s mělo na jeho fyzické a psychologické zdraví.

Aby se s tím vypořádal, pan Easterbrook začal s „lokálnějším“ přístupem k podnikání, a poslouchal, co chtějí britští spotřebitelé, než aby uplatňoval zamerikanizované recepty.

Tento lokální přístup byl z části založený na reakci na obavy spotřebitelů ohledně kvality a původu prodávaného jídla. Od té doby se marketingová strategie McDonald’s soustředila silně na to, aby restaurace používaly doma poražená zvířata, vejce z volného výběhu a organické mléko.

Je nezpochybnitelné, že toto vše byly změny k lepšímu, a komentář Jamie Olivera je třeba vidět v tomto kontextu.

Potravinové firmy těží z naší ignorance

Ale protože zákazníci předpokládali vysokou morálku, nebude divu, že budou překvapeni, když zjistí, co přichází do rozrůstající se nabídky kuřecích produktů, a že k žádné transformaci nedošlo.

Není možná nijak překvapivé, že je to něco, co se McDonald’s snaží silně skrýt.

Zatímco jeho reklamní literatura značně nafukuje fakt, že hovězí „pochází z více než 16,000 britských a irských farem“, co se týká kuřecího, je původ masa záměrně popisován vágně.

O tom, odkud pochází, není žádná zmínka ani na hlavní internetové stránce společnosti, ani v jejích restauracích – nemluvě o faktu, že většina je dovážena, zmražená, ze vzdálenosti tisíců kilometrů.

Její internetová stránka uvádí, že „používají u všech svých kuřecích produktů pouze šťavnatá kuřecí prsa“.

Ohledně dodavatelů uvádí, že pěstují kuřata za vysokých standardů a že maso lze vysledovat až na farmu, ze které pochází. Ať je to kdekoliv.

Samozřejmě, že McDonald’s není jediná firma, která dováží kuřecí z Brazílie a Thajska, nebo používá intenzivně chovaná kuřata. 95% z 850 milionů kuřat chovaných pro maso v této zemi je chováno intenzivně, přičemž podobné množství je dováženo ze zahraničí. K hlavním řetězcům, které kupují mražené kuřecí na celém světě, patří Pret A Manger, Subway a KFC.

Ale je to způsob, jakým se McDonald’s nově prezentuje, který vyvolává otázku o zdrojích kuřecího.

Patrick Holden je ředitelem Soil Association, organizace, která certifikuje organické potraviny v UK.

„Myslím, že lidé si spojují McDonald’s s úsilím zlepšit kvalitu hovězího, a myslím, že předpokládají, že i kuřecí pochází z britských farem, a snad i z volného výběhu,“ říká. „My, veřejnost, jsme ignoranti, a je to naše ignorance, které potravinové společnosti využívají. Dokud veřejnost nezačne pokládat nepříjemné otázky, může jim to procházet.“



„Pro McDonald’s by bylo lepší, kdyby svá kuřata kupoval v Británii, místo v Brazílii a jinde. A pak by mohli zajít o krok dál a kupovat kuřata z volného výběhu.“

„Nepříjemnou pravdou o kuřatech je, že jsme si zvykli na levné bílé maso, a z dlouhodobého hlediska je tento návyk naprosto neudržitelný ekonomicky, i z hlediska využití půdy.

To tvrdí i Kirtana Chandrasekaran, agitátorka pro potraviny hnutí Přátelé Země.

„Když prodáváte kuřecí burger za 1 libru, nebo kolik to stojí, pak musíte pochopit, že někdo za to platí buď životním prostředím, nebo podmínkami na farmě; je to případ kup levně teď, a zaplať později.“

A McDonald’s nedělá žádné cavyky s faktem, že důvodem, proč kupuje kuřata v zahraničí, je, že jsou levnější. „Britští spotřebitelé dávají přednost kuřecím prsíčkům, což je důvod, proč jediným masem, které nyní používáme u našich jídel z jídelníčku, jsou kuřecí prsa,“ řekl mluvčí.

„Tato poptávka spotřebitelů znamená, že jídla z kuřecích prsíček mají v Británii v porovnání s některými evropskými zeměmi a dalšími částmi světa vyšší cenu.

„Pokud jsme si vědomi, současná britská poptávka po jídlech z kuřecích prsíček převyšuje domácí produkci. Proto abychom mohli uspokojit poptávku našich spotřebitelů po kvalitě a dobré ceně, dovážíme nyní převážnou většinu kuřecího ze zahraničí.“

Ale McDonald’s trvá na tom, že ačkoliv je maso dováženo, kuřata jsou chována způsobem, který je stejný nebo převyšuje standardy vyžadované pro intenzivně chovaná kuřata v Británii.

V praxi to znamená, že maximální hustota uskladnění (hustota hejna – p.p.) nesmí přesáhnout 38 kg na metr čtvereční – což je v ekvivalentu 15 až 18 kuřat. Trvají také na tom, že ptáci jsou fyzicky kontrolováni několikrát denně a že nemocní nebo pošlí ptáci jsou okamžitě odstraňováni.

Samozřejmě, že takové zmínky jsou pouhou fasádou pro ty, kdo věří, že kuřata by měla být chována méně intenzivním způsobem.

Je to případ kup levně nyní a zaplať později.

Mimo tyto argumenty existují další věci, specifické pro dovoz kuřecího ze zahraničí, obzvláště z Brazílie.

Jako jedna ze světových zemědělských velmocí se tato jihoamerická země stala v r. 2004 největším vývozcem kuřecího. Do roku 2020 představitelé tohoto odvětví doufají, že brazilské vývozy budou představovat asi 50% celkového světového trhu.

Podle brazilské Asociace producentů a vývozců kuřat (ABEF), bylo v r. 2009 vyvezeno 3,63 milionů tun kuřecího, což je asi 5 miliard kuřat.

Nakupování kuřecího tam je pro britské společnosti levnější, než používat britské maso, protože výrobní náklady jsou tam nižší. Mzdy pracovníků činí obvykle 700 reaisů měsíčně – tedy asi 250 liber, či 3,000 liber ročně.

Aktivisté za lidská práva a vůdci odborů si stěžují na špatné pracovní podmínky v odvětví, a tvrdí, že tisíce pracovníků musí vykonávat opakující se úkony, jako stahování kuřat, a to při teplotě 10°C.

Stejně důležité při udržení nízkých nákladů je dostupnost a cena sóji a kukuřice, kterými jsou kuřata krmena. Ochránci životní prostředí varují, že tyto potraviny by mohly být použity pro nakrmení lidí, místo aby byly převedeny do výroby kuřecího, určeného na talíře v restauracích v bohatších vyspělých zemích.

Bylo také vzneseno obvinění, že odlesňování Amazonie se zintenzivnilo, kvůli potřebě vypěstovat více plodin jako krmivo pro kuřata.

Včera, když byl dotázán Mail, aby vysvětlit rozdíl mezi politikou zdrojů u hovězího a kuřecího, mluvčí McDonald’s trval na tom, že rozhodnutí kupovat převážnou většinu kuřecího v zahraničí „bylo učiněno proto, abychom mohli svým zákazníkům nadále nabízet velkou hodnotu, aniž bychom narušili kvalitu“.

Je dosti ironické, že Jamie Oliver byl hlasitým kritikem intenzivního chovu kuřat.

Před dvěma lety, ve své show na Channel 4 Jamies‘ Fowl Dinners, označil tuto praxi za „morálně vadnou“ a vyzýval, aby veřejnost přešla k ptákům, kteří se těší lepším životním podmínkám.

To vše člověka přivádí k dotazu – jestli až zjistí pravdu o tom, odkud kuřata McDonald’s pochází – bude stejně nadšeně výřečný, když bude vychvalovat nový „zdravý“ image této společnosti.

Zdroj translation OSUD.cz 2010

[Alfa]

Perfektní článek, má co říct.....a všechno to začalo nenápadně - polotovary...

[truthseeker]

Zkoušel jsem test s hranolkama a po 2-3 dnech chytly plíseň byl jsem zklamán. Ale u MC stejnak nejím, nebojte

[slurm]

Pokrm z rychlého občerstvení ani po 137 dnech nenapadla plíseň

Jak „zdravé a neškodné“ je jídlo z fast foodů se rozhodla ověřit newyorská umělkyně Sally Daviesová triviální zkouškou. Letos 10. dubna si v pobočce řetězce McDonald's koupila klasické menu Happy Meal – hamburger a hranolky. Jídlo ale nezkonzumovala, nýbrž ho doma v kuchyni volně položila na tác. Každý den pak fotografovala proměnu tohoto pokrmu. Ani po 137 dnech se ale nedočkala žádné závratné změny.

Jídlo ani po 137 dnech volně položené na kuchyňské lince nejevilo žádné známky rozkladu.

231755-top_foto1-anrjd.jpg

Hranolky jsou jako čerstvé, žemle trochu ovadlá a maso z hamburgeru jen trochu seschlo. O plísních a rozpadu tohoto „biologického“ materiálu nemůže být ani řeč. Každý jiný organický materiál položený volně na vzduchu by přitom po tolika dnech byl jen hromádkou hnědočerné mazlavé hmoty obalené různými druhy plísní.

Záměr Sally Daviesové byl jasný. Chtěla svým přátelům a známým, kteří do McDonald's chodí, ukázat, co si do svých žaludků dobrovolně ukládají

„Jídlo, které se ani po čtvrt roce nezkazí, které nejeví ani sebemenší známky rozkladu, nemůže být pro lidské trávení neškodné,“ míní Daviesová, která své fotky pravidelně sdílí na internetu.

Daviesová pochází z kanadského Winnipegu. V současnosti žije a tvoří v New Yorku, kde svá díla rovněž vystavuje. Věnuje se fotografii i malbě. Její díla si zahrála také v seriálu Sex ve městě.


http://www.novinky.cz/koktejl/210613-po ... lisen.html

[sophia]

tady jsou fotky den po dni

http://www.flickr.com/photos/sallydavie ... 739645253/

[sophia]

Chemická žranice

Spolu s průmyslově vyráběnými potravinami sníme ročně několik kilogramů chemických látek. Dosud jsme byli státními institucemi přesvědčováni, že nám nijak neškodí. Stále více odborníků z řad chemiků, vědců a lékařů však před nimi varuje.

Coby moderní strávníci nejsme nijak skromní. Především chceme rychle nakoupit, rychle připravit a rychle sníst. Jídlo by navíc mělo být rozličných chutí, levné a trvanlivé, abychom je mohli nakupovat do zásoby. Potravinářské koncern y se těmto nárokům ochotně přizpůsobily. Vynalezly nové receptury a v obchodech si je opravdu z čeho vybírat - od polévek, jež jsou hotové za dvě minuty bez vaření, až po svíčkovou omáčku, kterou stačí povařit v trošce vody. Že jsou tyto přednosti vykoupené řadou nevýhod? To už zajímá jen málokoho. Hlavně že žaludky nasytíme za několik korun i minut. Kdyby však platilo rčení o tom, že se zesnulý v hrobě obrací, pak by se Magdalena Dobromila Rettigová musela při pohledu do průmyslových kuchyní v místě posledního odpočinku točit jako kafemlejnek. Těžko by totiž v receptu na domácí šunku hospodyňkám vzkázala: "Vezmi maso z vepře, vodu, vraž do toho konzervant E 250, stabilizátor E 450 a E 451, zahušťovadlo E 407, krevní bílkoviny!" Tehdy kuchařky nic takového nepotřebovaly. K přípravě šunky jim stačilo maso, sůl a koření. Velkokapacitní kuchaři moderní doby se bez chemie zřejmě neobejdou. I v tak běžné potravině, jako jsou některé druhy chleba, totiž napočítali vědci ze Spojených států více než dvacet přidaných chemických látek! Až šedesát procent chorob přitom může způsobovat nesprávná výživa, ať už špatné stravovací návyky, nebo mizerná kvalita některých potravin.

Chemické a zdravé

Díky vydatné reklamní masáži se však dozvídáme, že kvalita potravin nikdy nebyla tak dobrá jako nyní. Vše, co se v obchodech nabízí, je zdravé, důsledně kontrolované, vždy čerstvé, ale přitom zároveň trvanlivé. M

etody moderního zpracování potravin, jako je konzervace, aromatizace či přibarvování, nicméně činí z libě vypadajících poživatin bomby plné chemie. V USA se do potravin přidává přes 2,5 tisíce nejrůznějších přídatných látek, Američané jich ročně zkonzumují v průměru čtyři až pět kilogramů, Britové asi tři. U nás to zatím nikdo nezkoumal, ale podle odhadu odborníků na tom zřejmě budeme stejně jako v Anglii. Proč se v potravinách užívají? Hlavním motivem jsou peníze. Přídatné látky neboli aditiva mají za úkol zamaskovat laciné náhražky použité při výrobě namísto dražších přírodních surovin, v lepším případě dodat jídlu cenné živiny, které průmyslovým zpracováním ztratily. Aromatické látky budí dojem, že pochutina obsahuje ovoce, vanilku či oříšky. Pestrá paleta barviv působí obdobně. Žlutá navozuje zdání vajec, červená změní tuk a sóju na libové maso, zelená udělá ze sladké vody limonádu s příchutí kiwi, zahušťující pro středky v džemech nahrazují ovoce. Podvod je dokonán. Jídlo vypadá jako pravé. Kdo by už dále zkoumal, že margarín s vůní másla není máslo, jogurt s želatinou a škroby není jogurt, sušený prášek do kávy není smetana, ale běloba, krabí tyčinky nejsou z kraba, ale ze svalové bílkoviny získané z ryb? Kulinářskému umu nasazují korunu konzervanty, které umožňují příslušnou poživatinu s prodlouženou trvanlivostí ponechávat dlouho v obchodech. Čím déle je na pultech, tím je větší šance, že se prodá.

Prokletá éčka

Prakticky vše, co výrobci do potravin přidávají pro vylepšení jejich vzhledu, chuti a trvanlivosti, se skrývá pod takzvanými éčky, jež jsou doplněna příslušnou číslicí. Každý kód přesně identifikuje konkrétní látku, která byla v laboratořích posouzena a povolena k používání do potravin. Éčka byla vymyšlena hlavně kvůli tomu, že na etiketách výrobků není moc místa a výrobci by v mnoha případech jen těžko mohli plnit povinnost informovat o tom, které suroviny použili. Seznamy látek a surovin skrývajících se pod éčky čítají stovky položek. Zákazníků, kteří se v nich dokážou vyznat, už zdaleka tolik není. To je také jedním z důvodů, proč už několikrát v uplynulých letech vzbudila éčka v potravinách paniku. Mezi lidmi se šířily letáky o jejich karcinogenních účincích, státní instituce tlumily poplach: vše je ošetřené zákony a vyhláškami, výrobci nesmějí překračovat přípustná množství. Jak to s vlivem éček na naše zdraví skutečně je? Paušálně říci, že jsou všechna jednoznačně škodlivá, určitě nejde. Za podivnými kódy se často skrývají třeba vitaminy či minerály, které člověku naopak prospívají. Přesto se v odborných kruzích čím dál častěji hovoří o tom, že s některými éčky není všechno úplně v pořádku. K šiku odpůrců chemie v potravinách se řadí hlavně alergologové, vědci a paradoxně i chemici. Potravinářský průmysl a naše normy vycházejí z takzvaného povoleného denního příjmu, jehož hodnota se získává při pokusech na zvířatech. Podle Státního zdravotního ústavu jde jen o malá a bezpečná množství přídatných látek. Kritici však říkají, že nikdy nikdo dlouhodobě nezjišťoval přímý účinek na člověka. "Při pokusech se zkoumá vždy každá látka odděleně. Co by s krysou udělalo, kdyby se dlouhodobě krmila šunkou s deseti různými éčky, to se zjevně nezkouší. Přitom se každý chemik a farmaceut už ve škole učí, že výsledný celkový účinek vyplývá ze vzájemného působení jednotlivých látek mezi sebou. V tom vidím mezeru celého systému," říká potravinářský chemik Vít Syrový, který se působením a používáním aditiv zabývá už řadu let. "Hodně chemikálií má navíc vliv třeba jen na psychiku, což logicky není možné prokázat na zvířatech. Nelze se jich zeptat, jak se po aplikaci příslušné látky cítí," dodává. Bohumil Turek ze Státního zdravotního ústavu mechanismus testování objasňuje: "Zkouší se to na šesti druzích zvířat, z toho tři jsou savci. Nevím, že by byly testovány na lidech. Obecně platí, že toxické je všechno, záleží pouze na množství," dodává Turek, který však neopomíná zdůraznit, že povolená množství by nám neměla škodit.

Smrt po chlebíčku

O tom, co chemie v jídle umí napáchat, se před časem přesvědčil odborník ze stanice dravců František Adámek, který předvádí dravé ptáky turistům na hradě Český Šternberk. Při jednom večírku v hradní restauraci hodili bujaří hosté do areálu, kde ptáci nocují, obložený chlebíček. "Raroh indický po něm za několik hodin pošel," říká Adámek. "Pro dravce jsou uzeniny jed. Když dáte orlovi kus vuřta, splete si jej s masem a pak má řadu dní vážné problémy. Konzervační látky ničí v tělech dravců mikroflóru a větší množství je může zabít," dodává. Stejné zkušenosti mají chovatelé psů. Řada z nich se varu je obdarovat svého miláčka tradičním věncem špekáčků - několik příštích dní by totiž zvíře mělo střevní potíže. "Syntetické látky nepřijímají bez problémů ani lidé. Naše genetická výbava si s nimi neumí poradit. Po tisíce let jsme jedli určitou stravu a nyní nutíme organismus, aby si za několik let zvykl na něco úplně nového," říká Syrový. Sice na průmyslově vyráběné jídlo neumřeme, ale zanechává v nás stopy. "Účinek je různorodý, a to je zřejmě také důvod, proč se odborníci nemohou dohodnout na tom, jak moc jsou aditiva pro člověka škodlivá." Někoho může jenom bolet hlava, někdo bude podrážděný, bude se potit, u jiného se objeví vyrážka. Mezi největší vyvolavače nežádoucích reakcí patří siřičitany, které jsou přítomny například v krásně oranžových sušených meruňkách - kdo se pozorně podívá na jejich obal, může si to i přečíst - sířeno! Alergickou reakci často vyvolává kyselina benzoová, přidávaná do mnoha marmelád, limonád či do nakládané zeleniny.

Hyperaktivní děti

Kritika aditiv se čím dál více objevuje ve spojitosti s jejich vlivem na citlivý dětský organismus. Děti toho spořádají vzhledem k malému tělíčku mnohem více než dospělí. Orgány se tudíž musejí vyrovnat s větší chemickou zátěží. Působením přídatných látek na chování dětí se v minulosti zabývalo už několik studií a jejich autoři došli vždy ke stejnému závěru: dětem, kterým lékaři nasadili "bezaditivní" kůru, vymizely nebo se výrazně vylepšily zdravotní potíže. S přídatnými látkami je naopak často spojována dětská hyperaktivita. Hyperaktivní děti jsou příliš čilé, nedokážou se soustředit, jsou náladové, mají problémy s učením, špatně spí. "Ve Velké Británii se doporučuje předkládat jim stravu, která spočívá ve vypuštění potravin a nápojů obsahujících syntetická barviva nebo aromata, glutamáty, dusičnany či butylhydro xitoluol (E 321), který může způsobit pukání kůže a který je podezřelý ze zvýšení neplodnosti, poruch chování a změn krevních buněk," vyjmenovává možná rizika ve své práci chemička Alena Thiniusová, která spolupracuje s imunology na problematice potravinové alergie. Zákon o přídatných látkách ale na děti pamatuje pouze v souvislosti s dětskou výživou. Tam je přítomnost aditiv omezena na několik málo časem prověřených a bezpečných látek. Na potravinářská aditiva v ostatních výrobcích, které konzumují děti, už nemyslí nikdo. Především dětské pochoutky jsou přitom velice často rizikové. Dává se do nich celé spektrum kontroverzních přídatných látek. Sladkosti se například hemží umělými vůněmi a syntetickými barvivy, protože dětem se pestré a voňavé bonbonky tolik líbí! Kdyby se rodiče dozvěděli, že syntetické barvivo bylo získáno z přečištěného ropného produktu, možná by byli opatrnější. "Někdy mi teče studený pot po zádech, když vidím, co maminky dětem kupují. Jenže ony si přečtou na obale, že je to dobrota s vitaminy a myslí si, že potomkovi dopřávají něco zdravého. Nevěnují ale už dostatečnou pozornost tomu, že výrobky obsahují například umělá barviva, která osobně považuji za velice škodlivá. Když přijdete do cukrárny, nikdy nemůžete vědět, co v nabízených laskominách je. Z vlastní praxe mohu říci, že skoro vždy jde o chemii," upozorňuje Syrový. Nejen cukrovinky jsou živy barvivy; najdou se třeba i v jogurtech, jež se tváří jako pravé ovocné. Obdobně nepříznivý vliv na děti i dospělé má glutaman sodný, který je tradičním doplňkem asijské kuchyně. U nás doplňuje kdeco. Hlavně ale instantní polévky typu "zalij a sněz", pytlíkové polévky a omáčky. Glutaman se stará o to, aby v potravině zesílil nebo zvýraznil chuť. Naše tělo si s ním neumí poradit a jeho účinky vědci popsali jako syndrom čínské restaurace, jenž se projevuje bolestmi hlavy, pocitem ztuhnutí šíje, bušením srdce, pálením na hrudníku a pocením. Uvědomělejší výrobci na obal umísťují varování, že výrobek by děti do tří let vůbec neměly pozřít. Znamená to ale, že tříapůlleté děcko může jíst glutaman bez problémů? "Děti po něm skutečně mohou mít potíže," přiznává Turek ze Státního zdravotního ústavu.

Rautový paradox

Vůbec největší hrozbou pro organismus jsou podle Syrového dusitany, které mohou následnými reakcemi zablokovat určitý podíl hemoglobinu v krvi, čímž ztěžují dýchání. Některé studie dokonce spojují nitosaminy, které vznikají z dusitanů, s karcinogenními účinky, především s rakovinou žaludku. Dusitany se přitom přidávají do téměř všech masných výrobků kvůli červenému zbarvení a jako konzervační prostředek. Konzumace uzenin je opět nejnebezpečnější pro děti. "K tomu, aby se u dítěte vážícího deset kilogramů objevily první příznaky otravy dusitanem sodným může stačit, aby snědlo pětadvacet deka salámu či jiné uzeniny," vypočítává Syrový. Zajímavý je takzvaný rautový paradox, který vypovídá o tom, že se podvědomě chemii v jídle bráníme. Vysledovala jej jedna moravská uzenářská společnost. "Když nachystáme lahůdky na stoly, hosté intuitivně sahají po těch, které v sobě dusitany nemají. Organismus lidí, kteří se baví a jsou uvolnění, se začne řídit instinktem," říká vedoucí výroby Pavel Bláha, který prý sám na sobě pozoru je, že mu masné výrobky s konzervačními látkami nechutnají. "Asi deset druhů uzenin už zase vyrábíme tradiční cestou a u dalších deseti to plánujeme," dodává. Pokrokovým uzenářům se ale lahůdky těžko prodávají. Jak totiž mají lidé poznat, který ze špekáčků či salámů je kvalitní? Na pultech se můžeme orientovat pouze podle ceny a vzhledu. Leží-li ale vedle sebe dva stejné druhy uzenin, jež se napohled ničím neliší, saháme přirozeně po tom levnějším. Navíc ani cena nezaručuje kvalitu. Český svaz zpracovatelů masa se proto už delší dobu snaží docílit toho, aby se zákazníci v obchodech mohli dozvědět, z čeho je konkrétní uzenina vyrobena. "Myslíme si, že spotřebitel by měl tuto informaci dostat," říká výkonný ředitel svazu Jan Katina. To se týká nejen uzenin, ale také i chleba, housek, rohlíků či krájeného sýra, u nichž se složení rovněž neuvádí. Bez pochybností je dáváme do nákupních vozíků, protože se domníváme, že co je čerstvé, musí být také nezávadné, nešizené a dobré.

Separát s vůní vuřta

Kdybychom věděli, co si z uzenářského pultu vybíráme, možná bychom zjistili, že místo šunky kupujeme vodu a drůbeží náhražky. Šikovný uzenář dokáže například díky fosfátům vykouzlit šunku, jež obsahuje podíl masa a vody 1:1. Když si vypomůže ještě sójou, moukou či strouhankou, náklady srazí na minimum. To je případ smutného osudu tradičních špekáčků, které s těmi, jež se opékaly na ohni před patnácti dvaceti lety, ne mají společného kromě názvu vůbec nic. Slupka vuřtu 21. století nad plameny zčerná a zpapírovatí, vnitřek se změní v mazlavou hmotu, která voní nevalně. Na jazyku ulpívají ostré, tvrdé kousíčky čehosi. Špekáčkům moderní doby by spíše příslušel název směs náhražek s vůní vuřta. Hlavní surovinou pro jejich výrobu je takzvaný drůbeží separát. Vzniká zhruba následovně: části kuřecí kostry se spolu se zbytky masa rozemelou na kaši, z níž se odstraní větší úlomky. Hmota se zpracuje, okoření, přidá se do ní barvivo, strouhanka, sója, popřípadě mouka, konzervanty, nacpe se do střívek a vuřty jsou hotovy. Evropská unie před časem pohrozila, že užívání separátů zakáže nebo alespoň výrazně omezí. Důvodem, který ji k tomu vedl, není ani tak podvod na zákaznících, ale spíše hrozba přenosu salmonely. "Se separáty je jistá potíž. Ve výrobcích mají v podstatě funkci zlevňujícího plnidla. Proto se asi úplného zákazu hned tak kupující nedočkají," podotýká Josef Duben, mluvčí Státní veterinární správy. Jinak řečeno: potravinářská lobby je silnější. Separáty se totiž používají nejen do špekáčků, přidávají se do nejrůznějších druhů salámů a samozřejmě do párků. Hypermarkety jsou spokojené, zákazníci také. Všichni nakoupí levně.

Kraluje cena

Cena při rozhodování českých strávníků hraje dominantní úlohu, stojí o několik stupňů výše nad kvalitou, chutí i zdravím. Pro většinu lidí je navíc chuť zárukou a známkou kvality výrobku. V drtivé většině případů se ani nesnažíme z obalů zjistit, co všechno zboží, po němž saháme do regálu, v sobě obsahuje. "Výrobci budou zařazovat do své nabídky širší sortiment bez přídatných látek tehdy, pokud změní chování zákazníci. Jestliže by si lidé přečetli údaje uvedené na obalu a pak zboží vrátili do regálu, museli by se v továrnách chtě nechtě časem přizpůsobit," připomíná Syrový. To se stalo například světovému výrobci gumových medvídků, který ustoupil tlaku spotřebitelů a nahradil umělá barviva přírodními. Přesto na potravinovém trhu leccos spěje k lepšímu. Rok od roku roste třeba zájem o biopotraviny, které jsou o 25-30 procent dražší. Od roku 1993 se zvýšily tržby téměř desetinásobně. Na českém trhu jich je k mání zhruba tři sta druhů. Na západ od našich hranic čítá sortiment biopotravin i několik tisíc položek. Například v sousedním Německu už zaplavilo obchody více než pět tisíc bioproduktů: od masa z bioberana přes biokávu až po biočokoládu nebo biopivo. Němci za ekologické poživatiny vydali předloni čtyři miliardy marek. Na cestě za potravinami bez chemie ale nemusíme hned lovit v regálech s drahými biopotravinami. Stačí nakupovat základní suroviny, například zeleninu, ovoce, mouku, máslo, maso a pokrm y z nich připravovat doma. Navíc i mezi "obyčejným zbožím" se vždy najdou výrobky, které umělé přísady neobsahují. Chce to jen pozorně se dívat. Ostatně to, že s chemií v jídle něco není v pořádku, už dokazují samotní výrobci. Někteří se na etiketách určitých druhů zboží chlubí tím, že jejich potraviny žádné konzervační látky či aromata neobsahují. Z toho, co bylo před několika desítkami let normální, nyní činí přednost.

Kde se vzala éčka

Chemicky vyrobená aditiva se objevila koncem devatenáctého století, více se ale začala používat až v padesátých letech minulého století. Zajímavý příběh provází vynález dusitanů. Za první světové války prý velení armád nevědělo, jak pro vojáky skladovat zásoby masa na jatkách. Posloužily k tomu nitráty (tedy dusitany), které se začaly průmyslově vyrábět a užívat v trhavinách. Nitrátová sůl však je vysoce toxická. Stejně s tím, jak byl oslabován protivník trhavinami, tenčily se údajně řady vlastních vojáků, protože požívali maso naložené do dusitanové soli. I přes zprávy o hromadných otravách způsobených vyšším přídavkem dusitanové soli do masa a uzenin bylo její užívání v roce 1930 legalizováno. Aby se zmírnilo riziko otrav, musela se napříště používat pouze směs dusitanu sodného či draselného a kuchyňské soli. Za komunistického režimu u nás nebylo potřeba nijak velké množství konzervačních látek používat. Všechno bylo naplánováno, a to včetně spotřeby potravin a nápojů, takže požadavek na trvanlivost nebyl aktuální. Ve světě aditiv přibývalo a stala se běžným doplňkem výroby. V Česku se situace dramaticky změnila až po roce 1989, kdy na trh zamířily velké potravinářské koncerny a domácí výrobci pocítili konkurenci.

Alchymie průmyslových kuchyní aneb Jak se co dělá

Margarín

Margarín vynalezl v roce 1867 chemik Mége Mouriés. K moderní výrobě se používá rafinovaný rostlinný olej, který se do podoby margarínu zpracovává za použití sofistikovaných postupů. O roztíratelnost se starají emulgátory, přípravky proti praskání zabraňují vystřikování směsi vody a tuku z pánve. Další přísady margarínům dovolují hnědnout a pěnit, aby vypadaly na pánvi stejně, jako když se rozpouští máslo. Barviva dodávají umělému tuku nažloutlou barvu, antioxidanty se starají o trvanlivost. Margaríny se obohacují o vitamíny. Před několika desítkami let se totiž u dětí, které dostávaly margaríny místo másla, objevila šeroslepost. Kdyby před časem vědci zainteresovaní na prodeji margarínu nepřišli s pochybným tvrzením, že máslo je kvůli cholesterolu nezdravé, margarín by dávno zmizel ze světa jako "tuk chudých".

Chleba a pečivo

Pekárny se chemie nijak neštítí. Emulgátory podporují zpracování těsta, fosfáty se starají o velikost pórů a barviva dodávají pečivu image celozrnného. Typické celozrnné pečivo má šupinatou strukturu, která je nejlepší zárukou toho, že si člověk nekupuje ošizený výrobek. Ideální je kupovat klasický nebalený chléb či rohlíky a housky anebo celozrnné pečivo ve specializovaných obchodech.

Marmelády a džemy

Vypadají jako od babičky, ale nejsou od babičky. Ve sklenicích s průmyslově vyráběnými džemy číhá spousta chemie. To je dáno hned několika důvody. Továrny musejí vyrábět po celý rok a nejen v době sklizně ovoce. Proto meruňky, jahody, rybíz skladují do zásoby. Ošetří je chloridem vápenatým, což pak zaručuje, že v džemu cítíme i vidíme celé kousky. Nebo se používá siřičitanem ošetřená ovocná kaše, v nejlepším případě hluboce zmrazené ovoce. Ovocná složka je navíc nastavena želatinou, která působí jako náhražka dražší suroviny. Barviva přidají bledému ovoci líbivý odstín.

Müssli

K obilí, jež se zahřívá párou, se přidávají aromatické látky, emulgátory, sůl, cukr, glukózový sirup. Někteří výrobci mají svá další tajemství: například rozinky v müssli procházejí horkým roztokem kyseliny fosforečné, díky čemuž je možné je naimpregnovat roztokem glycerinu a jsou pak kulaté a šťavnaté.

Smetana a jogurt

Mléko je drahé a smetana ještě více. To je zřejmě důvod, proč byla vynalezena umělá smetana, takzvané bělidlo do kávy, jehož základem je levný tuk z palmových jader. Fosfáty nebo citráty zaručují, že se tento tuk v kávě nesrazí. Výroba kondenzované mléka spočívá v tom, že se z normálního mléka odstraní co nejvíce vody. Proto je nejdříve stabilizováno prostřednictvím fosfátů, citrátů a uhličitanů. Pak se zahřeje na vysokou teplotu a nakonec odpaří. Jogurt je mléko zakysané dvěma bakteriemi: Lactobacillus bulgaricus a Streptococcus termophilus. To je také jeho základní složení a nic víc by klasický jogurt obsahovat neměl. Žádné stabilizátory, škroby či želatinu.

Tavené sýry

Očištěný sýr se rozemele v mlýnech, přidává se k němu máslo, nízkotučné mléko, aromatické látky a soli, nejčastěji fosfáty. Směs se ve varných nádobách zpracovává míchacím strojem. Fosfát během tavení zachycuje v sýru vápník, který je poté pro naše tělo nevyužitelný.

Hranolky

Brambory se musejí oloupat v parních strojích, v nichž pod vlivem horké páry popraskají slupky. Poté je z brambor oškrábou kartáče. Někde se dosud používají na loupání brambor lázně v koncentrovaném louhu sodném, jenž slupky rozloží. Pak se hranolky nakrájejí. Následuje nejsložitější úprava. Pro předvaření se užívá voda se siřičitanem sodným a fosfátem. Obě chemikálie zabraňují tvoření tmavých míst a dodávají bramborům zlatožlutou barvu.

(Pozn.: Jde jen o některé zkráceně popsané výrobní postupy.)

Co se dočteme na obalech

Přídatné látky použité při výrobě potravin musejí být na obalech uváděny v sestupném pořadí. Čeho je například v jogurtu nejvíce, musí být uvedeno na prvním místě, čeho nejméně, pak na posledním. Konzervačním látkám se lze vyhýbat tak, že budeme dávat přednost čerstvým potravinám. U konzervovaného jídla je možné vybírat pouze to, které je konzervované fyzikálními zásahy, tedy sterilované, pasterované a termizované. Nejméně vítaným konzervantem jsou dusitany a siřičitany, jejichž vysoké koncentrace jsou překvapivě v sušeném ovoci, sušených bramborách a polotovarech ze syrových brambor. Významným zdrojem siřičitanů pro dospělé je také víno. U syntetických barviv je dobré vyhýbat se pestře zbarveným poživatinám. Právě nejkrásnější barvy jsou založeny většinou na syntetických barvivech. Některá, například tartrazin, amarant, erythrosin, jsou podstatně méně akceptovatelná než ostatní. Na to je třeba pamatovat zejména při náchylnosti k alergiím. Příjem fosforu je možné snížit tím, že budeme dávat přednost klasickým sýrům před tavenými, vyhneme se větší spotřebě uzenin a salámů, namísto práškových náhrad do kávy (coffee whitener) používat skutečné mléko. Přehánět by se neměla ani spotřeba kondenzovaného mléka. Vhodné je rovněž pozorně sledovat etikety potravin "z pytlíku".

(Zdroj: Ústav biomedicínského inženýrství ČVUT)


Rozdělení přídatných látek
Antioxidanty (E 304-321): zabraňují nežádoucím změnám při skladování potravin působením kyslíku. Omezují například žluknutí tuků.
Barviva (E 1 00-180): užívají se k vylepšení vzhledu potravin. Nacházejí se u řady cukrovinek, zmrzlin, pudingů, jogurtů.
Konzervanty (E 200 až 285): výrobci je užívají k prodlužování trvanlivosti potravin, nasazují se jako "bojové prostředky" proti bakteriím, plísním a dalším mikroorganismům.
Regulátory kyselosti (zejména E 260-640): slouží ke konzervaci a současně i k dosažení výsledné chuti. Patří mezi ně jak kyseliny, tak soli a zásady.
Náhradní sladidla (zejména E 420959): jsou užívána k přislazování potravin, opodstatnění mají snad jen u výrobků pro diabetiky.
Látky chuťově povzbuzující (E 620-635): výrobci je používají v případech, kdy chtějí zlepšit nebo zesílit chuť u těch surovin, které při zpracování ztratily původní vlastnosti. To mají tyto látky zamaskovat.
Zahušťovadla a stabilizátory: pomáhají při zvyšování hustoty a zlepšení konzistence omáček, krémů. Dříve k tomu stačila třeba jen zapražená mouka.
Emulgátory: činí nemožné možným - dokážou spojit tuk a vodu.
Látky protispékavé a protihrudkující: užívají se do sypkých směsí, aby v nich nebyly hrudky.
Aromata: Mají za úkol navonět potraviny, používají se buď přírodně identická, nebo umělá. Pokrokoví výrobci se vracejí k čistě přírodním.
Leštidla: mají za úkol, aby potravina dostala pěkný lesk, což platí hlavně u bonbonů a cukrovinek.
Pomocné prostředky: je jich celá řada, patří sem odpěňovače užívané při výrobě marmelád, katalyzátory (výroba margarínů), čeřicí a filtrační prostředky, louhy na loupání brambor.

Jak a podle čeho lidé nakupují

zastoupení typ zákazníka čím je zákazník charakteristický
v populaci
15 % ovlivnitelný Je emotivní, dá se strhnout reklamou a vzhledem výrobku,
rád zkouší nové výrobky a značky.
16 % náročný Vyžaduje při nákupech komfort, moderní vybavení a má
vysoké nároky na kvalitu zboží.
16 % mobilní pragmatik Vyhledává optimální poměr mezi cenou a hodnotou zboží.
12 % opatrný konzervativec Nenakupuje impulzivně, nevěří reklamě, nenechá se ovlivnit
ani vzhledem, ani značkou. Je věrný osvědčeným výrobkům,
neorientuje se podle ceny.
13 % šetřivý Minimalizuje výdaje, využívá slev a výprodejů, kupuje jen to,
co skutečně potřebuje.
12 % hospodyňka Nakupuje často v menších množstvích, chodí do prodejen, na
které je zvyklý.
16 % nenáročný flegmatik Nemá na kulturu prodeje žádné nároky, ceny jsou mu
lhostejné, nakupuje v nejbližší prodejně.

Konzervanty ze slazených nápojů prý poškozují DNA
http://www.novinky.cz/clanek/115965-kon ... i-dna.html


Podle nejnovějších britských výzkumů mohou konzervanty ve slazených studených nápojích vážně poškozovat dětské zdraví. Tyto látky totiž vypínají životně důležité části deoxyribonukleové kyseliny (DNA) a tím působí vážná poškození buněk.
29. 5. 2007 12:19 - LONDÝN

Mezi nejhorší patří benzoát sodný uváděný mnohdy pod zkratkou E211, který se celá desetiletí používá běžně v průmyslu se sycenými nápoji. V pití, džemech, džusech a salátových zálivkách je proto, aby hubil kvasinky, bakterie a plísně. Když se ale smíchá s vitaminem C, pak vzniká velmi karcinogenní benzen.

"Tyto chemikálie mohou poškozovat těžce DNA v mitochondriích buněk tak, že je vlastně úplně vyřadí z provozu. Mitochondrie přijímají kyslík a dodávají tělu energii, když jsou poškozeny, buňky začnou pracovat velmi špatně. Existuje celá řada onemocnění, která souvisí s poškozením DNA tohoto typu. Zvláště Parkinsonova choroba a docela hodně neurodegenerativních poruch," tvrdí Peter Piper, molekulární biolog z Sheffield University v Anglii.

Jenže výrobci nápojů se bouří a říkají, že používají jen látky povolené národními zdravotními a potravinářskými úřady i Evropskou komisí. Profesor Piper však oponuje tím, že mnohé látky byly povoleny jako neškodné dávno předtím, než mohly být odhaleny všechny jejich účinky na lidské zdraví.

Famous

Vědci zpochybnili bezpečnost aditiv, E211 poškozuje DNA
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007050015

Konzervanty, které jsou běžnou součástí ochucených nealkoholických napojů, mohou vyvolávat vážné zdravotní problémy. Profesor Peter Piper z univerzity v Sheffieldu po několikaletém výzkumu zjistil, že tyto chemikálie těžce poškozují deoxyribonukleovou kyselinu (DNA) v buňkách a jsou příčinou celé řady onemocnění včetně Parkinsonovy choroby a cirhózy jater. Největší nebezpečí hrozí dětem. Britský deník The Independent se pozastavil nad laxním přístupem vládního Úřadu pro kvalitu potravin (Food Standards Agency, FSA), jenž by měl dbát na ochranu zdraví a zájmů spotřebitelů. Současně připomněl, že v posledních letech bylo zveřejněno už několik vědeckých studií zpochybňujících proklamovanou bezpečnost některých potravinových přísad. Stále častěji se ozývají hlasy požadující jejich zákaz.

Konzervanty, které jsou běžnou součástí ochucených nealkoholických napojů, mohou vyvolávat vážné zdravotní problémy. V Evropské unii je v současné době používáno 395 aditiv (tzv. éček), z toho je 71 zahušťovadel a emulgátorů, 64 barviv, 54 konzervantů, 54 antioxidantů, 52 protispékavých látek a regulátorů kyselosti, 19 zvýrazňovačů chuti a 79 dalších látek. Některé přísady, jako E601 (vitamin B2) nebo E901 (včelí vosk), jsou prakticky neškodné, jiné však vzbuzují oprávněnou nedůvěru spotřebitelů.


Nebezpečný benzoát sodný (E211)

Peter Piper, profesor molekulární biologie a biotechnologie, zkoumal účinky velmi rozšířené chemikálie vyráběné pro komerční sektor z toluenu. Je jí benzoát sodný neboli sodná sůl kyseliny benzoové. Tato konzervační látka označovaná zkratkou E211 zamezuje množení kvasinek a bakterií a obsahují ji téměř všechny studené ochucené nápoje a džusy, často se přidává i do džemů a salátových zálivek. O to větší teď máme důvod ke znepokojení, protože podle Pipera může mít E211 velmi nepříznivý dopad na naše zdraví. Laboratorní testy ukázaly, že tento konzervant generuje volné radikály s destruktivním účinkem na buňky. Vzniklé poškození je srovnatelné s následky nadměrného pití alkoholu nebo sešlosti stářím.

"Tyto chemikálie mohou těžce poškozovat DNA v mitochondriích buněk tak, že je úplně vyřadí z provozu. Mitochondrie přijímají kyslík a dodávají tělu energii, když jsou poškozeny, buňky začnou pracovat velmi špatně. Je zde velmi mnoho nemocí, které souvisí s tímto poškozením DNA - Parkinsonova choroba a celkem dost neurodegenerativních poruch," řekl profesor Piper. "Mé znepokojení se týká hlavně dětí, které tyto nápoje pijí často."

Piper se netajil svým zklamáním z toho, s jakou lhostejností zlehčují potenciální rizika státní úřady a většina výrobců nealkoholických nápojů. V této chvíli se neodvážím jednoznačně tvrdit, že benzoát sodný je nebezpečný, zdůraznil Piper, potravinářský průmysl však už nemůže chlácholit veřejnost tím, že je bezpečný. Budeme i nadále napájet své děti podezřelými chemikáliemi?

Výrobci nápojů s Piperem nesouhlasí a argumentují tím, že aditiva byla úředně schválena a není tedy důvod k obavám. "Všechny naše přísady byly potravinářskými regulačními orgány v Británii a EU povoleny jako bezpečné," namítl mluvčí společnosti Coca-Cola.

"Samozřejmě, stejně jako další výrobci nealkoholických nápojů budeme i my používat přísady, které jsou důkladně testovány a schváleny FSA a EU," přitakal mluvčí firmy Britvic. Potvrdil však, že jejich firma odstranila konzervant E211 z několika druhů napojů pro děti.

Reakce státního Úřadu pro kvalitu potravin (Food Standards Agency, FSA) je stále stejná: "Benzoát sodný a kyselina benzoová byly schváleny pro potravinářské využití. Potravinové přísady jsou schvalovány po dlouhém a pečlivém procesu zkoumání. Ten zahrnuje i přísné analýzy nezávadnosti uskutečněné nezávislými vědeckými komisemi," stojí v prohlášení FSA.

Norman Baker, poslanec za britskou Liberálně demokratickou stranu, má ovšem jiný názor: "Profesor Piper studoval tento problém několik let, takže bychom měli vzít jeho varování vážně. Mnoho přísad je relativně nových a jejich dlouhodobý dopad nemůže být zaručen. Tento konzervační prostředek zjevně vyžaduje další šetření ze strany FSA. Všem rodičům doporučuji, aby se ujistili, že jejich děti nejsou ohroženy nadměrnou spotřebou těchto nápojů."

Peter Piper hovoří o oficiálních schvalovacích procedurách s despektem: "Potravinářský průmysl tvrdí, že tyto komponenty byly testovány a jsou tedy zcela bezpečné, avšak kritéria testů nejsou dostatečná. Jako ve všem i zde se věci vyvíjejí a nyní by bylo možné provádět mnohem preciznější zkoušky nezávadnosti, než tomu bylo před 50 lety."

Někteří vědci už dříve upozornili, že benzoát sodný v nealkoholických napojích reaguje s jiným aditivem - kyselinou askorbovou (E300, vitamin C) - a vytváří karcinogenní benzen.

V březnu 2006 provedl FSA kontrolu 150 nápojů a v některých případech odhalil nepřípustně vysokou koncentraci benzenu. Limity stanové Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byly překročeny až trojnásobně. V této souvislosti byly z trhu staženy čtyři produkty.


Další studie o nebezpečných éčkách

Profesor Vyvyan Howard Toxikolog Vyvyan Howard, docent na univerzitě v Liverpoolu, dospěl v roce 2005 k závěru, že současná konzumace čipsů a perlivých nápojů zvyšuje negativní účinky chemických přísad sedminásobně.

"Nikdo ve skutečnosti neví, co tento chemický koktejl může způsobit, zejména v ranných fázích vývoje organismu," uvedl Howard, který se osobně vyhýbá všem potravinám s obsahem éček.

Jiná studie byla prezentována v roce 2004. Její autoři, experti z univerzity v Southamptonu, podávali skupině 277 dětí ve věku tři a čtyři roky nápoje, z nichž jedna polovina byla doplněna éčky a druhá je neobsahovala. Rodiče nevěděli, jaký z nápojů jejich dítě dostává. Na konci testu měli rodiče posoudit, zda jsou jejich potomci hyperaktivní. Z výsledků vyplynulo, že u dětí, kterým byly podávány nápoje s přísadami, byla hyperaktivita častější - 15 procent ve srovnání s 6 procenty u druhé skupiny.

FSA vzal zprávu vědeckého týmu ze Southamptonu na vědomí a pověřil jej dalším výzkumem s cílem podat nezvratné důkazy o spojitosti mezi dětskou hyperaktivitou a přídatnými látkami. Z prvních předběžných výsledků se zdá, že barviva v nápojích vyplavují některé klíčové minerály z těla. Největší úbytek byl zaznamenán u zinku, jež je nezbytný pro správnou činnost mozku. Řadou nezávislých studií už byla dokázána souvislost mezi nedostatkem zinku a násilným chováním. Odhaduje se, že 75 procent hyperaktivních dětí má sníženou úroveň zinku v těle.

Obě zmiňované studie se zaměřily na jeden konzervant - benzoát sodný (E211) a šestici barviv - tartrazin (E102, může vyvolat astmatický záchvat a rakovinu štítné žlázy), chinolinová žluť (E104, používá se v mnoha léčivech, způsobuje dermatitidu, je zakázána v USA a Norsku), oranžová žluť (E110, nežádoucími vedlejšími účinky jsou vyrážky, rakovina ledvin, žaludeční obtíže a zvracení), azorubin (E122, látka získávaná z uhelného dehtu, negativní reakce u astmatiků a alergiků), košenilová červeň A (E124, potvrzeny karcinogenní účinky u zvířat, nevhodná pro astmatiky) a červeň Allura AC (E129).

Často diskutovanými látkami jsou také karagenan (E407, získává se extrakcí z mořské řasy, podezření na spojení s rakovinou), guma guar, guarová moučka (E412, snižuje hladinu cholesterolu, může vyvolat bolesti žaludku a kožní reakce), glutamát sodný (E621, často používaná látka, nepřípustná v jídlech pro malé děti, problémy u astmatiků), glutamát draselný (E622, získává se z cukrové řepy, používá se u široké škály výrobků, nebezpečný pro kojence, astmatiky, alergiky, způsobuje zažívací potíže, křeče v břiše a zvracení) a ribonukleotidy, sodné soli (E635, látka obsažená v instantních těstovinách, polévkách, pikantních výrobcích, s odstupem až 30 hodin po jídle mohou vznikat svědivé vyrážky).


Rodiče ve Velké Británii se bouří, zakáže vláda používání aditiv?

Své neblahé zkušenosti s éčky má Helen Buniaková, sociální pracovnice a matka dnes devítiletého chlapce. Její syn Lee Buniak si podobně jako většina jeho vrstevníků pochutnával na burgerech a bublinkových nápojích. Paní Buniaková je přesvědčena o tom, že právě kvůli pití limonád se u Leeho začaly projevovat agresivní povahové vlastnosti. Kromě toho trpěl bolestmi hlavy, poruchami řeči a svědivými vyrážkami. Několik let navštěvovala paní Buniaková se svým synem nejrůznější odborníky, ale žádný z nich jim nedokázal pomoci. Nakonec se rozhodla, že svému dítěti nebude kupovat nápoje a sladkosti obsahující éčka. Po dvou letech se jeho stav radikálně zlepšil - chlapec je klidný a šťastný.

Lee je jedním z milionu britských dětí, které zřejmě po psychické i fyzické stránce doplatily na konzumaci výrobků s éčky.

"Myslím si, že vláda musí přijít s všeobecným zákazem těchto éček, jako je benzoát sodný," prohlásila paní Buniaková.

Organizace na ochranu spotřebitelů ani sami vědci nevěří, že by se vláda odhodlala k plošnému zákazu nebezpečných aditiv. "Můžeme maximálně dosáhnout toho, že supermarkety a zodpovědní distributoři potravin stáhnou zboží s těmito látkami z prodeje, ale jiní výrobci budou i nadále bojovat za jejich používání," konstatoval Tim Lang, profesor na londýnské městské univerzitě.


Zpracováno podle:
- The Independent (27.05.2007, E211 Revealed: Evidence highlights new fear over drinks additive)
- The Independent (27.05.2007, Caution: Some soft drinks may seriously harm your health)
- Daily Mail (28.05.2007, Chemical in soft drinks 'can wreck your child's DNA')
- Times online (13.05.2007, Healthily off colour)
- Novinky (29.05.2007, Konzervanty ze slazených nápojů prý poškozují DNA)
- Česká televize (Potravinové přísady - aditiva)
- SZPI (09.07.2002, Mezinárodní seznam kódů E)
- Wikipedia (Soft drink)


Další zdroje:
- UZPI (Látky přídatné - alergeny)
- UZPI (Látky přídatné - živočišného původu)
- UZPI (Látky přídatné z geneticky modifikovaných organismů)
- The University of Sheffield
- Food-Info (E211: Benzoát sodný / Sodná sůl kyseliny benzoové)
- FSA (Food Standards Agency)
- SZU (E-kódy)





Éčka, aneb jak se krmíme chemikáliemi
9http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=368
[ ekoporadna ]
Chemickými přísadami v potravinách se řada lidí vůbec nezabývá. Neztrácejí díky tomuto přístupu chuť k jídlu, navíc ušetří spoustu peněz a času při nákupu. Tento přístup ale nelze obecně doporučit.

Masná konzerva 'light' - copak je asi uvnitř? Do potravin se běžně přidávají látky, které prodlužují trvanlivost potravin, zvýrazňují nebo obnovují barvu potravin, zvyšují nebo regulují kyselost a zahušťovací vlastnosti, případně dodávají potravinám sladkou chuť bez použití řepného cukru. Všechny tyto látky se souhrnně nazývají přídatné látky (aditiva). Seznam všech přídatných látek musí být uveden na obalu potraviny v oddílu složení. Pořadí je dáno sestupně, dle obsaženého množství, přičemž každá látka musí být označena buď celým názvem nebo mezinárodním číselným kódem E + konkrétní číslo. Mimo to musí být také uvedeny údaje o vlivu na zdraví lidí, alergie (např. fenylketonurie, nesnášenlivost laktózy) a návod na dodržení postupu zpracování tak, aby nebyla překročena dávka maximálního povoleného množství. Naopak obsah přídatných látek se nemusí uvádět na čerstvém ovoci a zelenině.

Přídatné látky se obvykle nesmějí používat pro výrobu nezpracovaných potravin, medu, neemulgovaného tuku a oleje, másla, pasterovaného nebo sterilovaného mléka a smetany, neochucených kysaných mléčných produktů, minerální vody, kávy (kromě instantní), nearomatizovaného čaje, cukru, sušených těstovin (kromě bezlepkových těstovin a nebo těstovin pro hypoproteinové diety), neochuceného podmáslí. Existují však přesně stanovené výjimky, kdy je použití přídatné látky povoleno. Mezi tyto látky nepatří například jedlá sůl, aromatické látky, pozměněné škroby a další.

Některá aditiva jsou zcela neškodá - např. E 100 je přírodní žluté barvivo kurkumin; ani emulgátor E 471 není škodlivý. Horší je E 223, což je disiřičitan sodný, který se přidává do bramborové kaše nejen kvůli konzervaci, ale aby brambory nehnědly. Tato látka rozhodně neškodná není - stejně jako oxid siřičitý, který se s oblibou přidává do sušeného ovoce či vína (do červeného 160 - 210 mg SO2 na litr, do bílého 210 až 260 mg). Někteří lidé kvůli tomu mají alergii na víno či trpí bolestmi hlavy (hlavně z nekvalitních, silně sířených vín). Kyselina benzoová a sorbová jsou další konzervační látky, které moc neprospívají zdraví. Konzervují se jimi nealkoholické nápoje, džemy, chléb s delší trvanlivostí, kečupy, hořčice. Naštěstí máme možnost koupit si výrobky, které je neobsahují. Místo běžného džemu s kyselinou benzoovou se prodává Extra džem, konzervovaný pouze cukrem a vyšším podílem ovoce. Pochopitelně je dražší, ale zato chutnější. Potraviny obsahující kyselinu benzoovou by rozhodně neměly konzumovat děti do tří let. A ani pro dospělé to není to pravé ořechové, protože tato kyselina je totiž podezřelá z rakovinotvorných účinků. Většina takovýchto konzervantů se dá nahradit sterilizací.

U nás jsou různé chemikálie v potravě dovoleny. V jiných státech tomu tak být nemusí. Hodně zavádějící je to, že výrobci ani členové týmu, který látky povoluje, nepočítají s tím, že za den sníte pouze jeden výrobek ve kterém jsou tyto látky obsaženy. Jenomže normální člověk většinou nesní jen jednu potravinu denně, a tak své tělo zásobujeme škodlivými látkami a ani o tom nevíme. Výzkum také nebere v potaz, že osoby s hodně atypickými stravovacími návyky mohou být zasaženy více. Průměrný spotřebitel se nemusí obávat nadměrné konzumace škodlivých látek, ale například velký milovník uzeného, který nakupuje pouze u výrobce, jenž používá maximální povolené dávky přísad, už ohrožen být může.

Chemikáliím v potravě se můžeme vyhnout zejména při nákupu základních surovin k přípravě vlastních jídel, místo abyste nakupovali tzv. hotovky nebo polotovary, které mohou být těchto látek plné. Asi největší jistotu máme u ekologických produktů označených ochranou známkou 'Bio'. Tyto potraviny byly vyprodukovány ekologickým zemědělstvím a žádné chemické příměsi do těchto potravin nebyly přidány. Cena těchto skutečně kvalitních potravin ale není vždy přijatelná a sortiment je alespoň prozatím poněkud omezený.

Naše pátrání po vyhovujících potravinách tedy může pokračovat. Na 'chemické' potraviny obvykle může upozornit poněkud nižší cena, podezřele dlouhá trvanlivost, výrazná a nepřirozená barva (šmoula, barvy lentilek apod.), lesk nebo chuť. Tyto ukazatelé bohužel nejsou 100%ní, existuje řada potravin přibarvených přírodními barvivy (z černého jeřábu, paprik, kořenů kurkumy apod.), konzervovaných jen fyzikálním způsobem (tepelné zpracování) či konzervovaných pomocí látek běžných v samotné přírodě (dusíková atmosféra je vlastně vzduch bez kyslíku), potravin poměrně levných a přeci bez zbytečné chemie (některé kečupy, hořčice...). V tuto chvíli nastupuje orientace v názvech příměsí v potravinách. Teď Vám budou konečně k něčemu ty "užitečné" hodiny chemie, na které jste tak neradi chodili. Vzpomeňte si na azobarviva, kyselinu benzoovou, dusičnany a podobné výmysly našich chemických potravinářů.

Nejvíc mě dovede naštvat uvádění pouze tzv. 'éček', o kterých jsem psal už výše. To aby člověk opravdu chodil s papírkem a vylučoval potraviny podle neakceptovatelnosti jejich chemických přísad. Seznamy éček jsou odkazovány ve zdrojových článcích na konci tohoto článku. Upozorňuji, že u řady éček mohou být uváděné údaje o nebezpečnosti sporné či se mohou lišit podle názorů autorů těchto článků. Sám například nepovažuji za nebezpečné barvivo E 123 (narozdíl od často zmiňovaných a skutečně nebezpečných E 122 a E 124) a velmi pochybuji o údajné nebezpečnosti kyseliny citrónové obsažené hojně i např. v citrusových plodech a používané v potravinářství tak často, že by lidstvo snad už dávno mělo vymřít. Tím ovšem nechci tuto problematiku nijak zlehčovat a radím Vám, zbytečně se nevystavujte působení syntetických, často kancerogenních látek. V současné nabídce potravin opravdu lze nalézt potraviny bezpečné.

Jsou situace, kdy složení potravy nemůžeme nijak ovlivnit - je před námi hotové jídlo, které buď sníme, nebo ne. Takové situace zažíváme třeba na návštěvách, ale na výběr nám příliš nedávají ani jídelny. Slídit v místech, kde se jídlo připravuje, jestli potrava neobsahuje chemické konzervanty nebo jiné škodlivé látky, například barviva, je prakticky nemožné. Nedělám si iluze, že personálu jídelen nebo některým hostitelům, u kterých jsme na návštěvě, jde o přípravu ekologického jídla bez chemie. Stravujeme-li se v tzv. rychlém občerstvení, jíme langoše s nejlevnějším kečupem, wafle a palačinky s nejlevnější marmeládou a uzeniny s nejlevnější hořčicí. Nejenže taková potrava je nevýživná (ne z hlediska energetické vydatnosti, ale z hlediska optimálního obsahu bílkovin, vlákniny, vitamínů apod.), ale obsahuje také téměř určitě hodně chemikálií.

Hodně syntetických barviv a konzervantů bohužel obsahují i léky, a je pak dosti trapná situace vracet panu doktorovi léky proto, že obsahují barvivo, které zrovna nejste ochotni akceptovat. Žvýkačky bez cukru a DIA výrobky pro změnu obsahují hodně náhradních sladidel, ale to zase asi nebude důvod pro omezení konzumace takovýchto potravin či pochutin - přeci jen se nám nebudou tolik kazit zuby nebo nebudeme okolí obtěžovat pachem z úst a lidé s cukrovkou něco jíst také musí.

Mezi aditiva nepatří látky přidávané do potravin za účelem úpravy výživové hodnoty (např. minerály, stopové prvky a vitamíny). Přílišná konzumace některých vitamínů může vést k problémům stejně jako u aditiv - v daném případě hypervitaminózám (příjem některých vitamínů, značně převyšující doporučenou denní dávku, tělu škodí). Vyloženě bát se hypervitaminóz ale asi nemá cenu, protože vitamíny u kterých něco takového hrozí, jsou do potravin přidávány jen v malých množstvích.

Jako spotřebitelé máme jediný nástroj, jak nabídku potravin na trhu usměrnit - vybírat si mezi potravinami a nekupovat potraviny nevyhovující. Kolik spotřebitelů je ale opravdu zasvěcených do tajů chemikálií v potravinách? Přiznám se, že ani já v tom nemám úplně jasno a pak se ptám, zda opravdu může fungovat 'hypotéza neviditelné ruky trhu' nebo zda opravdu můžeme důvěřovat akčnosti naší státní potravinářské inspekce.

Na závěr je snad dobré říci, že čerstvé přírodní potraviny jsou vždy asi nejlepší volbou. Neuvolňují se do nich látky z různých obalů, neobsahují aditiva, mají optimální množství vitamínů a výživných složek. Jenže příprava jídla z čerstvých potravin stojí tolik ceněný čas a vyžaduje i opravdové umění kuchaře.

http://smtp.pro-bio.cz/probio/info.nsf/ ... 390040300D

[am2]

podobný experiment, akorát s českými párky: http://www.ane-arch.cz/blog/?p=1368
"výzkumník" nechal párky 3 týdny v dešťovce na Slunci ... a párky přežily...

[Ainan]

Am2

Nieee dnes nie.. to vážne chceš aby som obdaril svoj monitor dnešnými raňajkami?
My keď už kupujeme párky, tak aspoň tie pre celiatikov, je v nich menej bordelu.. síce.. zaručene to potvrdiť neviem..

[Galliano]

Takže mňamka od mekáče je už téměř půl roku stará...
Oslavme společně poloviční jubileum...